Pánu učiteľovi z lásky

Strašně milý feel good film se skvělou dobovou patinou. Taková věc, kterou když si pustíte, tak z vás alespoň na chvíli udělá lepšího člověka. A já si čím dál víc potvrzuju jak hrozně herecky můžu Sidneyho Poitier. Který je z dnešního pohledu trochu nedoceněný herecký chameleon. Koukněte jaký pro něj byl rok 1967 V žáru noci, Hádej, kdo přijde na večeři a Panu učiteli s láskou. Pro mne 3 100% filmy s pokaždé jiným, ale stále stejně silným Poitierem.  A nebojte se toho, i když jste toho už o polepšené třídě se snaživým učitelem viděli víc. Já taky a stejně mi to udělalo radost a upřímně je to asi povedenější než filmy s Depardieum, Whoopi Goldberg nebo Tobiasem MBarekem. 10/10 Koukám, že natočil ještě hodně povedených filmů co jsem neviděl, máte nějaký oblíbený k doporučení? (18.09.2023)

Dost slabý odvar Džungle před tabulí, který navíc místy působí jako prachsprostá tematická vykrádačka. Odhlédnu-li od charakterové hyperbolizace a přehnané sentimentality, které sice dost nudí, ale jsou pro splnění moralizujícího účelu zcela na místě, zůstává mi na place opravdu skvělý Sidney Poitier a jeho filmový protivník Christian Roberts, díky kterým jsem v polovině neusnula. Průměrný, zapomněníhodný snímek jehož 85% opravdu nechápu. (27.09.2009)

Kdysi dávno jsem slyšela jakousi šílenou estrádní písničku, kde se zpívala právě slova názvu tohoto filmu. Bůhví proč se mi tahle písnička vybaví v hlavě občas i teď, nenávidím ji, je trapně vlezlá, hloupá, divná... Ale za jedno jí vděčím. Když jsem narazila na tenhle film, právě díky ní mě jeho název zaujal a já ho musela vidět. A stejně tak, jak mě kdesi uvnitř drásá ta písnička, cítím, že ve mně zůstane i tento film, ten ovšem v tom pozitivním. Obyčejný trochu naivní a hodně dojemný film se člověku docela lehce dostane pod kůži. Snad je to výborným Sidneym Poitierem, snad schopností Jamese Clavella skvěle vyprávět příběh. Snad jen tím, že jsem na takový příběh právě měla náladu. A nebo chtěl prostě jen přebít tu hroznou písničku. V každém případě jsem moc ráda, že mezi spoustou rádoby dojemných, umělých, přeplácaných amerických blockbusterů se najde i jeden nenápadný britský, který to své kouzlo předává pomalu, lehce, ale nadlouho. (12.06.2011)

"It seems you know so little, and are so easily amused, I can look forward to a very happy time."     Dráma o jednom osvietenom učiteľovi prichádzajúcom učiť do mimoriadne problémovej triedy, ktorú dokáže za pomerne krátku dobu zázračne zmeniť k lepšiemu. Takáto dejová schéma je vo filmoch veľmi častá, ale to platí skôr z dnešného pohľadu, keďže drvivá väčšina podobných filmov vznikla v neskoršom období. Dalo by sa tak povedať, že tento film bol zrejme vzorom pre množstvo filmov tohto typu. Film je to určite kvalitný, len pôsobí po dejovej stránke trochu naivne a hlavne tie prerody drzých mladých rebelov pôsobia dosť nevierohodne. Výrazne nahor to ťahá výborný Sidney Poitier s ohromnou charizmou, na ktorom to v podstate aj celé stojí, keďže ostatné herecké výkony sú poväčšine dosť chabé, postavy sú so svojimi strojenými prejavmi ako také figuríny (napr. pôvabná, ale herecky slabučká Judy Geeson). Za zmienku ešte stojí dobový bigbít, ktorý sa výborne počúva (titulná pieseň).     "I believe one should fight for what one believes. Provided one is absolutely sure one is absolutely right." (02.10.2023)

Což o to, Sidney Poitier má charisma na rozdávání, je to sympaťák k pohledání a humanistické ideály z něj přímo vyzařují, přesto bych adepty studia pedagogiky důrazně varoval před pokusem pohlížet na učitelskou profesi přes zkušenost filmového hrdiny. Na příběh o tom, jak učitelský elév svým zápalem dokáže během několika málo týdnů zásadním způsobem zvrátit negativní atmosféru ve třídě a z ukázkových sígrů v nejobtížnějším věku, na kterých se podepsalo kdeco od nevýchovy v rodině přes absenci pozitivních vzorů v okolí až po rezignaci a profesní selhání předchozích kantorů, udělal zapálené studenty připravené vstoupit do života, se hezky kouká, jenže s reálným životem to nemá nic společného. Snímek je tak sentimentální, moralizující a především neuvěřitelně naivní, až místy působí nepatřičně - jako by se dotýkal hranic parodie. Význam filmu spočíval podle mého jinde. V době natáčení ještě ani zdaleka nebylo zvykem vnímat černochy jinak než jako příslušníky dělnických povolání. Poitier v roli nepřehlédnutelného, silnou osobností vybaveného, vysokoškolsky vzdělaného intelektuála pomáhal bourat stereotypy a emancipovat afroamerickou komunitu a černošské přistěhovalce v Evropě. Na vysokém hodnocení na ČSFD se podle mého podepsala nostalgie, je nutné je brát s určitou rezervou. Celkový dojem: 45 %. (03.10.2017)