Réžia:
Miroslav BalajkaScenár:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (viac)Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (66)
Typicky česká hovadina, kde se jen pár herců marně pokouší zachránit trapný scénář a ještě horší režii. Z takového příběhu se stejně asi více vyrazit nedalo. A tak ani digitální efekt v závěru moc nepomohl. Je sice třeba přihlédnout, že šlo o tv film, ale přesto jde o hluboce podprůměrný snímek. ČT1 11042010 7747/7922 ()
Pan Pošta má zlou manželku, která se k němu chová jako ke psu, protože je právnička a on pouhý opravář praček (dozvědět se, jak se ti dva dali dohromady, by skoro stálo za prequel). Tak se začne v toho psa měnit... Komediální stylizaci, kdy je třeba racionálně reagovat na iracionální situace, beze zbytku ustáli jen Libuše Šafránková a Pavel Kříž. Simona Stašová svou arcizápornou postavu zbytečně psychologizuje a Rudolf Hrušínský to - přiznejme si - prostě odbyl. 40% ()
Úžasně vtipně a originálně pojatá "malá", protože "jen" televizní věc. Tohle byl stylově zcela čistý surrealismus, který dokazuje, že některé zaměstnance České televize zajímá jejich práce ještě pořád víc než politika, drby a oběd přesně ve dvanáct. V tomhle bylo cítit srdíčko, ale tu chytrost tomu pochopitelně vetkla nějaká po čertech mazaná hlava, a dokonce bych řekl, že jich bylo víc než jen jedna. A díky tomu je výsledek takový, jaký je, a sice opravdu velmi, velmi dobrý. ()
"Make love, not woof!" Domácí násilí má dnes již mnoho podob a jde s dobou. Nebo s dogou? Simonou Stašovou? Ta má ostré nejen zuby a drápy, ale zejména jazyk a zahrála starou štěknu natolik přesvědčivě, až se jeden bál, jestli to opravdu jen hraje. Příběh je to veselý a hravý, infantilně ňafající zpoza opravované pračky, ale něco tomu chybělo - asi nějaká pořádná kost! Taky trochu jiný způsob zpracování. Takhle je to sice zábavné a plné vtipných a trefných manželských i nemanželských hlášek, ale ve výsledku se to stejně jen honí za vlastním ocasem, jako nějaký nečistokrevný čokl z Bakalářů. ()
TV/// Obsazení 9/10 Děj 6/10 Hudba 6/10 Efekty 6/10/// +Hrušíncký, Kříž a další, zvláštní příběh, zajímavé a netradiční -delší dobu čekáte co z toho vyleze/// No jsem docela překvapen, cože to na nás autoři ušili. Člověk se někdy opravdu cítí jako pes. Ba co víc, někdy se člověk cítí ještě hůř než pes. A v tomto případě je to natočenu pomalu, s lehkostí a s nadsázkou. Ovšem je to příjemné a dobře se na to kouká. Pavel Kříž měl zprávný hlášky./// Celkem 66%/// ()
Reklama