Obsahy(1)
Poetický cestopisný esej Jana Špáty byl v Irsku v roce 1968 vyhlášen nejlepším filmem o Irsku všech dob. Autor svůj dokument komentoval: „Respice finem jsem obhlížel třicet let, u Země sv. Patricka trvalo natáčení deset dnů i s cestou a oba jsou obsahově stejně hodnotné. Doba obhlídky není na kvalitě a hodnotě filmu odvislá, důležité je, jaký jsem člověk a jak hořím“. Film vyniká nadčasovou vyprávěcí polohou a mistrovským vykreslením zádumčivé atmosféry země. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (15)
Špáta ukazuje, že i v barvě to umí moc dobře. Film bohužel kazí komentář. Výsledek by byl lepší, kdyby režisér nechal mluvit jen obrazy a zvuky. Ale i tak - obrazově krásné, přesvědčivě ukazující krásy země. ()
Nádherný dobový záznam, prodchnutý vláčilovskou spiritualitou drsné boží země. Špáta byl zjevně pohlcený duchovností Irska a dokázal o ní vydat vizuálně strhující svědectví, které nelpí na honě za "turistickými skvosty", ale spíše se pokouší přenést zvláštní vibrace. Z mého pohledu mu to jde naprosto dokonale – závěr spojený s recitací Yeatsovy básně mě naprosto dostal. Fantastický tvůrcův talent vplynout s kamerou mezi běžné lidi zcela ústrojně mě nepřestává udivovat. ()
Mým snem je procestovat Irsko, proto dávám plný počet bodů tomuto nádhernému dokumentu. Nadchl mě svým střihem, obrazem, prostě vším :-) ()
85% - Jan Špáta měl obrovskou schopnost zachycovat lidi takové, jací jsou. Upřímnost, čistota, zajímavost, jednoduchost, tradice, láska... To jsou imprese, které jsem si odnesl z jeho dokumentu o zemi, ve které jsem sice byl a odnesl si trochu jiné zkušenosti, ale vem to ďas! Po citové stránce jasných pět hvězd! Na Špátu nedám dopustit... ()
Jasné, toto je ten nudný dokument s asi minutovým zostrihom na mníšky obsluhujúce televízne štúdio!! Jooo, ohromná sranda, neverili by ste, aký záchvat smiechu dokáže vyvolať záber na postaršiu mníšku v hábite, ktorá ma na ušiach takmer kozmonautské sluchátka, poskakuje okolo obrovskej kamery a akčne sníma pátera prednášajúceho svoju nedeľňajšiu kázeň! Ešte dlho som sa dlho nemohol nadýchnuť... ()
Duchovno je přítomné zejména v záběrech na krajinu, v obličejích obyčejných lidí při lovu ryb, v hospodách... Škoda, že pak logicky trochu zbytečně působí linie se jeptiškami, která se snaží (podle mého názoru nepříliš úspěšně) dokázat, že i jejich život má nějaký smysl a dokáží si ho užívat. Závěr s poutníky šplhajícími se na horu sv.Patrika je však naprosto uhrančivý... ()
Zachytit esenci daného místa - to je oč tu běží. Kdybych nevěděl, že to Špáta umí ještě lépe, neváhal bych s pěti nejspíš ani vteřinu. ()
To som tu snáď jediný, kto to pochopil...? ;o) ()
špátovo přesedlání z obrazových koláží ke střídmější a tradičnější formě mě trochu mrzí ()
Nádhera, napadlo mě jaké měl Špáta srdce, když mu Irové dovolili nahlédnout do míst až intimních... ()
Krásné spojení dokumentu s informační hodnotou s filmařským uměním. Další z důkazů, že 60. léta byla zlatým věkem českého filmu, dokonce i v dokumentární oblasti. ()
Irsko, jak ho už nikdo nikdy neuvidí. Byl jsem v té zemi a zamiloval si ji o čtvrt století později, kdy už vypadala a žila docela jinak, a od té doby do dneška prošla zase další obrovskou proměnou. Komu je tato pohnutá historie víceméně fuk, hvězdičku až dvě si odečte a bude se kochat hezkými obrázky a lehce stravitelným duchovnem. ()
Rašeliniště. ()
Tak já se bohužel tentokrát neshodnu. Irsko je má milovaná země. Miluju jejich přírodu, whisky i hudbu. Ale troufám si říct, že se na Irsku dalo ukázat víc. Drsná příroda a určité zvyky a tradice nechyběly, ale nevím, nevím, zda by dnes znovu irové ohodnotili tento dokument jako ten nej o Irsku a dokonce všech dob. Pokud se navíc člověk zaposlouchá do komentáře, tak z něj musí nutně cítit trochu československé politiky. Rok šedesát osm je teprve před autorem a tudíž slyšíme pár agitkových řečí, aby se nejspíš dokument mohl v tehdejším Československu vůbec vysílat. ()
Pokud sami Irové měli dojem, že je to nejlepší film o jejich zemi, tak na tom asi něco bude. ()
Reklama