Réžia:
Miroslav BalajkaScenár:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (viac)Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (66)
Kdyby v tom bylo kapánek víc tajemna s prvky komedie, tak by se to dalo hodnotit výš. Například, že by se pan Ota přeměnil za úplňku nebo něco podobného. Ale když se pak změní při malování ve chvíli, kdy jej volá manželka jen proto, aby ji počůral, tak to ztrácí smysl. Do té chvíle by to přeci jen bylo alespoň minimálně zábavné. Jenže o zábavu se stará výborná Libuška Šafránková a Pavel Kříž. I ty psí manýry ještě v člověčím hábitu se daly nejspíš zahrát lépe. Umím si představit například O. Kaisera, který by to nejspíše zvládl lépe. Takhle vidíme jen šedesát minut hádek a pak teda konečně trochu zábavy. ()
Nejdřív jsem si říkal, že to bude pěkná blbost, jejíž scénárista moc koukal na Kdo to štěká?, ale film mě mile překvapil tím, že se vydal daleko šílenějším (a zábavnějším) směrem. Jakkoli je herecká setava perfektní, bez skvělého výkonu psa Alviho (a jeho cvičitele) by tahle komedie určitě nefungovala. ()
Správná ujetost jdoucí ve šlépějích fantasmagorických příběhů z díla pana Macourka (být to natočeno dříve, zřejmě by ústřední dvojici hráli Zázvorková a Brodský anebo Bohdalová a Menšík). Simona Stašová naprosto perfektní, stejně jako Rudolf Hrušínský. Celou dobu si člověk říká, zda je scénárista opravdu takový magor, aby nechal proměnit hrdinu ve psa (už způsob pití vody v psychiatrické ordinaci nasvědčuje, že takový opravdu bude). Začátek naprosto skvostný, od chvíle, kdy se na scéně objevil pes, už to šlo dolů (za což skvěle vycvičený a skvěle hrající pes ale nemůže). ()
Ejhle >stupo lupo< na neděli... Tak to jsme se zase všichni vesele nasmáli! Haf haf haf... °-/ . . . Takový zase jednou >originální< celovečerní opus pro celou rodinu, čokly nevyjímaje. Jenom z té >pravé (nejmenované, že) brazilské kávy< zbyly zase jenom ty chcanky... Jedna hvězda tedy hlavně pro ty chlupáčovy herecké kreace, ano, pejsek byl pěkně vycvičen a nedělal ze sebe vola, natož krávy nějaké... Kravina to ovšem byla nenápaditá a typicky hezky česká - a jinak už to o těch >veřejnoprávních< nedělích ani nebejvá... A to je vlastně zase vše - další českotelevizácký kus materie, marně odplouvající programovými (k)anály s dalšími sobě podobnými kamsi vepsí... :-/ - - - - - (Poprvé viděno 11.4.2010 na ČT1, hodnocení 402., komentář zde jako osmnáctý - 11.4.2010) ()
"Policie? Ztratil se mi manžel. Slyší na jméno Otík." Tato slova pronese děsná fúrie v podání Simony Stašové někdy během druhé třetiny filmu - je to první věc od úvodních titulků, které se lze zasmát. A nebýt závěrečného vpádu Libuše Šafránkové do psychiatrické ordinace, byla by to také věc poslední. Tenhle film se prostě nepovedl a bez výborně vycvičeného psa a těch několika málo momentů by po něm ani Rudolf Hrušínský neštěkl. ()
Reklama