Faktótum

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Pochopitelně, že se tenhle film nebude líbit nikomu, kdo nikdy nechcal do umyvadla. Stejně tak neosloví jeho poetika toho, kdo nikdy neměl filcky, kdo aspoň jednou týdně do rána nechlastá a celý den pak mátoží se s opicí, kdo se zvysoka nevysral na svého šéfa, když mu kázal moudra a kdo v baru nesbalil holku, aby ji hned ten večer u flašky skotské opíchal. "Bejt tvrďák se vyplácí, svět patří těm, co se neposerou..." Tak tak Hanku (Charlie :-), tys to dávno pochopil a dávno ses jim na to vysral... Tohle melankoholické drama o každodenní marnosti živo(t)-bytí jednoho lůzráka >na okraji< vás nemusí okouzlit. Ale M.D. i jeho herecké partnerky T&T jsou výborní a děj je režírován právě tak plytký i blazeovaný, jako lajdák Chinaski je sám. Navíc ta scénka, kterak Hank si léčí filcky a Jan pak následně napravuje škody je nezapomenutelná. Skvělou hudbu neopomíjeje. Pomalu plynoucí děj téhle hořké >nekomedie< mi tak nějak evokoval Kaurismäkiho filmy, je to vpravdě evropský film s americkou duší! Výborný film na okraji. A to je faktótum - i když v tomhle případě tedy spíš FUCKTOTUM, že... ;-) (03.01.2007)

Príbeh človeka, ktorý robí stále tie isté chyby. V tom spočíva dramatická aj komediálna stránka snímku. Sfilmovať Bukowského to neni len tak a keď už to robili, takto tragikomicky a pekne nezávislo, tak k tomu treba pristupovať. Faktótum by sa dalo charakterizovať ako zábavná depresia a tak na mňa vždy pôsobili aj Bukowského knihy, tak myslím, že on sám by bol spokojný. (01.10.2012)

"Co? 30 minut? Nechám si to celou noc a vymlátím ty zmrdy všechny." Aneb jak chytil Henry Chinaski filcky a v lékárně mu prodali hojivou mast s doporučenou dobou působení. Knížky se mi moc líbily, hlavně tedy vyloženě sprostý román Ženy, ale tenhle film se kdovíjak nepovedl. Matt Dillon sice celkem věrně ztvárnil toho flegmatického flákače Hanka, jehož nej vášní je nasávání, ale filmu chybělo více zapamatováníhodných scén. Film pomalu plyne formou krátkých příběhů. 70% (11.11.2009)

Výpovědní hodnotu to má obrovskou. Je taky velmi zajímavé sledovat, jak se Dillon popral s rolí, se kterou se o 20 let dříve pral M.Rourke(barfly). Samotná dějová linka směřuje odnikud nikam a vlastně ani nemá ambice stát se uceleným příběhem-jde vlastně jen o epizodky různého tempa a zábavnosti, které jednou rozesmějí jednou donutí k povzdechu. Kniha to sice není ale i tak to plní svůj účel dobře. (07.07.2012)