Faktótum

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

Bukowským jsem nedotčen a Chinaski je pro mne jen jméno kapely, ale tenhle film ze života jednoho losera mě rozhodně docela zaujal. Matt Dillon a Lili Taylor sice vypadají dost použitě, ale herci jsou to skvělí. Není to žádný popkornový film, ale vzít si na něj pár piv nebo placatku něčeho ostřejšího není špatný nápad. (12.07.2006)

Fakt nechapu ty relativne vysoky hodnoceni. Chinaski je troska, kterej pracuje v nejhorsich zamestnanich typu baleni krabic a jelikoz je vecne na sracky a chlasta, z kazdyho ho drive ci pozdejc vyrazi. Do toho obcas sbali nakou pipinu, kera ho zachrani pred bydlenim na ulici. A pise povidky, o kery nema nikdo zajem. A o tom je celej film, vecne rozsrackovanej, ale v roli presnej Dillon se mota od nikud nikam a takovej je i vyvoj pribehu, sem tam nuda k posrani, sem tam slusnej vtipek. (06.07.2009)

Příjemně negativní štěk ze života jednoho nenapravitelného loosera Henryho Chinaskiho, který představuje alter ego spisovatele Charlese Bukowského. Otupělý hrdina se průběhem děje nikterak nevyvíjí, jen se neustále protlouká od práce k práci (ze kterých jej ani mnohdy nestačí vyhodit), od flašky k flašce. Henry miluje ostatně jen dvě věci – psaní krátkých povídek, na které mu nikdy od příjemce nedochází odpověď, a chlast!! Žije ze dne na den, v zaplivaných hotelech, tu a tam v bytě další trosky, kterou sbalil v baru a která ho nijak nezajímá (ale na druhou stranu občas vstane s kocovinou z postele a upraží pár palačinek). Je ztracenec, který se potácí od chudoby k zoufalství a naopak, ale nikdy nezapomene držet v ruce flašku nebo sklenku skotský. Film je protkán řadou pochybně bizarních postaviček (stačí jen připomenout podivínského milionáře s nezrealizovanou operou). Zkrachovalou existenci bravurně vystihl i co se týče chůze a mimiky dle mého názoru nedoceněný Matt Dillon (letos nominovaný na Oscara za Crash), který nikterak závratně netouží po úspěchu nebo nějaké nápravě (co se alkoholu týče) a takřka rituálně na přeskáčku s přítelkyní každé ráno zvrací. Režisér natočil úsměvný film, který není ani komedií ani dramatem a rozhodně se nesnaží vychovávat nebo něco napravovat. Černým humorem protkaných scének je celá řada, umně je zde nakládáno s nejrůznějšími postavami, které sice mnohdy dostanou jen pár minut prostor (Dillon téměř nesleze z plátna), ale svoje role si dosyta vychutnávají (viz.moje oblíbená a zde Chinaskiho další pochybná známost Marisa Tomei). (03.04.2006)