Přebytečný člověk
L'uomo in più
One Man Up
Réžia:
Paolo SorrentinoScenár:
Paolo SorrentinoHudba:
Pasquale CatalanoHrajú:
Toni Servillo, Andrea Renzi, Antonino Bruschetta, Monica Nappo, Angela Goodwin, Nello Mascia, Peppe Lanzetta, Stefania Barca, Marzio Honorato (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Je rok 1980 a populárny spevák Antonio Pisapia (Toni Servillo) zistí, že má menovca, ktorý je vychádzajúcou hviezdou miestneho futbalového klubu. Zdá sa, že obaja sú na vrchole svojej kariéry, ich životy sa však nečakane zmenia. Spevákovu kariéru skomplikuje obvinenie zo znásilnenia, futbalistovu zasa zranenie. Ich životy, ktoré sa vyvíjali celkom nezávisle od seba, sa po týchto udalostiach jedného dňa nečakane pretnú... (RTVS)
(viac)Recenzie (33)
Výborný film pro dospělého diváka. Do příběhu dvou mužů vstupujeme v okamžiku, kdy jsou na vrcholu, ale samozřejmě to netuší. Pak se díváme, jak to vypadá za zenitem. ()
Trochu slabší,ale přece4*.Udrželo se napětí,pěkná hudba,ale komedie to nebyla....Moc jsem se nesmála. ()
Spoilery! Velmi zajímavý film, který ve mně zanechal hluboké dojmy - a musím říct, že jsem ho pochopil zcela odlišně, než jiní zde v komentářích, proto se zde rozepíšu podrobněji. Film je potřeba vnímat po "Lynchovsku", tedy že to, co vidíme, nemusí být realita. Všechno nasvědčuje tomu, že je jen jeden Antonio Pisapia, a to zpěvák - fotbalista Antonio, "jmenovec", je jen jeho alter ego, které má ve své hlavě, což je podněcováno neustálým "vylágrováváním" mozku drogami. Tomu nasvědčuje takřka dokonalá ekvivalence jejich osudů - oba zároveň jsou na vrcholu své kariéry, oba si ve stejném okamžiku prodělají tvrdý pád (zranění/trestní stíhání), oba se poté jen marně snaží dostat ke své předchozí slávě. Když Tonyho opustí jeho manažer ("kvůli jinému"), Antonia opouští manželka (kvůli jinému). Tomu, že fotbalista existuje jen v hlavě Tonyho, napovídá i to, že fotbalový fanoušek Sorrentino se snaží publiku namluvit, že fotbalisté Neapole snad hrají v červených dresech, na (ne)maškarní přijde Antonio v dresu Juventusu (tj. úhlavního rivala - to by kovaný Neapolák neudělal, je to jakoby si u nás kovaný Baníkovec měl obléci dres Sparty), jeho neotřelé taktiky znějí spíše tak, jako by je vymýšlel někdo, kdo fotbalu rozumí jen velmi málo, Antonio v celém filmu nikdy fotbal přímo ani nehraje, ani netrénuje, s výjimkou tréninku, na kterém je zraněn. Na "(ne)maškarním" je patrná nevůle Antonia k sexu - promítají se negativní zážitky, které následovaly po styku s nezletilou. Mým subjektivní pocitem, který jsem už nijak neověřoval, je i to, že Antonio dostával ve filmu nejvíce prostoru poté, co se Tony dostal do drogového rauše. Neexistenci dvou Antoniů Pisapiů nasvědčuje také to, že se nikdo nepozastavuje nad shodou jejich jmen, a to i tehdy, když si je pozvou týden po sobě do stejného televizního pořadu. Rozdvojení osobnosti Tonyho napovídá i to, že když smlouvá o honoráři za televizní pořad, požaduje ne tři miliony, ale šest milionů lir, tj. dvojnásobek, odměnu "za dva". V závěru, kdy se Antonio zabije, jedná se ve skutečnosti o rozhodnutí Tonyho skoncovat s drogami a postavit se čelem ke svým hříchům. Ve chvíli, kdy Tony skončí s drogami, Antonio přestává existovat - mizí onen "přebytečný člověk", a existence Tonyho se vrací do normálu. ()
Sorrentinova variacia Dvojiteho života Veroniky.Akurat tu nie su dve Veroniky ale dvaja Antoniovia.Jeden spieva a druhy kope do lopty.Obaja sa zhodou okolnosti dostanu za zenit.Jeden droguje a druhy sa tuži stat trenerom.Zaver filmu pôsobi menej realne ale film je to pozeratelny. ()
Hodnotit prvotiny budoucích slavných a skvělých režisérů je vždy trochu složité. Mám tendenci být k jejich debutům v hodnocení trochu neobjektivní a lehce je nadhodnocovat. V případě L'uomo in più to ale vůbec nebylo třeba. Kromě toho, že film z logických důvodu vypadá trochu levněji, nemám v podstatě co bych extra vytkl. Už zde je patrné, co se stalo Sorrentinovými trademarky - nápaditá kamera, používá výraznou a na první pohled nehodí se hudbu, která ale skvěle vykresluje a komponuje výrazné scény, jež tak činí nezapomenutelnými, dále použil zajímavý scenáristicky nápad s nevlastními dvojčaty, který ozvláštňuje na první pohled jednoduchý námět. Famózní Toni Servillo. Je to velmi uhrančivé, nedokázal jsem se od sledování odtrhnout, velmi silné 4* ()
Škoda té klesající tendence,kdy snímek na samém konci přestal absolutně bavit.Význam jmenovců mohl mít větší efekt,než jedno vystoupení v televizi.Občas počínání Tonyho bylo překvapující.Vyprávění dvou jmenovců bylo dobré,soundtrack byl v emotivním duchu dané postavy.Určitá paralela tam byla,ale skutečnost dvouch představovalo jejich cíle,tužby a naplnění života.Škoda toho,že nedošlo k většímu propojení dvouch hlavních postav.Scény o tom,jaký jsem kuchař co podává ryby byly z toho nejlepšího co Tonyho snad vystihovalo a budu si pamatovat z celého snímku nejvíc,protože ty nůžky člověk neviděl:)70% ()
***1/2 ()
Zúfalá komédia, Sorrentina mám rád, tu sa ešte len rozbiehal, ja zas trochu brzdím. ()
Další náhodná volba snímku bez znalosti autora a celková psychologická úvaha nad osudem dříve slavných a úspěšných a později zapomenutých a zatracených vychází překvapivě jako velice zajímavé téma, které by si žádalo kvalitnějšího zpracování. Film působí trochu televizně, ale téma je tak dobré, že ho vyzdvihuje o jeden level výš spolu s herci, kteří působí uvěřitelně. 6/10 ()
První cca půlka hodně o ničem, pak trochu zajímavější, ale nakonec nic moc. 55%. ()
Jednou se ocitneš nahoře a jednou dole, ale když jsi na tom hůř a nevíš jak dál, propadáš v zoufalství!? Je to film o snech a nadějích a o životě každého z nás. ()
Slabé. A smutné. Komedii jsem v tom vlastně vůbec neviděl. Povedené je jen to, že to opravdu vypadá, jakoby to bylo natočeno v osmdesátých letech. Osmdesátky ale nebyly na filmy moc dobrý... ()