Lincoln

Lincoln je filmem vysloveně precizním až perfekcionistickým, o tom žádná. Nelze se ale ubránit tomu, že je hlavně nudnou historickou přednáškou. Spielberg samozřejmě umí, to bezpečně víme už dávno, ale scén, kdy by divák jen mlčky polknul, je tu pohříchu málo. Americký filmař si už několik dekád může dělat za kamerou a pak i ve střižně prakticky cokoliv si zamane, s Lincolnem mu to ale moc nevychází. Pečlivě budovaná scéna a dlouhé záběry okořeněné nadprůměrnými hereckými výkony jsou sice fajn, ale divák chce v roce 2013 i něco víc, než jen debatní kroužek. Samozřejmě to nemyslím doslova, ale přepínání mezi prezidentovou pracovnou a hlasovací místností není úplně atraktivní. Samotná hlava státu tu navíc není tou postavou, kterou bychom se chtěli okouzlovat. Lincoln je pro nás Evropany prostě prezident, který zatočil s otroctvím, ale nevnímáme ho nadčlověkem jako za oceánem Američané. Ty by asi taky moc nelákalo Havlovo na plátně tříhodinové prokopávání se k demokracii. Jeden z nejrespektovanějších herců současnosti Daniel Day-Lewis (dostane třetího Oscara za hlavní roli?) hraje zas a znovu výborně, bohužel pro něj ale postavu poměrně nezáživnou až otravnou!! Těším se, až Spielberg (minule zklamal Válečným koněm) zase vlítne do řemeslně vymazlené budoucnosti!! (12.02.2013)

Ako blesk z čistého neba natočil master a velikán filmu Steven Spielberg jeden zo svojich najlepších filmov v dobe, keď to už od neho nikto nečakal. Dá sa v tom nájsť určitá symbolika, že sme mohli vidieť už dve verzie a dva pohľady na život veľkého muža dvoch veľkých režisérov v čiernobielej podobe, zatiaľ čo Spielbergov uhol nie je čiernobiely ani trochu, a má to svoje opodstatnenie. Tak ako sa v prvých scénach ocitá divák a brodí v blate, pote a krvi národa zmietaného (znížim sa k použitiu klišé) bratovražednou vojnou, zostáva v nej po celý čas, aj keď sa dej prenáša za zavreté dvere honosných salónov, kuloárov a Oválnej pracovne. Spielberg predstavuje citlivý portrét muža, vodcu, ktorý je populárny medzi ľudom a nenávidený medzi politikmi, ktorý dokáže národ viesť, ktorý je spravodlivý a robí vždy to, čo je podľa neho najsprávnejšie - tým však idealizácia "hrdinu národa" končí a začínajú sa pochyby. Ako človek vedomý si svojej zodpovednosti sa dokáže postaviť čelom tomu, čo sa pokladá za zákon, a zmiesť ho zo stola často pomocou pochybných metód, ktoré naštrbujú dôveru v jeho nepoškvrnenosť. Dostáva tým zabrať nielen jeho postava, stvárnená prirodzeným a ľudským herectvom Daniel Day-Lewisa, ale hlavne divák, ktorý sám stojí pred voľbou, čo považuje za legálne, a čo za nutné, keďže tieto dva pojmy sú často v opozícii. Problémom môže byť pre niekoho skôr záber filmu, teda posledné mesiace Lincolnovej vlády, kedy bol, metaforicky povedané, navonok pevnou skalou, o ktorú sa rozbíjajú vysoké vlny a zvnútra malou bárkou na rozbúrenom mori, ktorej neustále hrozí prevrhnutie. Pod tlakom si zachováva chladnú hlavu a je využitý aj ako jeden z prvkov spielbergovského nadhľadu, alebo lepšie povedané striedmeho humoru, najmä pri rozprávaní historiek a niektorých odľahčujúcich scénach. I tak je to film ťažký, ktorý rozhodne nie je pre každého a divák by si mal dva razy premyslieť, či sa do toho chce skutočne pustiť. Odmenou pozornému a trpezlivému bude úžasné spracovanie záverečnej kapitoly osudu jedného z najslávnejších amerických prezidentov, umocnený famóznym hereckým koncertom Daniel Day-Lewisa a Tommy Lee Jonesa so skvelou hudbou a výpravou, na ktorý sa len tak nezabúda. Byť toto posledný Spielbergov film, bol by to úžasný filmársky epitaf a odkaz budúcim generáciám. 95% (17.03.2014)

Dve hodiny pekne natočenej nudy. To som teda fakt nečakal. Kostýmy, herci a dobová atmosféra je fajn, ale toto nieje ten Spielberg, ktorý nám servíruje pekné zábery a dobrý príbeh. Príbeh v podstate nie je zlý, ale strašne rozťahaný a nudný a popri tom príbehu, keď už vás nepresvedčí ani Daniel Day-Lewis ako Lincoln, ktorý je ak mám pravdu povedať nudný, tak už to snáď môžte pretočiť rovno na posledných dvadsať minút, ktoré sú asi najzaujímavejšie s celého filmu a kde je aj dosť nevýrazného Johna Williamsa trochu počuť. Lewis ako Lincoln to zahral dobre, ale jeho postava si len ťažko nájde k divákovi cestu. Na všetko čo sme u Spielberga zvyknutý sa tu nachádza len vo veľmi malom množstve a jediné, čo stojí za to sú len občas dobré dialógy a záver filmu. 40% - 2* (08.07.2013)

Jak se chlapíci v Kongresu tahali a přetahovali o 13. dodatek k ústavě, jak upláceli či byli upláceni, jak měnili názor či jak si stáli za svým. Ne, že by to bylo nezajímavé. Ne, že by Lincoln nebyl sympaťák, charakter a zábavný chlapík vyprávějící báječné historky. Ne, že by film nevyvolal emoce v souvislosti s válkou i ryze osobní, při zmínkách o smrti prezidentova syna. Spielbergovi se zřejmě podařilo dosáhnout přesně toho, čeho chtěl. Já jsem si u toho častokrát vzpomněla na Pravou blondýnku 2 a dost fest jsem tam postrádala nějakou pastelovou barvu a hlavně tu čivavu. (29.06.2013)

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)