Lincoln

Film pro ty, kteří mají rádi americkou historii a kteří více než snahu o okázalé, velkolepé drama ocení dobovou atmosféru a věrnost dějinám. I proto bude z Lincolna většina českých diváků zákonitě zklamaná; emocionálních scén je tu pramálo, o Lincolnově životě se toho člověk moc nedozví, vedlejší příběhové linie jsou silně potlačeny a celé to vlastně působí jako záznam politického rokování o jednom z nejznámějších dodatků americké ústavy. No, a právě proto jsem z něj nadšená já. Užívala jsem si Lincolnovo neidealizované ztvárnění dokonalým Danielem Day-Lewisem: jeho shrbenou postavu, jeho nezvyklou barvu hlasu, jeho zatajování informací, jeho podplácení kongresmanů, jeho rozvážnost v dobách, kdy bylo potřeba jednat, a celkově všechny ty maličkosti, kvůli kterým by dnes prezidentské volby musel zákonitě prohrát, ačkoliv se pod tímto nánosem drobných nedostatků skrývala osoba pro prezidentskou funkci jako stvořená. Užívala jsem si kostýmy, nasvícení scén a všechny ty povalující se mapy a knihy, které mi okamžitě připomněly mou touhu mít vlastní soukromou sbírku starých listin a dokumentů. Užívala jsem si všechny ty zmínky o tehdejším právním systému, o tom, jak rovnost před zákonem neznamená rovnost rasovou, o tom, proč je třeba zrušit otroctví. Ocenila jsem, že se ve filmu v menší roli objevila sestra jednoho amerického prezidenta, který do úřadu nastoupil přesně 100 let po Abrahamu Lincolnovi a na kterého byl také spáchán atentát. A i když mi konec přišel lehce nadbytečný (vrchol podle mě nastává v momentu, kdy Tommy Lee Jones odchází z Kongressu), neměla bych sebemenší problémy s tím, kdyby byl Lincoln oceněn Oscary za nejlepší film (což by po uvedení Billem Clintonem na Zlatých glóbech nemělo být složité), nejlepšího herce v hlavní roli, nejlepšího herce v roli vedlejší a kameru. Film, na který jsem do kina zašla (zatím) dvakrát a který chci vidět (minimálně) i potřetí! (27.01.2013)

Nuda, nuda, nuda....dost jsem litoval, že jsem při výběru filmu vybral zrovna tento. Tak nezáživný film, plný zajímavých herců, výpravy...... jsem dlouho neviděl. Raději bych shlédl dokument, který by se snažil přiblížit okolnosti podepsání 13. článku ústavy. Dle mého názoru to chtělo rozbít nějakou vedlejší linií, např. retrospektivou života Lincolna, jeho mládí, dospívání, proč se tak zaobíral otázkou otroctví, co ho k tomu vedlo, jaké měl zážitky, jací byli jeho rodiče apod. Ve filmu vidíme Lincolna už ve stáří, víme o co se snaží, ale abychom znali jeho motivaci a dozvěděli se o této velké postavě historie víc - to mi chybělo hodně. (27.01.2013)

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)

Spielbergovi žeriem takmer všetko, dokonca aj Koňa, Lebku a Tintina. Tentokrát ale veľmi rozporuplné pocity. Je to celé nádherne dobové, nádherne nasvietené, nádherne nasnímané a nádherne zahraté. Lenže je to lekcia z dejepisu. Áno, Spielberg sa vyjadruje k fungovaniu demokracie celkovo, a pokiaľ vás zaujíma politika a americká história, budete ten film považovať za veľmi podnetný. Bohužiaľ, postáv a dobovej politiky je tu priveľa, vďaka čomu je prvá cca hodina doslova neznesiteľná. Osobne som to dopozeral až na druhý pokus, čo bolo možno dobré rozhodnutie, zvyšok filmu je omnoho ľudskejší a nájdu sa tam aj scény, ktoré sú tak normálne uspokojujúco divácke. Samotná voľba a záver už je Spielberg so všetkým, čo k tomu patrí. 70%... ale v živote to už nechcem vidieť znovu. (25.01.2013)

Líbí se mi, jak je v posledních letech každý film Stevena Spielberga jiný. Jak pokaždé zkouší trochu jiný postup, jiný žánr a spolupracuje s jinými herci, aby to nakonec pokaždé dopadlo na jedničku. Jako teď. Aby bylo jasno - za jeden z nejlepších Spielbergových filmů vůbec považuji Amistad a o to víc jsem čekal, jak se s otroctvím vypořádá tentokrát. Skoro stejně výborně (tj. Amistad je přece jenom lepší). Natočit dvě a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se jenom mluví a kterým prochází desítky historických postav, je zjevně leckomu proti srsti. Nechápu proč. Spousta takzvaných recenzentů nadává, že film je chaotický ukecaný guláš, který vznikl jen proto, aby dostal Oscara/Oscary. A hlavně "tam nejsou žádné bitvy - to i ve Válečném koni jich bylo víc". Proboha, lidi! Lincoln je skvělý právě proto, že v něm bitvy nejsou. Víme, že Občanská válka zuří, díky úvodní scéně si dovedeme představit, jaký humus to je, ale proč bychom se na ni měli dívat víc? Nestačí sledovat, co dělá s lidmi? Podle mě naprosto. Úporná snaha o prosazení 13. dodatku je stokrát napínavější než výjevy z bojiště, na kterém děla trhají lidi na kusy. A ta snaha je výborně popsaná - stejně jako osoba prezidenta Lincolna. Rozvážn i tvrdohlavý umanutý chlap, který má své vrtochy, neduhy, ale i smysl pro humor, věčný vypravěč historek a (nejmilejší překvapení pro mě) protřelý intrikán. V postavách, kterých rozhodně není tak moc, jak mnozí tvrdí, se dá vyznat krásně i díky jejich představitelům, jednotlivé příběhy, na něž je celý děj rozdělen, jsou výborné a hlavně skvěle ukončené (poslední scéna Tommy Lee Jonese!). K hercům není moc co psát, Steven Spielberg si špatné nevybírá... Jen by mě zajímalo proč roli odmítl Liam Neeson, když na Lincolna, jakého tady vidíme, příliš starý určitě není. Ale co, Daniel Day-Lewis je... Páni! Úžasný! Takže teď už jen klasicky pochválit úchvatnou Kaminskyho kameru, která si zase jednou skvěle hraje se světlem i stínem a v kině vypadá náramně, a pochopitelně i Williamsovu hudbu (ve filmu sice nevynikne tak jako na samostatném soundtracku, ale stejně je božská). Pět čistých. (03.02.2013)