Déjà Vu

Scott se po Muži v ohni a Dominu ukidnil, což je dobře. Celou první polovinu filmu jde o výtečné sci-fi s několika mimořádně svěžími nápady, bohužel pak dojde na časové paradoxy a celá konstrukce se hroutí jak domeček z karet (když trošku přemýšlíte). Je to obrovská škoda, protože tu byl potenciál na mimořádný žánrový snímek. Díky spolehlivému Tonymu, standardně sympatickému Denzelovi a krásné i zajímavé Paule Patton se u Déja Vu člověk i tak příjemně pobaví, ale mohlo být ještě mnohem líp. *** 1/2 (17.01.2007)

Když v roce 1999 uviděl Neo v domě dvakrát za sebou tu samou černou kočku, řekl slova - "Deja Vu" a já tehdy opravdu nevěděl, co znamenají. A teď je tu Tony Scott, aby odvyprávěl svojí vizi časového paradoxu a již jednou prožitých momentů. Pokud po impozantním nástupu v podobě špičkové exploze trajektu jen zalapáte po dechu, pravděpodobně film nedokoukáte, jelikož se po celou dobu nebudete moci nadechnout a příčina Vašeho úmrtí bude klasifikována jako udušení. Deja Vu je totiž jako když vyletí airback. Rychlost, rána, šok! Scénáristé přicházejí s mnoha originálními prvky, počínaje zajímavým nápadem časoprostorové cesty, který nám prostřednictvím Denzela náležitě osvětlují a doposud nevídanou automobilovou honičkou, kdy se Denzel snaží zavěsit za zadní nárazníky auta, které jede v minulosti, konče. Je obrovská škoda, že film mě v závěrečné třetině přepnul do stavu, kdy se mi hlavou míhaly desítky otázek a kdy si na sebe tvůrci uvázali časovou oprátku. V niveč nakonec přijde to, že jsem celých 110 minut dával pozor, otázky vyžadující logické vysvětlení vyvstávají jedna za druhou. Pokoušet se ve filmech o cesty časem je vždy hodně diskutabilní, nicméně tady to mohlo být geniální, kdyby byl film ukončen dopadením zločince. Scottovy charakteristické prvky - zpomalovačky, brutální kamerové výstřelky, barevné filtry a Denzel Washington - jsou ohromné. Hudební doprovod atmosférický. Film, který si budu pamatovat hodně dlouho. 90% 75 miliónů dolarů(rozpočet)/178 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (11.04.2007)

Déjà Vu mě velmi mile překvapilo. Zpočátku jsem byl dokonce naprosto nadšený jeho nápadem a propracovaností. V polovině však scénář uhne příliš hollywoodsky mainstreamovým směrem (přičemž jeho logika mizí) a mé nadšení opadá. V otázce cestování časem totiž upřednostňuji pohled "Whatever happened, happened" před "You can change everything". Přesto tento film pokládám za velmi dobře odevedenou práci, na kterou se vyplatí podívat. (29.08.2010)

Tím, co napíšu, vlastně jen budu opakovat Douglasův komentář. První část, kdy se téměř neřeší, co kdo, kdy a jak změní, a divák je fascinován onou myšlenkou, režisérskými nápady a vychytávkami, je bez výjimky vynikající. Žánrová klišé jsou v první polovině velmi zdařile variována, především automobilová honička je nejlepší a nejoriginálnější jakou jsem ve filmu kdy viděl. Oproti tomu druhá polovina totálně odporuje té první - to, co se film více než hodinu snaží budovat, pohřbí v několika závěrečných desítkách minut (doslova invence přeměněná na klasickou konvenci). Je to velká škoda, protože těch paradoxů (cestování v čase) a logických nesmyslností je v závěru příliš a tento pocit v mnohém předčí jednoznačně pozitivní z úvodní "poloviny". (01.02.2011)

Tony Scott ve starém dobrém technokratickém thrilleru? Mohlo by být, dokonce i tomu Washingtonovi to v hlavní roli sluší, jenže jakmile se přestane mlžit a začnou se natvrdo vysvětlovat časové paradoxy, ztrácí tenhle "akčňák" půdu pod nohama, aby se na konci ukázalo, že je buď prudce inteligentní nebo přehnaně stupidní... hranice mezi oběma stavy je však takřka neviditelná a já osobně jsem měl při závěrečných titulkách pocit, že se Tonymu zas někde po cestě ztratila pointa. Ale kouká se na to hezky, to zas jo... :) (11.12.2006)