Nevěsta
Réžia:
Marcel DekanovskýScenár:
Markéta ZinnerováKamera:
Petr PolákHudba:
Petr HapkaHrajú:
Věra Galatíková, Markéta Fišerová, Vladislav Beneš, Miroslav Vladyka, Vlastimil Brodský, Libuše Švormová, Zlata Adamovská, Zuzana Fišárková, Zuzana Bydžovská, Eva Horká, Nela Boudová (viac)Obsahy(1)
Příběh Zdeny (M. Fišerová) a Marie (V. Galatíková) ve dvoudílné televizní hře Markéty Zinnerové je hledáním a nalézáním složitého vztahu snachy a tchyně. Vypráví o rodině, kde staří rodiče naplňují tradiční model muž – pán, žena – služka. Petr (V. Beneš) se submisivním postavením matky a despotickými projevy otce nesouhlasí, ale ve vztahu k manželce tento model opakuje. Zdena je však jiná než tchyně a bouří se. Marie přestává její pohnutky chápat a na první místo klade udržení rodiny. A když se Zdena rozhoduje opustit manžela, Marie přes veškeré sympatie snachu odsuzuje… V druhé části příběhu má dominantní postavení matka. Těžce nese rozpad synova manželství a smrt manžela. V průběhu děje se jen nesnadno vypořádává s počáteční nevraživostí k bývalé snaše Zdeně, která odešla k jinému muži. Podle jejího názoru měla udržet manželství za každou cenu. Teprve když Zdenu s malou holčičkou nový muž opustil, nachází v sobě paradoxně sílu ke sblížení. Z pozice a zkušeností bývalé tchyně pomůže Zdeně řešit krizi jejího nového vztahu… (Česká televize)
(viac)Recenzie (41)
Komorní rodinné drama z dob dávno minulých, nicméně já se domnívám, že v jistých obměnách se něco podobného děje stále.. Žije-li celá rodina společně, v podstatě jde o život, zejména v tomto případě, pánové Brodský a Beneš bez diskuze na pěst, tj. obrovská pochvala hercům.. Paní Galatíková výborná, ať už jako milující matka, stejně tak jako trpitelská manželka i prapodivná tchyňka.. Markéta Fišerová v roli deptané ženy lehce uvěřitelná, působivá a samozřejmě krásně mladá, plná života, nádherná.. ()
První část má název Nevěsta a vypráví o soužití jedné domácnosti, ve které všechno neklape, jak se zpočátku zdá. Zdeňka žije se svým mužem Petrem, jejich dítětem Péťou společně s tchyní a nesnesitelným urýpaným tchánem v jednom bytě. Po mnoha peripetiích se Zdeňka rozhodne, že s malým Péťou z bytu odejde ke svému novému příteli, kterého zná z učňovských let. Druhý díl se jmenuje Tchyně a pokračuje v osudech Zdeňky, které se mezitím narodí druhé dítě právě s přítelem, se kterým na hromádce žije. Obsazení je navýsost parádní : tchyně- Věra Galatíková, tchán - Vlastimil Brodský, Petr - Vladislav Beneš a Zdeňka - Markéta Fišerová. Velká škoda, že jí osud nadělil zdravotní potíže, kvůli kterým se musela vzdát herectví, byla totiž v osmdesátých letech neobyčejně přirozená herečka a v tomto dvoudílném filmu svoje civilní herectví jen podtrhuje. Věra Galatíková nemusí nic předstírat, její herectví je geniální a vnitřní monology, které ve snímku vede jsou protrpěné životní zkušenosti. Vlastimil Brodský jako nepříjemnej dědek je výbornej, stejně tak Vladislav Beneš v roli nesympatického a panovačného Petra. Za zmínku stojí postava nového přítele Zdeňky - Miroslava Vladyky, jehož dětinská povaha vyústí v neschopnost se o rodinu postarat, nebo Zuzana Bydžovská jako nová Petrova přítelkyně. Hudební kulisu z různých synťáků a efektů vytvořil Petr Hapka. ()
Najväčšou výhodou inscenácie je, že vychádza zo života a do istej miery sa v nej môže nájsť každý, prípadne sa s podobnými problémami stretol vo svojom okolí. Nie všetko sedí, niektoré veci sú preexponované, napríklad panovačnosť manžela, ktorá je ešte aj zle zahraná, alebo primúdrelosť malého chlapca či nevieryhodný útek druhého manžela. Značnú ženskú ruku zasa nezaprie vyznenie inscenácie, v ktorom cítiť letmý feminizmus a to, že všetci chlapi sú takí a takí, všetci sú na vine a ženy majú iba trápenie. Napriek tomu 4 hviezdy s prižmúrením oka, pretože ma osudy postáv zaujali a dve hlavné postavy boli aj dobre obsadené. ()
Když psala Markéta Zinnerová scénář pro seriál My všichni školou povinní, psala roli ředitelky Libuše Martínkové "na tělo" Věře Galatíkové. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když odvodím, že i o rok později při psaní scénáře pro tuto hru myslela s titulní rolí opět na stejnou herečku. A není zřejmě náhoda ani to, že se v této inscenaci objevili stejní herci z výše jmenovaného seriálu (M. Vladyka, M. Fišerová). Nezkušený režisér a dobrá scénáristka vytvořili inscenaci chudou na herecké obsazení a výpravu, ale o to více postavenou na hereckých výkonech. A Věra Galatíková v roli tvrdé a nesmlouvavé ženy - to byla její parketa. Vlastimil Brodský v nezvykle záporné roli, ale přesto mu seděla. Jediné, co bych vytknul, je trochu monotónní hudba. Ale já mám prostě pro podobné komornější inscenace slabost. Takže za čtyři. ()
Samozřejmě nechci nijak znevažovat téma Nevěsty, které je stále aktuální a zaslouží si, aby na něj bylo upozorňováno... Ale na Nevěstě mi něco strašně vadilo - z mého pohledu naprosto nevěrohodný scénář Markéty Zinnerové. Každou postavu napsala jako těžko uvěřitelnou karikaturu (chybělo snad jen, aby zrůdný Vladislav Beneš požíral malé děti, a aby správňácký Miroslav Vladyka zachraňoval koťátka z hořících domů), jejich dialogy i vnitřní monology navíc opepřila mnoha moudry typu "ženská je jako kočka", "nosí to v sobě jako outěžek" a výroky o "zpřetrhaných řetězech" a "otiscích minulosti"... K tomu nezvykle otravná hudba Petra Hapky... Nic moc.__P.S. Pokračování Tchyně je o něco lepší a reálnější, díkybohu, ačkoliv postavy stále mluví moc okatým literárním jazykem. ()
Reklama