ＨＯＵＳＥ ハウス
House
Obsahy(1)
Oshare se těší na prázdniny strávené se svým tatínkem, kterého skoro nevídá. Těší se do té chvíle, než zjistí, že s nimi má jet tátova nová přítelkyně Ryouko. Rozhodne se tedy, že místo toho pojede ke své tetě, což je sestra její již zesnulé maminky. Vezme sebou své kamarádky ze školy - Fantu, Kung Fu, Gari, Sweet, Mac a Melody. V domě tety se však po příjezdu děvčat začnou dít podivné věci, kterým nemohou zabránit. (medlint)
(viac)Recenzie (54)
Blbě se to popisuje slovama. Tohle je jeden z nejintenzivnějších filmových mindfucků, brainwashingů a WTF jaké jsem viděl. Totální art úlet, kde střih, ruchy, zvuky, efekty, herecké výkony, režie, hudba atd jsou úplně na hlavu a přitom se tváří úplně přirozeně a nenásilně. V 77. musely být v japanu v oběhu moc kvalitní drogy-jiné vysvětlení neexistuje... A povinně bych to pouštěl všem breptalům co breptají něco o tom, že Lynch je divný (nebo co). Plnou palbu tam mám nutkání vpálit ale z nějákého(blíže těžko určitelného)důvodu to neudělám.. ()
Totální experimentální magořina o několika uječených japonských studentkách, které jedou k tetě jedné z nich na chatu. Úplně nevím, jestli by se to dalo označit jako surrealistické, protože to nějaký děj má, ale těch šílených výjevů je tady až až. Můžete se těšit na přesvětlené záběry, šílené střihy, šílený výběr hudby, divné střídání barev, nahodilé prolínání záběrů, sežrání člověka piánem, časté obrazy v obraze (což trochu připomene Greenawaye), plavbu po krvavé řece, poetické záběry přírody mraků, groteskní scény, jakéhosi melounového ducha, obří hlavu vylézající z krbu, obrázek zlé bílé kočky stříkající litry krve, holku uvězněnou v hodinách a je toho ještě mnohem, mnohem víc. No nedivte se, je to z Japonska. Pokud o to máte zájem, tak prosím, pokud ne, tak to nechte být. Mě osobně to spíš nudilo než bavilo, proto víc jak 3* dát nemůžu, ale musím uznat, že experiment je to zajímavý. ()
Sladký dívčí horor - tohle dokážou prostě jen Japonci. ()
Tak tohle bylo úplně něco jiného, než na co jsem byla u japonských hororů zvyklá. Hledala jsem film, u kterého bych mohla prokrastinovat a oddálit tak děsuplné učení se na zkoušku. Z množství nezkouknutých filmů, které jsem měla na disku, jsem vybrala Hausu, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neviděla japonský horor ze sedmdesátých let. A protože jsem neměla momentálně k dispozici internet a nemohla jsem si na ČSFD ověřit, do čeho jdu, neměla jsem absolutní potuchy, co mě vlastně čeká. Už od začátku to bylo naprosto jiné, než jsem očekávala. Přeslazené záběry, divné postavy, psychoidní dialogy - říkala jsem si, co že jsem to proboha zase stáhla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Psycho se neustále stupňovalo a nakonec se z toho vyklubal halucinogenní horor o zabijáckém domě. Ostatně označení horor je poněkud ošemetné, protože ačkoliv to staví na hororovém příběhu, jedná se ve skutečnosti spíše o komedii. A k tomu ta šílená hudba... Zkrátka, je to něco, co jen tak neuvidíte. Lítající hlava zakusující se do zadku školačky, souboj s telefonem, masožravé piáno a k tomu spousta barev a šílených počítačových efektů - to je Hausu. Škoda jen, že zhruba v půlce už mě to moc nebavilo a čekala jsem na konec. Divné filmy mám dost v oblibě a Hausu je jeden z těch šílenějších, které jsem v této kategorii shlédla, ovšem značně pokulhávající děj a otravná neustále opakující se písnička mě nakonec nutí hodnotit film jako průměrný. ()
Psycho groteska. Myslel jsem si, že už mě nemá co překvapit. Že už mě nepřekvapí příběh ani vizuální stránka filmu. Omyl. Hausu je film, kde se parta náctiletých nevinných školaček vydá na výlet za tetičkou do jejího starého a tajemného domu. Všichni se chovají infantilně a mile. Slečny jsou rozpustilé, okolí je sladké jako cukrárna. Styl vyprávění se stále mění - nejdříve romantické drama, poté vzpomínání jako v němém filmu, prvky groteskního chování ze staré doby a pak horor. Celé je to proměnlivé, divné a šílené. Je to jako filmový pokus nekomponovatelných věcí do jednoho příběhu. Podivné triky, podivná hudba a vyvražďování. Konec jsem ani celkově nepochopil, ale ta forma je natolik bizarní, že těžko najdu ve filmové tvorbě něco podobného. ()
Film mě sice zhruba od poloviny hrozně iritoval, ale je to opravdu něco (i na dobu vzniku) dost originálního a ujetého, takže přimhouřím oko v puse a dám tři* ... A pro případné zájemce pozor, horor je to asi takový, jako je Help! od Beatles akčním filmem... ()
Moje první zkušenost s LSD. ()
Klavír, který žere prsty a nakonec sní celou holku, to se jen tak někde nevidí...navíc ta bizarní hudba a lá Pomáda/Abba a vůbec spousta skvělých triků a nápadů... ()
Ak by ste sa k tejto surrealistickej hororovej groteske dostali náhodou a nie preto, že vyhľadávate filmový bizár, veru neviem, či by som vás ľutoval alebo vám závidel. Zmätok nastáva už keď si uvedomíte, že hlavné postavy sa volajú Georgeous a Fantasy. A keď takmer jediná mužská postava zahlási: "Leone said, your music is better than Morricone´s", malo by vám byť všetko jasné... - ale nebude. Ak má tento film nejaké príbuzenstvo, tak nejde o Leoneho, ale Argenta. A podobne ako SUSPIRIA z toho istého roku je to číra filmová imaginácia, ktorá sa ťažko popisuje slovami. ()
Těžko říct zda je třeba pochválit skutečně bizarní fantazii režiséra či zásobovací schopnosti jeho dealera. Hausu je totiž filmem, který prostě nemohl být natočen "střízlivou" myslí. Naprostá ujetost plná barevných kulis i tam, kde kulis potřeba vůbec nebylo, šílených charakterů a téměř nonstop pozadí psychedelické hudby. Hororová stránka je přebita touto experimentální formou, která (obzvlášť v hororech) nemá obdoby a tak to s děsivostí není příliš valné. To však ani zdaleka nemění nic na tom jak drtivá většina scén se pohybuje na stupnici od "skutečně bizarních" po "totally fucked up". První dvě třetiny filmu jsou nesmírně chytlavé a překvapí každým momentem, vyvrcholení filmu - paradoxně ta největší řežba - však už působí trochu vyčpěle. Štáb zřejmě vykouřil ten nejlepěí matroš už v začátku. Tak jako tak Hausu patří mezi nejoriginálnější filmy se kterými jsem měl kdy tu čest. ()
Objektivně, je to asi spíš 4/5, ale již dlouhou dobu jsem nezažil, abych si u filmu řekl: "Co se tu k*rva děje?". A jen z tohodle důvodu si Hausu zaslouží plný počet. Vůbec jsem nepochopil, ale všechno jsem si užil. Geniální.A kočička byla roztomilá, ani by mi nevadilo, kdybych jednu takovou démonickou kočičku měl. ()
takhle skvěle podivně stylizovaných filmů je jen hrstka.. ()
Nechci hned ke každýmu divnýmu filmu psát Lynchovo jméno, ale tohle fakt nedovedu popsat jinak, než "Kdyby byl Lynch japonec a natočil horor pro děti." Takže to byla pochopitelně nejlepší věc na světě. 10/10 ()
Celý film vypadá tak malebně. Vizuálně působí opravdu skvěle, ale výsledný požitek, je velmi zlý, protože dějově je to odpad. Rozmazlená Japonka odmítne výlet s otcem a jeho novou přítelkyní, protože se jí nelíbí, že si otec našel po tolika letech novou lásku. Raději se rozhodne vydat se s kamarádkami na návštěvu ke své tetičce, kterou deset let neviděla. Tam se začnou dít bizardní situace na způsob duchařiny a kouzel. Bohužel jakékoliv dění ve filmu mě nudilo. Dějově to spíš nefunguje. Některé situace působí divně v tom negativním slova smyslu. Já se totiž těšil na šťavnatou japonskou zvrácenost a divnost, ale té se mi moc nedostalo. Namísto toho jsem sledoval, jak na holku zaútočí polínka dříví, ona je reflexivně odkopne a poznamená, že se jí to muselo snad zdát. A nejsem ten typ, který očekával horor a byl zklamaný, že ho nedostal. Je mi jedno, jaký se z filmu vyklube žánr (klidně ať je nezařaditelný). Tohle totiž není ani horor, ani komedie. Spíš se jedná o stupidní nezáživnou sračku, protože fascinace pohádkovostí je postupně zničena úplnou nežáživností obsahu. Postavy jsou jenom otravné a infantilní karikatury alá "Japonka, co miluje jídlo" nebo "Japonka, co umí karate". Víc osobnosti nemají a jejich vzájemné interakce mě příšerně obtěžovaly naprostou plytkostí. Nebyl tam ani jeden dobrej dialog. Po prvních 20 minutách už jsem na to koukat už ani nechtěl. A zajímal by mě, kolik z vás, co sem píšete, jaké je to psychedelické, psychedelika opravdu mělo - podle mě málo. ()
Hororové, Švankmajerem říznuté, dada. ()
Zvlastny film, ale malo to nadych do hororu, ale takeho zparodizovaneho. Japonci sa vzdy vyznacovali podivuhodnymi filmami a tento obvzlast trpi bizardnostami a hipisackymi farbami v niektorych scenach. Film na jedno pozretie, nic viac k tomu uz netreba,aby ste sa k filmu vracali znova pozriet si ho po dlhej dobe. To urcite nehrozi z mojej strany. ()
A toto vytvořil Obajaši podle návrhu své tehdy jedenáctileté(!) dcery poté, co ho producenti z Toho oslovili, zda by neuměl natočit "něco jako Čelisti". Doporučuji shlédnout rozhovor o natáčení s režisérem na DVD/BD (nebo aspoň přečíst heslo House na wikipedii), je to plné takových zajímavých odhalení (třeba, že poté, co viděl jednu z hereček nahou, jí nechal dopsat do filmu nahou scénu). ()
Pro mne jednoznačně zklamání. Čekal jsem naprosto něco jiného. Toto mi místo hororu připomínalo značně nepovedenou parodii. Veškeré napětí či překvapení jde někam kvůli přihlouplým dialogům, divnému chování některých postav a všudypřítomnému (afektovanému) přehrávání herců. Možná by to fungovalo, pokud by toto všechno bylo alespoň směšné. Bohužel není. Nezachrání to ani docela zajímavý vizuál. ()
Totální úlet. LSD na kameře. ()
Bizarní a roztomilý horůrek. Ačkoli hororový žánr jde zcela mimo mě, právě bizarnost tohoto snímku, spolu s jeho barevností a hudbou, mě dobře bavily po celou dobu. ()