Tchyně

Když psala Markéta Zinnerová scénář pro seriál My všichni školou povinní, psala roli ředitelky Libuše Martínkové "na tělo" Věře Galatíkové. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když odvodím, že i o rok později při psaní scénáře pro tuto hru myslela s titulní rolí opět na stejnou herečku. A není zřejmě náhoda ani to, že se v této inscenaci objevili stejní herci z výše jmenovaného seriálu (M. Vladyka, M. Fišerová). Nezkušený režisér a dobrá scénáristka vytvořili inscenaci chudou na herecké obsazení a výpravu, ale o to více postavenou na hereckých výkonech. A Věra Galatíková v roli tvrdé a nesmlouvavé ženy - to byla její parketa. Vlastimil Brodský v nezvykle záporné roli, ale přesto mu seděla. Jediné, co bych vytknul, je trochu monotónní hudba. Ale já mám prostě pro podobné komornější inscenace slabost. Takže za čtyři. (01.05.2007)

Komorní rodinné drama z dob dávno minulých, nicméně já se domnívám, že v jistých obměnách se něco podobného děje stále..  Žije-li celá rodina společně, v podstatě jde o život, zejména v tomto případě, pánové Brodský a Beneš bez diskuze na pěst, tj. obrovská pochvala hercům.. Paní Galatíková výborná, ať už jako milující matka, stejně tak jako trpitelská manželka i prapodivná tchyňka.. Markéta Fišerová v roli deptané ženy lehce uvěřitelná, působivá a samozřejmě krásně mladá, plná života, nádherná.. (05.07.2021)

Film poměrně hezky popisuje co se stane, když se dva lidi k sobě nehodí, ale dítě už je na světě. Rozchod postihne nejen dítě a rodiče, ale i zbytek rodiny, v tomto případě především tchyni Věru Galatíkovou. Ta se ve vnoučeti vidí, je to pro ni cesta ze samoty a opuštěnosti. Jenže po rozvodu těžko stát na straně snachy, hájí tedy syna, mnoho ošklivého je řečeno, ani jedna strana na to není pyšná. Cesta ke smíření je dlouhá, navíc mladí už mají každý svůj život. Ač místy zjednodušený, přesto výborně napsaný a zahraný příběh. 80% (21.01.2017)

Inscenace Tchyně je vcelku dobrá dvouhodinová hra a klidně může být i nadčasová. Co ovšem dokázal první díl, to ten druhý mírně nezvládl. Hlavně postava Vlastimila Brodského nebyla kvalitně rozehrána. Jen se mluví o tom, jaký byl otec despota, přitom se mi spíše jevil jako bručoun. Navíc za chvíli odchází. Úvodní část sice nemá svou gradaci, protože manžel se chová pořád stejně a ta pomyslná poslední kapka k odchodu tedy chybí, ale je více dramatická a dialogově rozvinutější. Dá se to ale pochopit, když ve druhé části už Zdena nebydlí s manželem. Pro mě je neobvyklý trochu postoj Petra, který nejprve syna vídat chce, pak dostává možnost a už ne bez zvláštního vysvětlení. Další pokračování má navíc mnohem větší spád. Jak by zpíval Karel Gott, čas letí jako bláznivý. I tak ale zajímavá podívaná na sympatickou a krásnou Markétu Fišerovou a trochu zvláštní Věru Galatíkovou. (23.02.2020)

Ponurý příběh o mezilidských vztazích. 1) Zajímavě napsaný příběh od 43leté Markéty Zinnerové je zinscenován přiměřeně době a mravům. 2) Štíhlý 29letý Vladislav Beneš (mladý manžel Petr) je k sežrání přitažlivý, ale ani jeho alternativa v podobě 26letého Miroslava Vladyky nevypadá zle. Rozdal bych si to s oběma a pak je nakopal do zadku za to, co ve svých televizních rolích představují. 3) Dojemná je scénka, kdy Petr leží na kanapi a ve zřejmém rauši poslouchá ve sluchátkách Non stop Michala Davida. (05.01.2017)