Jajo a Pajo

Loutkové večerníčky a pohádky nemám ráda a i jako dítě jsem je nesnášela. Tohle je druhý večerníček u kterého dávám odpad. Nikdy mi k srdci nepřirostl, nesnášela jsem ty dva parchanty, hamouna Krkovičku a dědka námořníka,který měvždycky super radu. Mému muži se třeba tenhle večerníček líbil a nechápe,že mně ne. (30.12.2018)

Jája a Pája je dnes již klasikou českého loutkového filmu i dětského večerníčkového cyklu. Za jeho vznikem stojí v první řadě Lubomír Beneš. Hned za ním je Stanislav Havelka s Petrem Chvojkou. Příběhy jsou krátké, svižné a laskavě výchovné. Energičtí chlapci jsou vedeni otevřenou myslí a zkušenou moudrostí přes nástrahy života. Každá činnost se za pomoci dostatečné dávky fantazie dostává do roviny omamného dobrodružství neznáma a překonává ubíjející nudu stereotypu. Nejvytrvalejší překážka v podobě lidské závisti a lakoty sice ve druhé dekádě navazující tvorby obrušuje své ostří, svůj švih a účinek celek přesto neztratí. Předností je detail i stylizovaná podoba postav. Zajímavostí je obdobná, a přesto odlišná atmosféra v rozlišném zabarvení mluveného doprovodu. František Filipovský, Petr Haničinec a Václav Postránecký představují záruky kvality a citlivě hladí dětské duše při jejich objevování světa. Píle, skromnost a poctivý zápal do práce nejsou špatným prostředkem při určování směru. A příběhy přinesou i usměvavou tvář. (14.05.2017)

Jáju a Páju si dobře pamatuji. Nejvíc se mi líbil Jájův skok do kalhot, který mi naši nikdy nedovolili. A František Filipovský, který seriál namluvil skvěle. Při vší úctě k Petru Haničincovi a Václavu Postráneckému, F. Filipovského jsem tam slyšel nejraději. Přestože je pohádka precizně umělecky ztvárněná, co má na kvalitě animací, to ji chybí v příbězích. Ty jsou někdy zajímavé, jindy méně, ale spíše platí to méně. Což je škoda. Když už se příběh zajímavě vyvíjí, jako třeba ten na hradě, tak skončí před hradní bránou. Krkovička se postupně mění a už není takový krkoun. A jeho neteř v seriálu skoro nemluví. Je to pohádka pro nejmenší, ale měl jsem v oblibě jiné. (15.07.2021)

Spojení zlaté klasické animace, jednoduchosti a prvotřídního dabingu pana Filipovského. I s několika málo postavami se dá stvořit večerníček, který netratí na oblíbenosti ani s plynoucími léty, a to právem. Nejsympatičtější postavou je pro mě lakomý Krkovička. Je sice záporák, ale ale právě na tom se staví neopakovatelné komické situace, zatr sakr :-) Pokračování namluvené panem Haničincem (jinak mimořádným hercem) je slabým odvarem, chtějícím přistavět k hotovému domku podkroví, do kterého ale zatéká. Příchod nové postavy na scénu bývá předzvěstí konce dobrých nápadů. Poslední ránu zasadil Krkovička, který v pokračování není už zdaleka tak lstivý, čímž se vytratil základní efekt. (03.11.2009)

Tak koukám, že jsem tomu kdysi napálil za pět! No nic proti, jen musím upozornit na jistý aspekt. Dlouho jsem si myslel, že ve veřejnoprávnim vysílání těžko uzřím něco pedofilnějšího, než profláklou reklamu s textem ,,Děda mi za to kdysi dal bonbon. Byl to vertrs orydžinl a já od té doby vím, jak to chutná.... Dnes přede mnou stojí/klečí/leží můj vnuk a....", ale Lebeda, co moudře vyžaduje, aby to Jája uměl hned napoprvé, protože mu vstávání už nedělá dobře, i když se pak stejně zhluboka zahloubá, až z plavčíka lítá peří, je taky masíčko. (15.01.2018)