Dáma vo vode

Až na pár skutečně trapných scén (většina s travnatým vlkem, výslech ano/ne a kávička...) hodně příjemný film s hudbou, která mi zní v uších ještě teď! Líbilo se mi, jak byla každá postava obývající tento komplex (mimo něj se děj vůbec nepřenese, dokonce o světě mimo ani neuvažuje - moc pěkné) využita a v ději našla své poslání! (05.07.2008)

Shyamalanova Žena ve vodě mě potěšila, nakonec dobrých pohádek není nikdy dost a tahle byla navíc docela strašidelná. Trochu mi vadila překombinovanost (až moc často tam řešili, kdo jsou ti správní lidé), ale ten detektivní nádech byl zajímavý, atmosféra a triky moc pěkné, herci výborní (včetně Shyamalana, který si střihl sakra velkou roli) a opravdu hodně se mi líbil Paul Giamatti, jak herecky, tak jeho postava. (22.09.2006)

Když režisérova postava, jakýsi zakomplexovaný pisálek, ve filmu prohlásí: "Vždyť já nejsem nikdo, nemyslím si, že jsem výjimečný", málem jsem se udusil smíchy. Přesně tohle si totiž myslí a proto tenhle film doplatil na absolutní nedostatek soudnosti kdysi geniálního režiséra.Chudáci malí Shyamalanové, Křemílek s Vochomůrkou jsou určitě lepší volba, než jakási přichcíplá vodní víla pronásledovaná vzteklým trávníkem. (04.02.2007)

Shyamalanovy filmy, i ty slabší, mívaly něco zajímavého. Nápad, zápletku, inteligentní příběh, napětí. Žena ve vodě neobsahuje ani kapku invence, po většinu času nudí, není to ani pohádka pro děti, ani chytrý příběh pro dospělé. Jediné, co stojí za zmínku, je tradičně skvelá hudba Jamese Newtona Howarda. Snad se s příštím snímkem vrátí pan režisér na úrověň přinejmenším "Znamení" a nezklame mě tak, jak se mu to "povedlo" tentokrát. (05.10.2007)

Shy znovu dokazuje svou výjimečnost, ale jak se divám, tak diváci, kteří bez rozmyslu píší komentáře typu "a kde je pointa" a přidají k němu odpadové hodnocení, jen ukazují, že je pro ně příliš složité pochopit, že když někdo vytvoří dva napínavé thrillery a přidá k nim šokující závěr, neznamená to, že tomu tak bude i napopáté. Můj oblíbenec znovu ukázal, že ve své specifické tajemnosti nemá konkurenci a stvořil další excelentní dílo, u kterého jsem mu poprvé v kariéře nevěřil. A on mě stejně přesvědčil, že i ze zdánlivě nesourodé kombinace pohádky a horroru se dá udělat úžasný film. Možná Žena není tak komplexní a pocitově naplněná jako po dokonalosti sahající Znamení a Vesnice, ale ze svého vlastního námětu přetaveného do pomalu plynoucího scénáře dokázal Manoj odvyprávět maximum. Zdánlivě kontroverzní volba Paula Giamattiho jako hlavního hrdiny se vyplatí hned v prvních minutách, kdy jsem si Clevelanda pro jeho samotářskou a smutnou postavu zamiloval na první pohled. O zranitelné Story v podání éterické Bryce ani nemluvě. V těchto chvílích mi při vzpomínce na Ženu ve vodě vyvstávají podobné pocity jako při Burtonově Velké rybě nebo jiných velkých vyprávěnkách. Kdo přijme režisérova pravidla, bude nadšen, ale kdo bude chtít vytýkat žánrové přechody, najde si ve filmu tolik chyb, kolik jen bude chtít. (12.10.2006)