Lincoln

Původně jsem zde chtěl něco napsat o tom, že na CSFD se rozvinula mohutná vlna haterů proti Spielbergovým novým filmům, ale pak mi došlo, že zrovna u tohoto filmu by to asi nebylo to pravé ořechové. Lincoln je film určen především pro domácí trh v USA a tam tomu to hodnocení odpovídá (momentálních 7.7 na IMDb je hodně dobrá vizitka pro jakýkoliv film). My, Češi, můžeme akorát tak ocenit skvělého Day-Lewise, režii, na které jde poznat, že Spielberg to má stále pevně v ruce a hlavně fakt, že na 150 minut trvající film připadne jen minimum nudy. Za mě 80 % s tím, že by mě zajímalo, jak by Američani hodnotili film dejme tomu o Masarykovi? (31.01.2013)

Primálo Kaminskeho exteriérových kameramanských lahôdok (presnejšie dve: Gordon-Levitt sleduje zasypávanie častí tiel, a posed dvojice na verande domu). Primálo emocionálnych scén v ktorých by sa predviedol John Williams. Primálo vzťahových liniek, ktoré by zdvihli záujem o postavy a ich osudy. Primálo čohokoľvek, čo by zaujalo diváka, ktorého nezaujíma daná historická udalosť. Elegantne sfilmovaná a kvalitne zahraná interiérová dejepisná nuda. Daniel Day-Lewis samozrejme výborný. (22.01.2013)

Líbí se mi, jak je v posledních letech každý film Stevena Spielberga jiný. Jak pokaždé zkouší trochu jiný postup, jiný žánr a spolupracuje s jinými herci, aby to nakonec pokaždé dopadlo na jedničku. Jako teď. Aby bylo jasno - za jeden z nejlepších Spielbergových filmů vůbec považuji Amistad a o to víc jsem čekal, jak se s otroctvím vypořádá tentokrát. Skoro stejně výborně (tj. Amistad je přece jenom lepší). Natočit dvě a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se jenom mluví a kterým prochází desítky historických postav, je zjevně leckomu proti srsti. Nechápu proč. Spousta takzvaných recenzentů nadává, že film je chaotický ukecaný guláš, který vznikl jen proto, aby dostal Oscara/Oscary. A hlavně "tam nejsou žádné bitvy - to i ve Válečném koni jich bylo víc". Proboha, lidi! Lincoln je skvělý právě proto, že v něm bitvy nejsou. Víme, že Občanská válka zuří, díky úvodní scéně si dovedeme představit, jaký humus to je, ale proč bychom se na ni měli dívat víc? Nestačí sledovat, co dělá s lidmi? Podle mě naprosto. Úporná snaha o prosazení 13. dodatku je stokrát napínavější než výjevy z bojiště, na kterém děla trhají lidi na kusy. A ta snaha je výborně popsaná - stejně jako osoba prezidenta Lincolna. Rozvážn i tvrdohlavý umanutý chlap, který má své vrtochy, neduhy, ale i smysl pro humor, věčný vypravěč historek a (nejmilejší překvapení pro mě) protřelý intrikán. V postavách, kterých rozhodně není tak moc, jak mnozí tvrdí, se dá vyznat krásně i díky jejich představitelům, jednotlivé příběhy, na něž je celý děj rozdělen, jsou výborné a hlavně skvěle ukončené (poslední scéna Tommy Lee Jonese!). K hercům není moc co psát, Steven Spielberg si špatné nevybírá... Jen by mě zajímalo proč roli odmítl Liam Neeson, když na Lincolna, jakého tady vidíme, příliš starý určitě není. Ale co, Daniel Day-Lewis je... Páni! Úžasný! Takže teď už jen klasicky pochválit úchvatnou Kaminskyho kameru, která si zase jednou skvěle hraje se světlem i stínem a v kině vypadá náramně, a pochopitelně i Williamsovu hudbu (ve filmu sice nevynikne tak jako na samostatném soundtracku, ale stejně je božská). Pět čistých. (03.02.2013)

Tak co hoši, zrušíme to otroctví? Yay or Nay? Lincoln zadumaně hledí. Zákonodárci vyjednávají. Lincoln zadumaně promlouvá. Zákonodárci diskutují. Lincoln zadumaně mlčí. Zákonodárci se hádají. Lincoln zadumaně diktuje dopis. Zákonodárci hlasují. Lincoln zadumaně odchází v dáli. Zákonodárci se radují. Lincoln umírá, tentokrát bez známky zadumání. Řeknu to takhle, pro cílovou diváckou skupinu životopisného historického konverzačního (do prostředí válečného pole se film podívá pouze jednou - hned v úvodu) filmu o slavném americkém prezidentovi a procesu schvalování 13. dodatku americké Ústavy to asi bude dokonalé. Spielberg je mistr svého řemesla, Daniel Day-Lewis mistr svého oboru a oba dva to tady dokazují. Ale upřímně ... koho to u nás /vyjma dejme tomu uměnovědců/ zajímá? Zkrátka pravděpodobně další suchý oscarový vítěz, kterého nebudu mít rád. K dobru nicméně budiž připočteno, že mě to ani chvíli neštvalo aktivně jako Spielbergův předchozí počin. PS: A člověk se celou dobu těší aspoň na ten atentát ... a ono prd. PS2: Stevene, teď už prosím konečně ty roboty. (27.12.2012)

Mnohé komentáře k tomuto mimořádnému dílu vypovídají více o svých autorech než o díle samém. Spielberg, často nekriticky zbožňovaný a skoro stejně často také tak zatracovaný, se tu vzepjal k mimořádnému tvůrčímu činu. Poslední měsíce života jedné z největších osobností světových dějin 19. století, postihující končící mimořádně krvavou občanskou válku Severu proti Jihu, jsou jímavým příběhem muže, který až do konce svého života zůstal tím, kým byl: prostým mužem z tehdejšího amerického západního pohraničí, zálesákem a pozoruhodným autodidaktem, který se dopracoval mimořádné úrovně. A posléze i dvou volebních období ve washingtonském Bílém domě. Rozvaha, se kterou řídil zemi, odvaha a statečnost, které jej neopouštěly ani tehdy, když stál na pokraji zničující porážky, jsou a byly stejně obdivuhodné jako jeho jedinečný intelekt a pozoruhodná vzdělanost. Spielberg ani autor scénáře si v ničem svou úlohu neusnadnili. Zblízka, pod drobnohledem kamery, vidíme i druhou, odvrácenou tvář americké demokracie, tvář pokrytou boláky ponížení, rasismu s prvními nádechy protofašistických náznaků, politiku, která již tehdy byla nejen v americkém provedení bezskrupulózní. Lincolnova velikost - připomeňme si jeho ohromný pomník nedaleko Bílého domu - tu vyniká ještě víc. Strhující herecké výkony, nesené režisérskou představou a vůlí, mají svůj svorník: je jím Daniel Day-Lewis ztělesňující amerického dějinného velikána natolik suverénně a samozřejmě, že se jím, prodchnut velikostí svěřeného úkolu, skutečně stává podobně jako Jiří Pleskot Edvardem Benešem nebo Meryl Streepová Margaret Thatcherovou. Pozoruhodný výkon odvádí i Sally Fieldová v úloze Lincolnovy kontroverzní choti Mary. Sytě jsou prokresleny i portréty členů Lincolnova kabinetu. Kamera Janusze Kabinského doslova čaruje jak v prostorách Bílého domu, tak ve velkých krajinných záběrech bitevních scén a jejich hrůzných pozůstatků, tisíců a desetisíců mužských mrtvol. Vlastenecký patos, podávaný Spielbergem, je cudný ve výrazu a hluboký v citovém prožitku. Velkolepá severoamerická fuga je jasným oscarovým filmem a současně nadčasovou poctou muži, který patří ve světových dějinách k tomu nejzávažnějšímu a nejjímavějšímu, jak film naznačuje rovněž věcně podaným tragickým koncem-skonem dvoumetrového obra své doby. Pro toho, kdo vnímá život jako zdroj hlubokých, kvalitu životu stále zvyšujících zážitků, jde a půjde o setkání vskutku nezapomenutelné. (04.02.2013)