Dáma vo vode

Žena ve vodě... Shyamalan v lyričtější podobě jako nikdy dřív a nikdy potom. Jaká škoda, že se později dal na filmy, které mu zkurví buď studio (Airbander), nebo Will Smith (After Earth)... Taková podoba mu nikdy slušet nebude, pro něj jsou stvořeny malé autorské filmy, které si užijí ti, kteří si je užít mají, a nikoli široké popcornové publikum (proti popcornovému publiku nemám nic, proti popcornu v publiku naopak). Děj plyne jako pomalá voda, která se na konci naštěstí nezmění v peřeje, ale jen ve výrazné čeření. Kapitolou sama o sobě je božská Bryce Dallas Howard, která je tak nádherná, ale prazvláštním, neerotickým způsobem, který jí dává dojem zranitelnosti, avšak hlavně i něčeho, co by si z ní měl vzít každý filmař, který se snaží zpodobnit anděla. Jasně, Žena ve vodě není nejlepší film všehomíra, ani Shyamalana (ač jeho typických figurek, které zbožňuju, už zřejmě nikdy nebude na jednom místě tolik), ale je sakra dobrý, jiný a hlavně - poetický. (08.09.2013)

Žena ve vodě v sobě rozhodně něco má a byly momenty, kdy jsem nemohl odtrhnout oči od obrazu, uši od hudby, jindy se mi naskytla podívaná na zajímavou komedii, příště zas na pěknou pohádku. Byly taky chvíle, kdy bych nejraději kousek přetočil. To celkově tomuto multižánrovému produktu velmi ubralo, celkem však poutavá podíváná, o které tak nějak zatím nevím co si myslet a z jakého úhlu na ni nazírat. Snad příště. (13.11.2009)

Děravá logika je omluvena pohádkou, která má vždy svá jasně daná pravidla, čehož se Shyamalan striktně drží celou dobu. Fenomenální Paul Giamatti a nadpozemsky krásně tajemný pohled očí Bryce Dallas Howardové, společně s nádhernou atmosférou způsobují, že tímhle snímkem pan režisér (v mém případě určitě) skóruje na plné čáře! (08.02.2007)

Žena ve vodě je výzvou diváckým očekáváním a představám, jak má vypadat filmové vyprávění. Na jedné straně nás nutí uvěřit příběhu, na druhé tyto snahy sama nabourává. Až při druhém zhlédnutí jsem plně docenil její rafinovanost, skrývající se pod zdánlivě jednoduchým až prosťoučkým povrchem. Sám jsem si při sledování uvědomil, jak moc vězím v zajetí vypravěčských konvencí. Je to vlastně spíš "artovka" pro hloubavého diváka, než blockbuster pro masy. (17.12.2006)

Jak už se někde psalo, Shyovy filmy, které prošly výhní kompromisů, byly lepší, než tento, u kterého dostal (vynutil si) MNS volnou ruku. Jeho Vesnice a Znamení se mně velmi líbily, budoval atmosféru a "překvapivé" konce jsem si užíval, ale tady: těžko říct, proč Žena ve vodě dopadla tak, jak dopadla. Takřka nekoukatelný, místy poloamatérský film, který sráží režisérovy manýry a sebezahleděnost. Jediný, kdo se svého úkolu zhostil snad nejlépe, je famózní James Newton Howard, jehož hudba zcela absurdně snímek drží nad vodou, resp. nad odpadem! Myslím si, že Shyův styl se už začíná lidem přejídat a že by měl přijít s něčím novým, ale bojím se, že u MNS to bude problém opustit když né styl, tak aspoň zaběhnutou kostru filmů. (09.06.2007)