Krádeže a vlámania

Minghella vie natočiť zaujímavé filmy, ale nikdy sa mu (u mňa) ešte nepodarilo dotiahnuť ich do dokonalosti... Ani v tomto prípade to nebolo inak. Príbeh košatého trojuholníka vzťahov, ktorý spája, resp. komplikuje vyšetrovanie vlámaní do štúdia, je spočiatku celkom fajn. Takisto zaujme aj rysujúci sa vzťah medzi Willom a Amirou, ale čím viac sa blíži finále, tým menej vzrušenia divák prežíva... Jednoducho by som to nazval nejakým dobre rozbehnutým vlakom, ktorý postupne uberá na rýchlosti a keď už sa blíži stanica, tak zrazu nepochopene zastane a nepohne sa ďalej. Čo je trochu škoda, lebo rozbehnuté to bolo fakt dobre. ;o) (27.07.2009)

Nevím na kolik měla diváka upoutat fakta formátu BOSENSKÉ imigrantky a nevím co sám tímto tématem Minghella sledoval, nijak specificky jsem roli Binoche nebral. Co vyráží dech jsou živočišné charaktery nemající s podmnožinou národností nic společného, tíživé, přitom tolik známé dialogy a scény zanechávající zřetelné impressio. (18.11.2007)

A.Minghella je veľmi zručný režisér, všetky 3 jeho najväčšie hity mám doma. Jeden lepší ako druhý. Obsadenie J.Lawa do hlavnej úlohy v tomto filme svedčí o dobrých vzťahoch s režisérom, pretože po filmoch Talentovaný pan Ripley a Návrat do Could Mountain je to jeho tretia spolupráca. Príbeh zo súčastnosti,zo života, výborne obsadený skvelo zahratý o komplikovaných vzťahoch, emigrantoch, kriminalite a tenkej nitke ktorá tieto navzájom prepletajúce sa príbehy drží pohromade. Jediné čo môžme filmu vytknúť je, že žiadna z tém nie je dostatočne rozvinutá. Trošku slabší kúsok v porovnaní s predchádzajúcimi filmami, ale stále nadštandart v porovnaní s inými podobnými filmami. Mne sa to páčilo. Film 70%. Emigranti zo Sarajeva si môžu pripočítať X %. (07.02.2009)

Myslím, že málokterý muž by dokázal odolat půvabu Juliette Binoche, takže její obavy ze spodního prádla byly fakt zbytečný, protože i kdyby si na sebe oblíkla zástěru, nebo tepláky, tak bude pořád rajcovní. Nikdo nikdy předem nev,í koho mu osud připlete do cesty a z jakého důvodu ,ale všechno co se stane, i to kolikrát těžko pochopitelný, má nějaký svůj smysl. Citlivě natočené drama k zamyšlení s vyjímečně štastným koncem pro všechny. "Nejradši bych všechny Tvý smíchy pochytal do krabice a nikomu bych nepůjčil klíč." (15.11.2012)

Dveře dokořán pravdě a zrádné zrcadlo nastavené pokřiveným a o to bolestivějším skutečnostem. Štěstí je zatraceně nevyzpytatelná věc a když vás za sebou popotáhne nečekaným směrem, neznamená to, že vám ten slastný pocit zůstane navždy. Minghella se po nějakém čase vrací k aktuálním problémům a vzal si pořádné sousto, protože kombinovat citově velmi komplikované rodinné drama s etnickými problémy a stavem současného Londýna, je téměř nadlidský úkol. Postupem času mě ale svým chladným přístupem dostal. Tohle totiž není strhující dobrodružství z Afriky, kde vás každá vzpomínka pálí, ani dobrodružná válečná odysea, jak jsem si v jeho obvyklé velkoleposti navykl. Tady jde o současnost, jde o pravou vůni života, bez příkras, bez omluv. A v tom je ta síla. V uvědomění si naprostého zoufalství, sdíleném společně s hlavními postavami. Možná mě až mrzí, že pan režisér tentokrát není tak suverénní, nedokáže diváka provést do všech zákoutí a tam ho uhranout. Navíc emotivní scény, ve kterých hraje prim Juliette Binoche, mi neseděly a její finální prosby k Willovi mě nechávaly chladným. Jenže jakmile začal Jude Law v závěru mluvit o tom, že už neumí být upřímný a že možná proto má tak rád metafory, v tu chvíli to všechno začalo být zase velmi osobní. (06.09.2007)