Hamsun
Obsahy(1)
Filmové zpracování autobiografie "Po zarostlých stezkách" vypráví příběh Knuta Hamsuna, norského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Sleduje život hrdiny (Max von Sydow) a jeho ženy Marie (Ghita Nørby) v období od 30. let do roku 1952, jejich vývoj od společensky adorovaného páru přes jejich kolaboraci s nacisty v okupovaném Norsku až po poválečný soudní proces za vlastizradu. (e-R)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Až po skončení projekce jsem si šla o Knutu Hamsunovi přečíst nějaké informace a mohu tak z těch mála článků alespoň konstatovat, že je to až na příliš dlouhou stopáž velmi zdařilé životopisné dílo o člověku, který byl svého času v Norsku legendou. Byla jsem překvapená, kolik toho napsal a já se přiznávám, že jsem od něj nic nečetla. Rozhodně mi to nedá a při příští návštěvě knihovny budu mít jasno v tom, co si vypůjčím už jen ze zvědavosti, protože jeho život a postoje byly víc než zajímavé. Vůbec se nedivím, že Max von Sydow obdržel za roli Hamsuna spoustu ocenění, protože ho hrál opravdu jedinečně. Ale herecký výkon jeho manželky Marie v podání Ghity Norby byl také vynikající. Její výpověď před psychiatrem nebo její hysterické rozhořčení nad svým životním údělem vedle takového muže je určitě také hodný chvály. Nicméně pilířem celé této biografie Max von Sydow se tímto výkonem zapsal mezi mojí nej hereckou elitu. ()
Mrazivá záležitost. Nejen kvůli Norsku, nejen kvůli okupaci . Knut Hamsun, držitel nobelovy ceny za literaturu - pro někoho zmatený člověk, pro někoho koolaborant. Po válce byl obžalován z kolaborace, umístěn na klinice pro choromyslné a nakonec odsouzen k vysoké pokutě. Jeho poslední autobiograficky napsaná kniha - Po zarostlých stezkách, kterou napsal ve svých devadesáti naprosto vylučuje že byl šílencem. Je psána s rozvahou a klidně popisuje události od roku 1945 (zatčení) až po soudní proces. Osobně bych řekl, že Hamsut zkrátka věřil v novou říši, kde mělo Norsko hrát svoji novodobou roli po boku Třetí říše. Z tohoto popudu mu řada věcí prezentovaná nacismem byla blízká. Svezl se tedy částečně na této vlně a občas něco někomu z pohlavárů přitakal. Občas se ale i přimlouval u velení za zatčené a odsouzené k popravám. Nenazýval bych jej přímo kolaborantem, ale starým a pomýleným mužem, který nebýt války mohl napsat ještě další zajímavé knihy... Neumím si přestavit v této roli nikoho jiného než Maxe von Sydowa. Rozhodně stojí za shlédnutí. * * * * ()
Po shlédnutí filmu jsem dostala velkou chuť přečíst si knihy tohoto pozoruhodného spisovatele. Ve filmu není příliš sympatický, většinou právě naopak. Ale vyzařuje z něho něco čistého, ryzího. Doufám, že takové budou i jeho knihy. Zvláště mě zajímá jeho poslední kniha, která vzniká i ve filmu, Po zarostlých stezkách. Více než o válečné drama jde o film psychologický. Zajímavý je nejen Knut Hamsun, ale i jeho žena, ambiciózní dáma, kterou každý přehlížel. Film je poměrně dlouhý, ale jako psychologickou studii největšího norského spisovatele všech dob, doporučuji. ()
„Nejhorší ze všeho je, že jsem k tobě úplně ztratila úctu!“ Už od úvodu je hlavní hrdina líčen v těch nejlepších barvách. A váhající či přímo odsuzující postoj publika k Hamsunovi se daří držet po celý film, a to i v případě jeho ženy. Jenže zatímco její sympatie k Německu a norským kolaborantům mají hmatatelné důvody, v případě Hamsuna to už tak jednoduché není. Všechny jeho argumentace a obraty jsou doprovázené zmateností. Nejde přece jen nakonec o starého muže, který chtěl ze všeho nejvíc v klidu zemřít, ale na sklonku života mu senilita zatemnila mozek? Ať už si divák udělá jakýkoliv závěr, jednoduché to mít nebude nejen z důvodu morálních, ale i těch čistě filmových. Stopáž je totiž přestřelená, snímek místy dost zdlouhavý a prázdný konec neuspokojivý. Herecky mu vládne ústřední pár, ale třeba takový Quisling není živá postava, spíš nepovedená karikatura. Vidím to na čisté 3*, trochu zklamání. „Vy jste Hamsun? Ten vlastizrádce? Matka mi řekla, abych Vám hodila zpátky Vaši knihu. Proč jste se stal zrádcem?! Proč?!“ ()
Zaujímavosti (2)
- Představitelé hlavních rolí ve filmu mluví svými rodnými jazyky - Max von Sydow švédsky, Ghita Norby dánsky, ostatní postavy pak norsky, případně německy. (skudiblik)
Ja už som videl k Dostojevskému prirovnávať aj Flannery O’Connorovú, ale za mňa mu bola najbližsie Hamsunova raná tvorba. Presnejšie by som to nazval Dostojevským na speede. V literárnom svete je hromada kontroverzných postavičiek a tak ako mal Charles Bukowski najobľúbenejšieho autora antisemitského blázna Celineho (obvineného z vlastizrady, odsúdeného a vykázaného z Francúzska za kolaboráciu s nacizmom, vo Francúzsku dodnes zakázaného), tak mal môj obľúbenec Henry Miller za vzor Knuta Hamsuna (obvineného z vlastizrady, opovrhovaného, odsúdeného v Nórsku pre kolaboráciu s nacizmom). Raný Hamsun slúžil ako vzor pre Millerovu tvorbu (spolu s Dostojevským) a hlavne v Millerových neskorších dielach je Hamsunov vplyv na jeho štýl jasne patrný. Zároveň bol Hamsun jedným z dvoch najväčších literátov nórskej histórie (spolu s Ibsenom), a držiteľom Nobelovej ceny za literatúru, ktorého dielo je natoľko uznávané, že ho vydávali dokonca komunisti (osobne mám doma české, socialistické vydanie Hladu z roku 1959)! Pokiaľ ide o mňa, nečítal by som Hamsunove pro-hitlerovské pamflety, rovnako ako by som nečítal napríklad Celineho Školu mŕtvol, ale tak ako obdivujem dielo komunistu Brechta, alebo sledujem filmy komunistov Godarda a Pasoliniho, nevidím dôvod sa vyhýbať ideologicky nezafarbeným knihám kontroverzných autorov (pointa je, vedieť zlo identifikovať). Čo sa týka Hamsunovej kontroverzie sa samozrejme nechystám tvrdiť, že na 100% viem, kde je pravda. Na druhú stranu tu sú veci, ktoré by stálo zato spomenúť. Začnem stranou jeho obhájcov: Argument často používaný na dokázanie Hamsunovej viny; jeho nenávisť voči imperialistickému Anglicku, nie je dôkazom Hamusonoveho nacizmu. V jeho dobe (a ešte desaťročia po nej) bolo Anglicko stále jednou z najväčších koloniálnych veľmocí. Tiež je známym faktom, že značná časť sveta (vrátane časti nacistov samotných) sa o dianí v koncentračných táboroch dozvedela až po ich oslobodení. Masovo známe sú napríklad fotky z premietania hrôz koncentrákov nemeckým vojakom v Norimbergu. Tiež by sa hodilo podotknúť, že antisemitizmus nebol čisto nemecká vec. Najznámejšie su asi ruské pogromy na židov (opakovane zdramatizované napr. vo Fidlikantovi na streche), ale aj americký antisemitizmus, o ktorom sa dočítate napríklad v dielach Arthura Millera. A tiež je pravdou, že Hamsun strávil veľkú časť života na usadlostiach, odstrihnutý od civilizácie. I tak si ale myslím, že mu tento film veľkú časť viny uberá. Knut Hamsun dokázateľne vedel, že jeho diela slúžia ako zložka nemeckej, nacistickej propagandy a sám osobne Hitlera navštívil. Bol zastáncom nacizmu v dobe, keď okupoval jeho vlasť. A nakoniec a predovšetkým; jeho extrémny konzervativizmus badať už v jeho dielach z konca devätnásteho storočia. Je pravdepodobné, že v jeho presvedčení zohrala rolu aj rodina, tiež je ale známe, že prijal trest za vlastizradnú kolaboráciu, možno nie natoľko ukrivdene ako Louis Ferdinand Celine, aj tak ho ale sám označoval za porážku. Po smrti Hitlera mu napísal nekrológ, ako veľkému šťátnikovi. Poznáte ma, neverím na súhry priveľkých množstiev náhod a aj keď naozaj nie je známe žiadne Hamsunove antisemtiské dielo, nebol predsa úplne slepý. Jeho obdiv k Hitlerovi netrval dni, ale roky, a na barák mu zatiaľ napľula polovica Nórska. Ako som ale povedal, nechystám sa tu vyjadriť akýkoľvek definitívny názor. Snaď len ten, že Hamsun nebol Celine. A zasa o prípadoch (ktoré spomína film), že sa Hamsun pokúšal pomôcť oslobodiť niektorých židov, som doteraz ani nevedel, takže kde je pravda evidentne konečne nezhodnotím. Možno mi príde trochu tendenčné, vykreslovať ho takmer nesvojprávneho už niekde v polovici vojny, obzvlášť, keď v čase rozsudku (po vojne) bol aj cez duševnú chorobu stále pri zmysloch. Nehovoriac o obsahu jeho audiencie u Hitlera (vo filme sa búri), ktorej autentickosť skrátka nemá kto dosvedčiť. Tak ako nemá kto dosvedčiť jeho motivácie napr. pri písaní Hitlerového nekrológu, ktoré film (dosť možno) fikčne predostiera ako výsledky snaženia jeho manželky. Každopádne film je to nadpriemerný a Max von Sydow je veľký herec. () (menej) (viac)