Metoda

Máte svědomí? Jste příliš stará? Máte nevyhraněné ideály ohledně loajálnosti? Jste sice bez jazykových znalostí, ale zato upřímný? Disponujete empatii a citem? Zastavíte se před mrtvolami? Pokud na všechno odpovíte ne, jste přijati.. Konverzační dramata, v nichž se skupina lidí dusí ve vlastních šťávách ve hranatém hrnci (čti místnosti), musí přijít s chytrým vývojem, nejednoznačností charakterů, podněty k zamyšlení a momentem překvapení. Tohle všechno Piňeyro ve svém preludiu k Margin Call má a názorně předvedl, jak se těží z minima maximum. Když se nad tím do důsledků zamyslíte, podobná metoda výběrového řízení je pro manažerské funkce jakékoliv výše naprosto dokonalá. Princip survivalové reality show, akorát s tím rozdílem, že čím dřív vypadnete, tím více jste člověk, ale to je vítězi jaksi u prdele. Ostatně jak říkal Jackie Cogan v Killing Them Softly, každý v tom jede sám.. (01.12.2014)

Scénáristova úchylnosti par excellence, kde režisér přijímá tu nejnevděčnější práci vůbec. Sedm lidí v kanclu soupeří s vychcanou sadou úkolů a výsledně mezi sebou, aby získali pozici v nadnárodní firmě. Vítězí ten nejamorálnější. A divák přehazuje svoje tipy, jak postavy v jedné bravurní scéně míč z jednoho na druhého. Prakticky stejné zázemí jako 12 Angry Men akorát bez přesahu, proto ta jedna hvězda dolů. Respektive ten přesah tam je, ale nic, co by nikdo nevěděl... (26.08.2011)

Opravdu výborná psychologická konverzačka, která by lehkým sestříháním získala punc dokonalosti. Ale na druhou stranu, ty přestávky, které bohužel trochu snižovaly aktuální napětí, zde však ani zdaleka nebyly zbytečně, spíš naopak, měly za úkol proklepnout kandidáty ve chvíli, kdy si mysleli, že testováni nejsou, vyvolat u nich pocit zdánlivého bezpečí. Co se týče pointy, možná trošku zklamaný jsem, napodobení Cleesova odkazu (navíc mi ho částečně podsouvala i kamera) by mi přišlo více než trefné a navíc dokonale cynické, ale závěr v této podobě vyznívá zase mnohem více pragmaticky (alespoň ve světle dnešního světa), takže proč ne. I když, dle daných pravidel (pokud jsem natolik naivní a věřím, že zde vůbec nějaká byla), se tvůrci se svým vítězem tak trochu sekli (nebo plichta?). V každém případě nemůžu a vlastně ani nechci jít pod 5*, sice slabších, ale v daném žánru jde bez debat o jednoho z nejlepších zástupců, takže zasloužených. (06.09.2012)

Metodu považuju za opravdu kvalitní a ojedinělý kousek na poli psychologického konverzačního dramatu. V podstatě jde o jakousi intelektuální obdobu Velkého bratra, kdy posadíte skupinu motivovaných lidí do jedné místnosti a necháte je soupeřit o post manažera velké firmy. Navíc se je v rámci testování snažíte náležitým způsobem manipulovat tak, aby maximálně obnažili svůj charakter. Samozřejmě, má to půdorys téměř divadelní hry, ale ani v nejmenším to neznamená, že byste byli o něco zásadního, snad s výjimkou velkolepého vizálu, ochuzeni. Má to napětí, překvapivost, smysl pro ironii i krutou hru a navíc je to obsazené skvělými a u nás neokoukanými herci. Nejlepší ze všeho je, že Metoda nepředkládá nějaké velké pravdy banálním způsobem a především jednoznačně. Prakticky o všem nutí přemýšlet a každý z hrdinů konkurzu několikrát v očích diváků změní svůj "rating". Charaktery se tříbí v těch nejvypjatějších momentech. Samozřejmě, dá se to taky chápat ideologicky jako jakousi kritiku kapitalismu, volné soutěže, ale tak jednoduše bych to neviděl. Ostatně si opravdu myslím, že vyhrál ten pravý, ale nechtěl bych žít ve světě, kde by ostatní kandidáti nenašli odpovídající uplatnění. A navíc, kdybych si měl vybrat kamaráda, určitě by to nebyl vítěz tohohle konkurzu. Celkový dojem: 95 %. (13.09.2011)

Výborný koncept a skvělí herci, s nimiž se sice divák asi nijak neztotožní, ale to je nutné chápat tvůrčí záměr. Nejde zde ani tolik o napětí, co bude dále a kdo se posune do dalšího levelu, jelikož už z obsazení a ze vztahů mezi postavami brzy vyplyne, kdo se střetne v závěrečném duelu, ale o výborně napsané a zahrané konfrontace. Psychologický nátlak se skutečně přenesl i na mě a hlavně scéna s dotěrnou sekretářkou ohledně zatajovaného tajemství byla přímo ďábelská. Jediné co vadí je, že je trochu natahován prostor mezi jednotlivými společnými střety a hlavně v polovině snímek na chvíli ztratí dech, když se objeví peripetie s košilemi následované sexuální scénou. Pak ovšem nastane to pravé dusno a konec je opravdu originální a zničující, i když rozhodně nejde o žádnou gradaci, naopak probíhá v nejklidnějším, trochu posmutnělém rytmu. A když pak kamera opustí klaustrofobicky působící věžák a nabídne pohled na takřka apokalyptický obraz prázdné ulice po nepokojích, člověka skutečně až zamrazí, když si vše spojí dohromady a spatří děsivou nelidskost, která má zhoubný vliv i mimo obří korporace, kde je živena. V tomto ohledu jde o opravdu palčivou výpověď na aktuální téma, jenž možná zachycuje budoucí obří problém v jeho intimnějších, leč varovných zárodcích. (14.12.2010)