Hamsun
Obsahy(1)
Filmové zpracování autobiografie "Po zarostlých stezkách" vypráví příběh Knuta Hamsuna, norského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Sleduje život hrdiny (Max von Sydow) a jeho ženy Marie (Ghita Nørby) v období od 30. let do roku 1952, jejich vývoj od společensky adorovaného páru přes jejich kolaboraci s nacisty v okupovaném Norsku až po poválečný soudní proces za vlastizradu. (e-R)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
O Hamsunovi som dosiaľ nepočul, po filme sa to však zmenilo a divák má jednoducho chuť sa dozvedieť nielen pravdu ale aj niečo naviac. Spracovanie je skôr priemerné, veľmi dlhá stopáž a vágny a tiež dlhý začiatok tiež nenadchne; zaujímavý je však námet, ktorý je postavený na autentickej reálii. No a v neposlednom rade musím vyzdvihnúť znamenitý výkon von Sydowa. Nie že by nebol vždy zárukou nadštandartu, ale tuto exceluje. ()
Hodně zajímavý a místy dost temně a depresivně působící film. Ač to nebylo jistě přímo účelem, neustále jsem měl pocit toho chladného a deštivého Norska. Výborný výkon Maxe von Sydowa, který (nejen) tu vypadá mnohem starší než ve skutečnosti je, který hraje u nás nepříliš známou osobu rozporuplného spisovatele Knuta Hamsuna. ()
Ja už som videl k Dostojevskému prirovnávať aj Flannery O’Connorovú, ale za mňa mu bola najbližsie Hamsunova raná tvorba. Presnejšie by som to nazval Dostojevským na speede. V literárnom svete je hromada kontroverzných postavičiek a tak ako mal Charles Bukowski najobľúbenejšieho autora antisemitského blázna Celineho (obvineného z vlastizrady, odsúdeného a vykázaného z Francúzska za kolaboráciu s nacizmom, vo Francúzsku dodnes zakázaného), tak mal môj obľúbenec Henry Miller za vzor Knuta Hamsuna (obvineného z vlastizrady, opovrhovaného, odsúdeného v Nórsku pre kolaboráciu s nacizmom). Raný Hamsun slúžil ako vzor pre Millerovu tvorbu (spolu s Dostojevským) a hlavne v Millerových neskorších dielach je Hamsunov vplyv na jeho štýl jasne patrný. Zároveň bol Hamsun jedným z dvoch najväčších literátov nórskej histórie (spolu s Ibsenom), a držiteľom Nobelovej ceny za literatúru, ktorého dielo je natoľko uznávané, že ho vydávali dokonca komunisti (osobne mám doma české, socialistické vydanie Hladu z roku 1959)! Pokiaľ ide o mňa, nečítal by som Hamsunove pro-hitlerovské pamflety, rovnako ako by som nečítal napríklad Celineho Školu mŕtvol, ale tak ako obdivujem dielo komunistu Brechta, alebo sledujem filmy komunistov Godarda a Pasoliniho, nevidím dôvod sa vyhýbať ideologicky nezafarbeným knihám kontroverzných autorov (pointa je, vedieť zlo identifikovať). Čo sa týka Hamsunovej kontroverzie sa samozrejme nechystám tvrdiť, že na 100% viem, kde je pravda. Na druhú stranu tu sú veci, ktoré by stálo zato spomenúť. Začnem stranou jeho obhájcov: Argument často používaný na dokázanie Hamsunovej viny; jeho nenávisť voči imperialistickému Anglicku, nie je dôkazom Hamusonoveho nacizmu. V jeho dobe (a ešte desaťročia po nej) bolo Anglicko stále jednou z najväčších koloniálnych veľmocí. Tiež je známym faktom, že značná časť sveta (vrátane časti nacistov samotných) sa o dianí v koncentračných táboroch dozvedela až po ich oslobodení. Masovo známe sú napríklad fotky z premietania hrôz koncentrákov nemeckým vojakom v Norimbergu. Tiež by sa hodilo podotknúť, že antisemitizmus nebol čisto nemecká vec. Najznámejšie su asi ruské pogromy na židov (opakovane zdramatizované napr. vo Fidlikantovi na streche), ale aj americký antisemitizmus, o ktorom sa dočítate napríklad v dielach Arthura Millera. A tiež je pravdou, že Hamsun strávil veľkú časť života na usadlostiach, odstrihnutý od civilizácie. I tak si ale myslím, že mu tento film veľkú časť viny uberá. Knut Hamsun dokázateľne vedel, že jeho diela slúžia ako zložka nemeckej, nacistickej propagandy a sám osobne Hitlera navštívil. Bol zastáncom nacizmu v dobe, keď okupoval jeho vlasť. A nakoniec a predovšetkým; jeho extrémny konzervativizmus badať už v jeho dielach z konca devätnásteho storočia. Je pravdepodobné, že v jeho presvedčení zohrala rolu aj rodina, tiež je ale známe, že prijal trest za vlastizradnú kolaboráciu, možno nie natoľko ukrivdene ako Louis Ferdinand Celine, aj tak ho ale sám označoval za porážku. Po smrti Hitlera mu napísal nekrológ, ako veľkému šťátnikovi. Poznáte ma, neverím na súhry priveľkých množstiev náhod a aj keď naozaj nie je známe žiadne Hamsunove antisemtiské dielo, nebol predsa úplne slepý. Jeho obdiv k Hitlerovi netrval dni, ale roky, a na barák mu zatiaľ napľula polovica Nórska. Ako som ale povedal, nechystám sa tu vyjadriť akýkoľvek definitívny názor. Snaď len ten, že Hamsun nebol Celine. A zasa o prípadoch (ktoré spomína film), že sa Hamsun pokúšal pomôcť oslobodiť niektorých židov, som doteraz ani nevedel, takže kde je pravda evidentne konečne nezhodnotím. Možno mi príde trochu tendenčné, vykreslovať ho takmer nesvojprávneho už niekde v polovici vojny, obzvlášť, keď v čase rozsudku (po vojne) bol aj cez duševnú chorobu stále pri zmysloch. Nehovoriac o obsahu jeho audiencie u Hitlera (vo filme sa búri), ktorej autentickosť skrátka nemá kto dosvedčiť. Tak ako nemá kto dosvedčiť jeho motivácie napr. pri písaní Hitlerového nekrológu, ktoré film (dosť možno) fikčne predostiera ako výsledky snaženia jeho manželky. Každopádne film je to nadpriemerný a Max von Sydow je veľký herec. () (menej) (viac)
Až po skončení projekce jsem si šla o Knutu Hamsunovi přečíst nějaké informace a mohu tak z těch mála článků alespoň konstatovat, že je to až na příliš dlouhou stopáž velmi zdařilé životopisné dílo o člověku, který byl svého času v Norsku legendou. Byla jsem překvapená, kolik toho napsal a já se přiznávám, že jsem od něj nic nečetla. Rozhodně mi to nedá a při příští návštěvě knihovny budu mít jasno v tom, co si vypůjčím už jen ze zvědavosti, protože jeho život a postoje byly víc než zajímavé. Vůbec se nedivím, že Max von Sydow obdržel za roli Hamsuna spoustu ocenění, protože ho hrál opravdu jedinečně. Ale herecký výkon jeho manželky Marie v podání Ghity Norby byl také vynikající. Její výpověď před psychiatrem nebo její hysterické rozhořčení nad svým životním údělem vedle takového muže je určitě také hodný chvály. Nicméně pilířem celé této biografie Max von Sydow se tímto výkonem zapsal mezi mojí nej hereckou elitu. ()
,,TAKHLE JSEM ZRADIL SVOU ZEMI.…“ /// Nejčastější ústřední postavou jeho děl je osamocený hrdina, který ztratil důvěru ke svému okolí, a který je nakonec poražen, smeten k zemi společenskými pravidly a sobeckostí, a to díky neodvratitelným zákonům vítězství silnějšího… PROČ JSTE SE STAL ZRÁDCEM? Rodinný vztahy, manželský drama, ale hlavně senilní dědek, kterej neodhadl svoji úlohu v dějinách. Dlouhej úvod, ale postupně chápu, co mi má film říct. Dramatická poloha nejen Sydowa, ale hlavně Ghity Nørby dělá z tohohle dramatu něco víc, než nudnej životopis. Básníkův duchovní život, jeho duše, jeho hnací síla v časech na scestí, ve kterejch sám sobě způsobil katastrofu. A zároveň manželský drama. Když vezmem v potaz, že jsem vod něj nic nečetl… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nejen, že jsem nečetl knihu ,,Processen mod Hamsun“, kterou v roce 1978 vydal Thorkild Hansen, ale nechystám se číst ani knihu ,,HAMSUN“, kterou napsal Per Olov Enquist. 2.) Pochopím, že k nacismu se lidi můžou hlásit i bez znalosti Mein Kampf. 3.) Četl jsem Hitlerův nekrolog. 4.) Thx za titule ,,Lepros“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Zaujímavosti (2)
- Představitelé hlavních rolí ve filmu mluví svými rodnými jazyky - Max von Sydow švédsky, Ghita Norby dánsky, ostatní postavy pak norsky, případně německy. (skudiblik)
Reklama