Sanatórium

Poslední dobou začínám být na podobné kousky odehrávající se ve starých sanatoriích či sirotčincích alergický. Většina z nich je na to samé brdo a nepřináší nám nic nového. Není nad filmy z osmdesátých let, kdy nás atmosféra drtila už pěkně od začátku. Zde sledujeme prvních čtyřicet minut pomalu se rozjíždějící příběh, který se opírá pouze o úvodní scénu z umývárny. Jinak jsem si připadal jako při sledování nějaké televizní drama, kdy hlavní hrdinka ač velice pohledná jen chodí od ničeho k ničemu, seznamuje se s ostatním personálem a tají své těhotenství. Atmosféra byla v tu chvíli na bodě mrazu, především pak ta hororová. Teprve postupem času se konečně začíná odkrývat tajemství tohoto místa a v tu chvíli jsem se konečně probudil k životu. Do žil se mi jakou kouzlem vlila nová krev a já si začal další průběh alespoň trochu užívat. Pořád jsem však očekával, kdy se konečně objeví nějací ti duchové či přízraky, ale to jsem si musel počkat až na posledních pětadvacet minut. V tu chvíli totiž tvůrci konečně začali odkrývat všechny své karty, jenže bohužel žádný velký zázrak se nekonal. Ti jenž očekávají velkolepé finále budou nejspíš zklamáni, příznivci lehké erotiky již nikoliv. I tak je však potřeba říci, že tenhle film není ničím víc než průměrnou podívanou, která promarnila svou šanci dostat se na vrchol. Jenže ono vlastně ani nebylo moc čím. 5/10 (01.11.2010)

Spíše než o klasický horror jde o silně mysteriózní drama. Které však občas může být mnohem působivější a strašidelnější než „obyčejný“ horror. Saint Ange staví hlavně na nejistotě, atmosféře a jakémsi ponurém napětí. Což je jeho plus a umí to hodně dobře, na druhou stranu ta táhlost a pozvolnost vyprávěcího tempa je místy docela ubíjející a i když film vlastně nemá žádné hluché místo, docela mě to uspávalo. Film má hodně kladů, které by ho v hodnocení mohly povystrčit hodně vysoko: Výborná kamera a s ní ruku v ruce jdoucí přesný a výmluvný střih. Interiéry starého sanatoria (to ale funguje zpravidla vždy). Obrovským plusem je obsazení obou mladých hereček, nejen že hrály opravdu dobře, ale obě se do svých rolích fakt hodily, byly přirozené a uvěřitelné. Takovým vedlejším hezkým a potěšujícím faktem je zjištění, že tvůrci mysleli na všechno, např. i na to, že se v padesátých letech ženy ještě nevyholovaly :-). Povedená hudba pak už jen vhodně doplňuje a spoluvytváří onu táhnoucí se atmosféru napětí. Saint Ange (alespoň v mých očích) však ukazuje, že tohle všechno k dobrému zážitku a pocitu z filmu nestačí. Čekal jsem víc, pořád jsem čekal, že se to nějak rozjede, že ta táhlost a unylost nalezne své opodstatnění v nějakém ostrém švihnutí bičem, v nějakém ostrém a rázném rozuzlení, ale nic z toho se nekonalo. Jak to začalo, tak to také skončilo. Nedokázalo se to rozjet. Pointa a rozuzlení, pokud něco takového film vlastně má, jsou hodně nevýrazné a nedůrazné. Až na tu zajímavou atmosféru, která však k ničemu zásadnímu nevede, je to vlastně pořád jen takový čajíček. Což je škoda. Pravda, jen záběr je tam fakt hodně hustej, to musím uznat. Ten film se mnou mohl zacloumat trochu důrazněji, a měl k tomu všechny předpoklady. Nakonec mě však jen tak trochu polechtal. Připadal jsem si asi jako učitel, který ví, že určitý žák má na víc, že mu nedělá problém se naučit, vyjádřit a získat dobrou známku, jen to z nějakého záhadného důvodu nedělá, nesnaží se a neprojevuje. (23.04.2012)

Leitmotiv je slabý, tuctový - v omšelém venkovském sirotčinci (připomínajícím spíš cvokhaus) straší mrtvé děti, jak originální. Děj je místy málo srozumitelný, a to kvůli těžkopádnému scénáři a podivným střihům. Ale na druhou stranu film je zároveň stylově vypravený, pohledný a příjemně pochmurný. Tempo je pomalé a zádumčivé spíš než horrorově akční, protože je to film evropský. Proto naprosto nechápu, proč se v něm mluví anglicky, když je to film francouzský, odehrávající se ve Francii, Francouzem režírovaný a s francouzskými herci. To je přece v naprosto nelogickým rozporu s onou pověstnou háklivostí a žárlivou pýchou žabožroutů na tu jejich slizkou huhňavou hatmatilku. Hodně se mi líbila postava bláznivé Judith. Namyšlená fajnovka Anna nevzbuzovala příliš mých sympatií, ovšem po rozuzlení jsem ji vzal na milost a její závěrečný záběr je morbidně krásný. Nebýt té křečovité angličtiny, uvažoval bych asi o čtvrté hvězdě za estetický vizuál a temnou, místy až psychedelickou atmosféru. (15.09.2019)

Příšerná a úděsná zhovadilost, začínám kroutit hlavou nad oblíbenkyní Virginie Ledoyen, to už je podruhé, co kývla na účast v tak špatném hororu. Leknul jsem se jednou, zasmál možná taky jednou, ale hlavně jsem se celou dobu nudil, až jsem usínal. A to jsem Sanatorium sháněl řadu měsíců a těšil se na něj navzdory místnímu špatnému hodnocení. Nyní již rozumím. Sanatorium oplývá ucházející atmosférou, ale hodinu se nic neděje, a když se člověk připravuje aspoň na nějaké napínavé a strhující finále, unudí konec ještě víc, než předcházející děj. Navíc se zde vyskytuje řada styčných bodů se Sirotčincem. Nebudu dumat nad tím, kdo od koho kopíroval, ale na horory z prostředí sirotčinců, sanatorií a nemocnic mám na dlouhou dobu utrum. (05.04.2010)

Čtyři roky před tím, než svým mučednickým opusem rozdělil diváckou obec na dva nesmiřitelné tábory, natočil Pascal Laugier pod produkčním dohledem Christopha Ganse docela slušnou duchařinu. Už v ní dává průchod svým zálibám (silná ženská hrdinka, odtažitá atmosféra kulis) a přitom ukazuje, že řemeslo zvládá na výbornou. Sympatická tvářička Virginie Ledoyen, v kombinaci s plíživou kamerou a zlověstnou hudbou dělá divy. Na druhou stranu si i nadále stojím za tím, že by měl zahodit tužku a papír, protože to celé nedává dost smysl (i když si to umě pohrává s náznaky a odmítá to být zbytečně doslovné) a závěr patří do kategorie těch zbytečně samoúčelných. Každopádně palec nahoru s vědomím, že talent tu je. (31.05.2009)