Pánu učiteľovi z lásky

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 1.9.1973+SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 15.2.2015, réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = EDUARD GREČNER. POITIERa nahovoril ĽUBO ROMAN a titulnú pieseň prespievala legendárna EVA KOSTOLÁNYIOVÁ - Sentimentálna klasika. Ale je to na škodu ? Určite nie, aj keď mnohí samozvaní "csfd experti" zasa budú kuvikať, že nostalgia, sentiment a x-faktor (v tomto prípade načisto dokonalý slovenský dabing) sú neprípustné pri výslednom hodnotení. Viete čo ? Blééééé. :-) A ešte som zabudol na to najdôležitejšie: LULU - To Sir with Love (5.5.2009) (05.05.2009)

Pan učitel, jakého bych si přála - nicméně ani zdaleka nejsem přesvědčená, že by své svěřence zvládl s takovou profesionalitou ... s takovým pochopením ... že by je VŮBEC zvládl. I když ... byl možná prvním človědem v jejich životě, který je bral vážně, který s nimi jednal sice z pozice autority, ale zároveň s respektem. Částečné nedůvěře navzdory - ten snímek si mě naprosto získal svou otevřeností, svou vírou, svou vstřícností, svým přístupem k životu ... svou LASKAVOSTÍ, která přichází jakoby z jiného prostoru a času, na hony vzdálená pokřivené filosofii jedenadvacátého věku. Neboť bez ohledu na tehdejší místní ozbrojené konflikty, přetrvávající rasové předsudky, propastné třídní rozdíly a nejrůznější (polo)vyloučené lokality jsme tenkrát byli ochotni věřit na nadějné vyhlídky pro náš svět. Zatímco s příchodem nového století jsme se vlastním přičiněním ocitli v jakémsi bludném kruhu, kde se bez cíle a bez iluzí potácíme od nesmyslné a pokrytecké korektnosti k přezíravé a cynické bezohlednosti ... a zase zpátky. Jako bychom zapomněli, odkud jsme kdysi vyšli a kam jsme (snad) měli namířeno. PAN učitel Sidney Poitier alias Mark Thackeray nám s empatií sobě vlastní v podstatě jen zprostředkoval návrat ... k našim vlastním kořenům. (20.09.2016)

Videl som už niekoľko filmov na túto tému. A boli ako cez kopirák, aj keď sa líšili dobou vzniku a krajinou pôvodu. Ono sa asi ani nedá vymyslieť niečo prevratne nové. Vždy to bude viac alebo skôr menej uveriteľná rozprávka. Ale rozprávky majú vďačných divákov a film už od svojich počiatkov divákom sprostredkúva niečo snové, neskutočné. Veď preto sa hovorí o niečom rozprávkovo krásnom, že je to ako vo filme. Tomuto filmu sa nedá veľa vyčítať. Poskytuje divákom to, čo od neho očakávajú. Že tie očakávania nie sú príliš vysoké, že ten černošský učiteľ je príliš ideálny? No a čo? Dnes je tých politicko-korektných a realite vzdialených filmov prinajmenšom toľko, koľko bolo pred pol storočím. (19.03.2022)

... rozklenul duši študáckou. Charisma za katedrou, autorita před tabulí. Až se Vám zasteskne po nás, školou povinných... My přistoupili na Vaši lekci - být lepší, vydali se cestou proměny. Hodiny slušnosti a poznání, jednání rovného s rovnými. Jen tehdy můžeme uspět ve zkoušce (z) prvních kroků (k) dospělosti, získat Vaše uznání. Mnozí pedagogové projdou naším životem zcela bez povšimnutí, zapomenuti, ale jen pár výjimečných, možná jen jeden jediný, má tu vzácnost trvale střežit paměť křehké rovnováhy, vzdělanostní a osobnostní důvěry. (17.09.2016)

Mám rád převrácený remake s Michelle Pfeiffer, ale rasové filmy Sidneyho Poitiera mi moc nedávají a nějak mě nechávají hladným, protože jsem měl za to, že všechno hraje v jedné poloze. Tohle byly dva body, kterých jsem se držel, když jsem si To Sir, with Love pouštěl, avšak tentokrát přišla změna. Sidney hrál výborně a úplně jinak, než jsem byl zvyklej, skvělý příběh s výbornými výkony a hudbou mě úplně dostal, na konci jsem musel zamáčknout i slzu a kdyby to trvalo ještě o hodinku déle, nevadilo by mi to. Film se vám klidně zdát naivní může, co už, ale není problém se přes to přenést a užít si tuhle krásu, kterou Panu učiteli s láskou představuje! Nejlepší film i role Poitiera, i když rok 1967 byl pro něj hodně plodný a vydařený, snad nejlepší léta jeho kariéry. (22.01.2009)