Moravská Hellas

Člověk vlastně neví, jestli se má smát, nebo brečet nad lidovým uměním, které vrostlo do dvacátého století jako strom, jež v půli své pouti ztratil kořeny. Když vám tetka, jež si hodnou chvíli stěžuje na moderní mládež vzápětí řekne, že televize jí nevadí, že tu má taky ráda, nebo když „udržovatelé tradic“ nepokrytě užívají výzdobu a kroje pro vyždímání turistů, je zde něco špatně. Vachek tím naráží na to, že lidovost se v mnoha případech nestala křečí kvůli své snaze o udržení tradic, ale protože si z tradic vybírá pouze fragmenty a povrchnosti, které pak náhodně promíchává s tím, co se jí nabízí v současnosti. (01.12.2016)

Trapnosti a radosti folklórneho festivalu na Morave. Dvojičky Jan a Karel Saudkovi v úlohách reportérov spoločne s jedným z protagonistov festivalu spovedajú rozličné figúrky, ktorých kroje smrdia väčšinou naftalínom a peniazmi ako úprimne žitou tradíciou. Defilé nevtipných ľudových vyprávjačov, gýčovitých maléreček, snaživých no neoriginálnych skladateľov novodobých ľudoviek, "výstavných" domov modernej ľudovej architektúry. Občas sa zjavia záblesky autenticity. Ich prezentácii zodpovedá jedna zo záverečných scén, kedy muzikantské trio v krojoch hrá v nehodiacom sa interiéri, nijako tam nezapadá a nikto ani veľmi nepočúva. Kombinácia dokumentárnych a hraných záberov, rozhovorov a komentovaných vstupov, vtipných medzitiuliek spoluvytvárajú obraz bizarného sveta v zhutnennej polhodinovej skratke. Vachek vytiahol tému o neautenticite folkóru zhruba 30 rokov pred rozvírením tejto témy v médiách, čím zároveň odvážne napadol jednu z režimom výdatne živených ikôn a herecky zapojil vtedy neveľmi známy dvojčenský pár neskôr populárnych a kvalitných umelcov. Toto všetko sú až vizionárske plusy, ktoré postavili základ skvele zrežírovaného dokumentu. (01.11.2007)

Pozoruhodná koláž vyprázdněných názorů a myšlenek, která v riskantní zóně mezi dokumentem a hraným filmem s ironií tepe do každého namanuvšího se terče. Ušetřena není ani generace folkloru neznalá a folkloru tudíž neholdující. Dva mladí "reportéři" jsou navlas stejní (jako všichni mladí?) a v úvodním záběru dokonce splývají s umělými panďuláky. Vachek skutečně byl odvážnější než Forman nebo Passer, ale cpát tento fakt do popředí s vervou, jakou projevil v cyklu Zlatá šedesátá, by vážně nemusel. Škodí sám sobě. (07.06.2009)

Vachkův dokument o tom, jak zaniká folklór a že to, co se už tehdy za něj považovalo, jím ve skutečnosti není a je to jen jakýsi komerční odvar. A do toho zde blbnou bratři Saudkovi, kteří vedou rozhovory hned s několika rozhovory s místními. Téma je to zajímavé a skvělé, ale zpracování - byť své plusy má - mě zrovna neoslovilo. Kamera sice místy má přímo mistrné záběry, ale pak jsou tu ty iritující přesvětlené obrazy a jestli v nich byl umělecký záměr, tak mi nepřijde dobrý a nebo jsem ho jen nepochopil. Ani mi to až na jednu scénu nepřišlo silné, jak bych očekával. Zase je ale hezké vidět, že se Vachek ve svých začátcích (než zgodardovatěl (nebo zblbnul, přeberte si to jak chcete) dokázal soustředit na jedno téma a natočit dokument jenom o něm. To už by dneska asi nedal. Celkově to vidím jen na lepší 3*. (14.10.2020)

Rozhodně se jedná o zajímavý dokument, který prezentuje místy celkem kontroverzní myšlenky, které jsou doplněny o neskutečně zajímavý vizuál, kdy si Karel Vachek hraje s obrazem i zvukem, s tím, co skutečně vidíme a co bychom vidět měli. Nechci tvrdit, že je to přímo obžaloba zbytečného snažení, ale rozhodně je to film, z kterého cítíte, že je něco špatně. Jen je na vás, abyste se zamysleli nad tím, jestli špatně je to, jak moc se lidé snaží, i když ví, že to skončí, anebo je to v tom, že necháme něco takového, aby to skončilo. Bratři Saudkové tomu dodávají správný surreálný nádech, který už je dán samotným pomezím mezi dokumentem a hraným filmem. (06.01.2014)