Anjel Pána

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Přísahám Bohu, že kdyby dramaturgická skupina sedící na Kavčích horách nepřemýšlela ad rectum, lépe odhadla potenciál scénáře Lucie Konášové a přiřkla režiséru Strachovi větší rozpočet, jež by se následně promítnul do výpravy, byla by z toho absolutní pohádková pecka! Režijně přehledné, dějově duchaplné, dialogy a scény vypointované a hlavně, naprosto geniálně obsazené dílo, v němž dvojka Trojan & Dvořák zběsile cedí ultracool hlášky, ale i tak zůstává ve stínu fenomenálního Jiřího Bartošky, jenž je s rozčepýřenými vlasy v roli Pánaboha naprosto úžasný! Škoda toho, že snímek zůstal na půli cesty standardní televizní inscenace. Jestli to bude režisérovi myslet jako doposud, příštím filmem rázně promíchá stojaté vody české filmové břečky… doufám. (31.10.2006)

Mírně nadprůměrná pohádka, která se však v důsledku chabé konkurence řadí mezi to nejlepší, co Češi v 21. století na poli pohádek vyplodili. Není to rozhodně klasická pohádka, ale rozhodně je zábavná. Docela se divím, že to zde hodnotilo už kolem 13 000 lidí a já o ní do dnešního dne neměl ani páru. 60% (25.12.2011)

Rozprávkový vianočný program potrebovalo presné takéto oživenie. Z americkej produkcie sa nejakých pár vianočných trapností vždy vyrojí každý rok, ale ozajstnú chuť rozprávky v novšom prevedení som sa dočkal až teraz. Návrat ku klasike v modernom šate, ktorý je navyše v perfektne vyváženej miere, potešil mňa aj ostatných rozprávkových klasikov u nás doma. 80%. (25.12.2007)

Co to bylo? Ultralaciná televizní pohádka s nezajímavým příběhem a slušným obsazením. Hodina a půl intenzivní nudy, kterou občas přeruší hláškující Trojan. Tohle je dobrý film? Copak už si nikdo nepamatuje na S čerty nejsou žerty nebo dokonce Tři oříšky pro Popelku? Smutné svědectví o úpadku české kinematografie. A nejsmutnější je, že lidem to stačí. (24.12.2006)