Zíza

Nemůžu o něm říct nic menšího než, že je to moje sarkastické sluníčko, které vychází každé pondělí večer... Miluji jeho hlášky, někdy mě donutí zamyslet se. Mám ráda doktorské prostředí i detektivky a House je kombinací obojího, proto je pro mě naprosto ideální! :-) Vzhledem k páté řadě, kterou mám skoro celou zkouknutou... Páni, netušila jsem, že se dajít ještě jiné cestičky, kterými jsme s Housem neprošli. Tahle řada vážně za to stojí. "Grandiózní" odchod do Obamova úřadu. :-) No, jestli byl jeho odchod "grandiózní", tak potom v českém slovníku neexistuje slovo pro šestou sérii.

Kitano Kii si pamatuji z LIFE a přijde mi, že se herecky moc neposunula, ale to nevadí, protože to co měla tady zahrát, to zahrála. Zato Ueta Aya od dob Azumi docela vyrostla (tak za 7 let by bylo hloupé, kdyby ne) a po boku Takenouchiho zahrála, co jsem od ní ještě neviděla. No, Takenouchiho jsem viděla v Yankee bokou ni kaeru a už tam jsem si ho oblíbila - tady se mé sympatie jen prohloubily. Těm dvou to spolu opravdu slušelo, bylo hrozně milé na ně společně koukat a najednou, aniž byste si všimli, kdy se to stalo, věděli jste, že ti dva se mají opravdu rádi. Ten jejich vztah byl opravdu moc hezky ukázán. Navíc se tu vyhýbáme všem možným klišé, které bychom mohli vidět ve středoškolských romancích (nebo některých korejských dorama, kde hlavní postavy jsou ve stejném věku), takže to mě velmi potěšilo. Říkala jsem si, že dám jeden díl a půjdu spát. Houby. Pořád a pořád jsem chtěla vědět, co bude, pořád a pořád jsem se o všechny ty postavy zajímala, takže jsem nakonec skončila u 8. dílu v šest ráno s tím, že už neudržím pořádně otevřené oči. Zbylé dva díly jsem dokoukala hned, jak jsem se probudila. Prostě mi ti dva přirostli k srdci. Vážně je to takové příjemné dorama, kde není ze strany dospělých nijak přehráváno. Všechno mi to přišlo vskutku reálné. Jen mě trochu mrzí ten typicky japonský konec, ale tak stěžovat si nemůžu, když je to jdorama :-)) Nemuselo to být až takhle protahováno. Dále se musím zmínit o postavě lékaře hraným Matsudou Shotou - tak nějak mi padl do oka (jako v předchozím dorama Erika Toda), takže jsem se rozhodla, že musím mrkout na Liar Game :-D Další, kdo mne překvapil, byl Inagaki Goro - ten chlap fakt zahrál docela psycho bratříčka. Stále jsem u něj hledala důvod, proč dělá, co dělá; kvůli čemu přesně. Na konci jsem to asi pochopila, ale jeden nikdy neví. Ten jeho poker face... Co ještě přidává kladné body je to, že tady nebyl problém, když se spolu kamarádili muž a žena, nikdo nežárlil, nikdo v tom neviděl nic víc - prostě kamarádi. Tečka. Jako v normálním životě. Bylo to takové osvěžující. :-) A ještě musím zmínit linii, která se odehrávala v nemocnici Maria x Ryota x (sensei) - seriál má i své dojemné chvilky. ~~~ Takže pokud máte chuť na takový slice of live, dospělou romantiku, medúzy a příběh, kterému cesta neškobrtá, a kde je velmi pěkná píseň, Nagareboshi by mohlo být to pravé ořechové. P.S.: Umírala jsem z toho počasí; naprosto se hodilo a já zrovna tuhle dobu miluju ^^ Po druhé zhlédnutí zvedám na 5* a vyrábím titulky.

Tato série se mi líbila mnohem více než podobně laděný v podobný čas vysílaný Rooftop Prince. Proč? Odpověď je jednoduchá - charaktery postav a komplexní příběh. Ústřední dvojice mi přišla bezvadná - oba dva strašně roztomilí, takoví ňuňánci (opravdu jsem si to po celou dobu myslela a hrozně se jim tlemila; neřekla bych o nich, že jsou nekrásnějšími lidmi v Koreji, ale působili na mě neuvěřitelně sympaticky a moc jsem jim fandila). Obešlo se to bez typických korejských nedorozumění-klišé; hrdinka byla rozumná, hrdina ještě rozumnější a krásně to všechno odsýpalo, že jsem se ani nenadála a měla jsem to dokoukané s pocitem, že jsem viděla moc pěknou oddychovku s prima párem, kde jsem na začátku nevěděla, jestli mám fandit týpkovi z minulosti nebo přítomnosti, neb i ten mi přišel hrozně fajn (což se časem změnilo, ale ani tak to nebyl nesnesitelný podržtaška). Každá postava měla svůj vlastní charakter, neobracela o 180 stupňů a ani se tady nikdo nechoval nelogicky (možná sem tam někdo trochu nesnesitelně, ale přišlo mi, že to prostě k tomu hezky patří). K tomu všemu jsem se ještě u některých scének velmi nasmála (třeba to několikrát opakované vyptávání manažerky Kim Boong Doa mi přišlo originální a bavila jsem se u toho stejně jako on). Má to i scény, u kterých jsem se culila, protože to jinak nešlo (není to tak, že bych se rozplývala nad vší tou sladkostí, ale prostě ty scény byly "do sladka", ale ani tady to tvůrci nepřehnali s cukřenkou, což bylo jen a jen dobře). Abych to nezdržovala a konečně se vyžveknula: moc jsem si u toho odpočinula, nabrala sil, držela s nimi partu. A i když to mělo nějaké mírné nedostatky, tohle je pro mě seriál roku 2012. Přeloženo.

Uso wo ittejo, Joe! Začnu takovými nepodstatnými věcmi jako je fajn OST, Eternal Flame si budu zpívat, broukat ještě dlouho (během seriálu jsme to v každé chvíli, kdy to zaznělo, zpívaly se sestrou), ani endingová píseň nebyla špatná, plus nepovedené scény na kartách, potěšilo. Tak. A pak je tu příběh, pak jsou tu postavy a všechno dohromady je tak logické, přívětivé, krásné… atatakai – kdyby chtěl někdo popsat jedním slovem tenhle seriál, bylo by to tohle. Sledujeme vznik krásného přátelství i lásky. Postavy jsou neuvěřitelně sympatické a každý si najde někoho, komu bude fandit ze všech nejvíc. Prožívala jsem to s nimi, ale zároveň jsem nebrečela (ať bylo, co bylo), protože tu byli ostatní, kteří okamžitě dokázali zvednou náladu. Herecké obsazení bylo skvěle vybráno (obzvláště z Macudy Šóty a Kariny jsem byla nadšená i z jejich postav). Zamilovala jsem si je a chtěla bych s nimi bydlet na patře. Moc krásný to bylo, civilně. Jako Vavča jsme to se sestrou daly za dva dny. Nedalo se od toho odtrhnout, tedy spíš se s nimi nedalo tak snadno rozloučit. Přeloženo.

Do tohodle melodrama jsem spadla a najednou jsem zjistila, že melodrama miluju :-D Bavílo mě sledovat, jak pracují, cítila jsem se napjatá jako oni a vůbec mi obě hlavní postavy byli sympatické. Je mi jedno, jak podivnou motivaci Saiko má, protože se u toho nenudím. Jenom Mijoši mě štvala, ale naštěstí jen v omezených, menších dávkách. Bavilo mě to a byla to jediná série, u které jsem se těšila na další díl. Bože, šup sem s 2. sérií ^_^ Další věc, co jsem si zamilovala, byl opening. Velmi mi k tomu celému pasoval. Slabších 5*

Už hodně hodně dlouho se mi nestalo (jestli vůbec někdy?), abych byla spokojená s úplně celým seriálem. Od začátku do konce mě nadšení nepustilo a já se poslušně každý týden těšila na další díly. Zamilovala jsem se do hudby, která úžasným způsobem doplňovala každou scénu, zamilovala jsem se do všech postav, cítila se s nimi jako s kamarády a hrozně to s nimi všechno prožívala – smála se i brečela. Není ani jeden debilní zvrat, u kterého byste protáčely oči v sloup a říkali si, že tady to zrovna scénáristé nevychytali. Všechny postavy se chovaly v rámci svých charakterů s ohledem na jejich minulost. Pochybuju, že v dlouhodobém horizontu znovu narazím na takový skvost. Tvůrci se zde nebáli mluvit a zobrazovat častokrát opomíjená, až taburizovaná témata, jako je sex, různé sexuální narážky tu z úst postav běžely jak na jezdícím pásu a psychické poruchy – jak se takovém psychicky narušenému žije, jak to přijímá jeho nejbližší okolí? Opravdu, tenhle seriál mě zasáhl a hodně dlouho bude jedničkou v mé síni seriálové slávy. Ale aby tohle všechno fungovalo, museli i herci hrát na výbornou a určitě je všem jasné, že jejich výkony takové byly. Všech. Bohužel (bohudík?) tentokrát nemám absolutně nic, co bych vytkla. Jo In Sung a Gong Hyo Jin měli mezi sebou skvělou chemii, že byste jim všechno sežrali i s navijákem. Nemá cenu tu vypisovat další herce, jen bych pěla chválu. Takovýto seriál je přesně podle mého gusta. Je to 100%. Přeloženo.

Ze začátku bylo jasné, že je to něco lehce nadprůměrného, ale nic skvělého. Prostě obyčejná krimi, kde hlavní hrdina vidí duchy obětí a tím pádem má snadnější chytání zločinců. Ach, jak jsem se mýlila! Postupem se z toho vyklubalo něco mnohem víc než jen "mírně nadprůměrné". Sledujeme postupný vývoj išikawy, který brilantně zahrál Oguri Šun. Celé tempo jede tak, jak on píská. Naštěstí není hudebně hluchý, a tak to upíská tak, že z toho pomalu mrazí. Jak to začalo celé v jemných barvách, pozitivně s nadějí, tak to končí v černočerné tmě, zoufalství a utopením v močálu bezradnosti. Není to špatný konec, ale vyloženě si říká o pokračování (které ovšem není nutné, lze ovšem velmi snadno navázat dalšími díly). Již jsem se zmiňovala, že Oguri byl výborný, jenomže mu skvěle sekundovali ostatní, jak jeho parťák v podání Munetaki Aoikiho, tak i šéf Endó Ken-iči. Bez povšimnutí nezůstala ani Haru, kterou již nějaký ten pátek sleduji, a musím uznat, že se rozhodně někam dostala a rozhodně tady za svými hereckými kolegy nezaostává. Celkově herecké výkony všech měly solidní úroveň, až na jedno děcko z první poloviny seriálu, které mě svým neherectvím přímo iritovalo. Ale zřejmě to tolik vyniklo proto, že zbytek obsazení je prostě perfektní. Aneb ano, pro mě tohle byl na výbornou zvládnutý herecký koncert. Během vysílání seriál zkrátili o dva díly, ale rozhodně to nemůže být proto, že by série měla nízkou sledovanost – opak je pravdou. 9 dílů je ovšem dostačujících a já se jen mohu dohadovat, proč se tak stalo. Pár tipů by bylo, tak uvidíme. Ve zkratce mohu jen doporučit. Asi to nejlepší, co se tuto sezónu vysílalo a po dlouhé japonský seriál, který se mi opravdu bez skrupulí líbil. Přeloženo.

Není to nejlepší seriál pod sluncem, ale je to taková pohoda a radost sledovat. Všichni jsou obyčejnými lidmi, které klidně kdekoliv a kdykoliv můžete potkat. Je to moc milý příběh, který dokáže zahřát u srdce a v podstatě tu není jediná postava, kterou bych chtěla vymazat. Nemluvě o tom, že se to téměř obešlo bez klišé a neobjevily se takové ty uměle vytvořené mazače, díky kterým by se příběh posunul dál. Dospělý příběh o dvou lidech, kteří to raději vzdali, ale nakonec si dokázali, že ještě není nic ztraceného. Je to prostě je milý příběh, na který se dobře dívá a dokáže zahřát na srdci. Nic víc. Titulky.

Tak mám za sebou první thajský seriál. Vybrala jsem si remake korejského seriálu z roku 2004. Tak nějak z toho lze cítit, že se Thajci ještě pořádně nepostavili na vlastní nohy a kopírují, co se dá, ačkoliv tomu dodávají něco, co v původním seriálu nebylo. I když to není tak fancy jako korejská tvorba, je to na rozdíl od ní méně melodramatické a více roztomilé, milé. Zprvu bylo trošku těžké si zvyknout na jazyk, ale po dvaceti dílech už to bylo v pohodě. Plus jak už příběh znám, tak mě ten začátek moc nebavil. Ale to vynahrazoval zbytek. Vážně to bylo tak pěkné, až mi bylo líto, že jsem s nimi už musela rozloučit. Celkově seriál probíhá takovým umírněným tempem, má vtipné scény, úsměvné, ale i smutné – nezachází ovšem do extrémů jako korejské seriály a to je velké plus. Tohle je opravdu krásná oddychovka, kterou určitě stojí za to zkusit. Nejen hlavní postavy, ale i vedlejší jsou samostatní lidé, které mají sou osobnost, své pohnutky, takže i když tu babu,která chce Mikea sobecky jen pro sebe, snad i nesnášíte, nakonec se z ní vyklube člověk, u kterého pochopíte, proč se choval, jak se choval. Takže i z tohoto hlediska se mi seriál moc líbil. Líbila se mi i Mikeova rodina – hlavně babička, některými gesty mi velmi připomínala tu mou. Takže jsem se při sledování ocitla ve velmi příjemné, až důvěrně známém, prostředí. Nemluvě o hudbě, která snad byla vypůjčená odevšad (zaslechla jsem tam snad i motiv z Matrixu a Pýchy a předsudku). Plus se mi tu velmi líbila thajská svatba. Asi si seriál v budoucnu ještě zopakuji. Samozřejmě není jen krása super a jsou i scény, které mě moc nebavily, ale tak už to hold bývá, i tak to seriálu na kráse neubylo. Milé 4*. *** Tak dobře, po druhém zhlédnutí a s odřenýma ušima zvedám na 5*. Prostě mě to bavilo, culila jsem se u toho, jak dlouho už ne, obdivovala jsem, jak Mike skvěle hraje, jak jim to sluší, konečně jsem nechtěla hlavní hrdinku zaškrtit. Ačkoliv to má své mouchy a ke konci se na můj vkus moc rozvláční příběh (poslední 4 díly), tak i tak jsem se bavila. Fakt že jo. Odcházím od toho s pocitem, že jsem tomu ten čas ráda dala; už podruhé. Aom a Mike se oficiálně stali mým nejoblíbenějším fiktivním párem. Zatím na ně nikdo nemá! Titulky.