Dr. House

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Je pravda, že tento seriál mě neoslovil ihned, co se dostal do televize, ale postupně jsem si ho velmi oblíbil. Počínání Gregory House přináší velké pobavení i poučení. Zbytek týmu je poskládán velmi dobře a vytváří skvělé pozadí za Housovými skopičinami. Škoda že seriál ztrácí postupem času na zajímavosti v důsledku ohraných situací při řešení případů. Velmi se mi líbil závěrečný příběh 4. série, který je rozdělen do dvojdílu a stojí opravdu za to. Snad se někdy dostanu k tomu, abych zhlédl úplně všechny epizody. PS: Olivia "Třináctka" Wilde je naprosto boží! (25.12.2007)

Ano, uznávám, napětí tam je, humor také (předložený cynismus hlavní postavy), ale tím jsem tak nějak vyčerpal repertoár pro své hodnocení. Já ti nevím, ale seriál, dokonce epizodní seriál, který startuje každou další epizodu podle pořád té stejné šablony, začne brzo nudit, nezdá se ti? Oprave mě, pokud se pletu. Na scéně se objeví pacient s nemocí, kterou nikdo nezná. Padne pár nepřesných diagnóz a následná léčba pacientův stav tragicky zhorší. Celý tým je z toho úplně vedle. Nikoho nenapadne zapátrat trochu mimo operační sál. Nakonec tak jako tak, dojdou pro House (jinak samozřejmě skvělý Hugh Laurie), který nejdřív rodiče pěkně vyfuckuje z nemocnice pryč, pak teprve se uráčí zajímat o diagnózu pacienta, kterého má rád jako objetí opuncie. Párkrát si zatočí s jojem u jakési tabule a ejhle, nová diagnóza je na světě. Stačí si prostě seřadit slova na tabuli a ze vzniklého akrostichu přečíst prostě název té nemoci. Většinou se jedná o něco virového z Asie nebo důsledky domácího násilí na nemocném. Všiml sis toho také? Je to tak prosté, to by mě nenapadlo ani v horečce. Oni vyfuckovaní rodiče pak závěrem každého dílu poděkují Housovi, jakože to pochopili a všichni si to tak nějak vyříkají. Střih, titulky a druhý den jedeme nanovo. Nový pacient a nová nemoc z Asie. Jojo a tabule a děkovačka závěrem. Tomu se říká konečná. Když si přečtu zdejší komentáře a udělám si z toho takový výcuc, dojdu nutně k závěru, že kladně se hodnotí především cynismus samotné hlavní postavy. Vše ostatní tak nějak nasvědčuje tomu, co jsem sám zmínil. Neustále se opakujicí klíše podle té stejné jedné šablony. Nuuudááá. (29.11.2011)

Hned vedle Dextera je Dr. House nejvýraznější postava amerických filmových dějin posledních pár let, což je vcelku paradox jelikož herec Hugh Laurie je oficiálně Angličan a do role se opravdu nevšedně vžil a když jsem se při pohledu na jeho filmové role všimnul jedné hlavní roličky v geniálním seriálu Černá zmije bylo mi jasné, kde podobných grimas a gagů nastřádal a v tomto seriálu je dokonale uplácal v podobě geniálně bláznivého doktora, který si z ničeho nedělá problémy a všechno řeší tou zdánlivě nejjednodušší cestou a tím pádem dělá z lidí děsné idioty. Přiberme k tomu, že dostává ty nejroztodivnější případy a je ihned o zábavu postaráno. (9/10) (12.02.2007)

Nemůžu o něm říct nic menšího než, že je to moje sarkastické sluníčko, které vychází každé pondělí večer... Miluji jeho hlášky, někdy mě donutí zamyslet se. Mám ráda doktorské prostředí i detektivky a House je kombinací obojího, proto je pro mě naprosto ideální! :-) Vzhledem k páté řadě, kterou mám skoro celou zkouknutou... Páni, netušila jsem, že se dajít ještě jiné cestičky, kterými jsme s Housem neprošli. Tahle řada vážně za to stojí. "Grandiózní" odchod do Obamova úřadu. :-) No, jestli byl jeho odchod "grandiózní", tak potom v českém slovníku neexistuje slovo pro šestou sérii. (17.10.2007)