zdenny

Líbí se mi to, protože je to mystery. Vím ale, že by to mohlo být i na tři. Ale je třeba oddělit žánr, který mám rád, od žánru, který je celkem trapný (např. seriál Ztraceni, kdy milion dílů mačkali klávesu jak hloupí). A když si uvědomím, kolik seriálů je trapných a kolik seriálů (včetně tohoto) představuje můj oblíbený žánr, tak musím jasně a nahlas říct, že tento je prostě dost dobrý. A stal se seriálem i mé rodiny. Neni to sice ten druh seriálu, po kterém by se mi celý život stýskalo, při jeho sledování si to ale dost užívám. Každá postava je jiná, každá je svá. Všechny jsem si je oblíbil. Nejvíce ale charismatického mentora (bez vlastního přičinění) Ruba. Čtyři hvězdy a není co řešit.

Sitcom jako mnoho ostatních. Ale s tím rozdílem, že tenhle jsem si objevil já sám. I přes velké pochvalné kritiky. Zatím jsem viděl teprve polovinu první řady. Ale musím říct, že dvacetiminutová epizoda opravdu stačí na dost kvalitní dávku humoru, který není trapný. Lze vidět, že tvůrci si opravdu dali záležet. Jenže faktem je, že za ty prachy by mě taky bavilo vymýšlet hovadiny. Každopádně možnost má každý. PS: Není snad nikdo, kdo by si neoblíbil Barneyho. A je vlastně fakt, že již po první epizodě jsem si hlavní postavy oblíbil. A to je myslím účel každého sitcomu.

Je vynikající. Houseovy hlášky jsou důvodem, proč se na tento seriál dívám. Velice sympatický je i pracovní tým a sexy šéfová. Za zmínku stojí i zvláštní přátelství House s doktorem Wilsonem. Je fakt, že bych se klidně tímto lékařem nechal léčit, i přes jeho někdy až obscénní a pejorativní invektivy, když vím, že by mě z těžké nemoci úspěšně vyléčil. Proč ale čtyři hvězdy? První řada byla super, ve druhé už ale nalézám drobné chybičky. Např.: House si celou epizodu láme hlavu s diagnózou až se v samotném závěru zadívá např. na šachovou figurku a rázem je nápad na světě. Někdy mi totiž připadá, že na diagnózu přijde opravdu náhodou, což by se mu dle mého názoru stávat nemělo. Jinak kašlu na to, který zdravotní problém by se opravdu stát mohl a který ne. Je to přece hlavně komediální seriál. A věřím, že některým těm chytrým doktorským řečem nerozumí minimálně 80 % diváků. Takže jediné, čemu divák rozumí, je humorná a lidská stránka tohoto seriálu. I když i o té humorné pochybuji - vzhledem k inteligenci některých lidí.

Jsou to komediálně laděné smyšlené příběhy ze života a v každém jednom hraje Miroslav Donutil jinou postavu. Je to herecký ekvilibrista a já jej mám velice rád. Nejlepší trojice příběhů pro mě byla na téma "víno".

Na počátku devadesátých let jsem byl konfekčně a stylisticky ovlivněn postavou Sonnyho Crocketta. Prostě se mi strašně líbil styl oblékání Dona Johnsona v tomto seriálu. Co já se nasháněl bílého kvádra, které jsem nikdy nesehnal. A když konečně v obchodě bylo, po dosti letech, tak už zase nebyl v módě ten seriál a já byl o dost starší. Je ale fakt, že bílé kalhoty, světlé tričko, slamáky boty a světlé sako...no, kromě toho saka by to až takové retro být nemuselo.

Jako kluk jsem se na to díval. Dnes je konkurence seriálů tohoto typu obrovská. V dřívější době toho tak moc nebylo, a i toto jsem musel sledovat na "poláku". Takže abych nezapomněl.