Metoda

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)

V průběhu mi v hlavně naskakovala spousta otázek a málokterá z nich se dočkala odpovědi v rámci filmu. Abych celkově docenil El Método, zřejmě bych nejprve potřeboval pochopit, jak by celá tato Grönholmova metoda měla fungovat (a zdali vůbec realně existovala). Bez potřebného vnitřního pohledu jsem se takhle stále nemohl zbavit dojmu, že kdyby se některý z účastníků zachoval jinak, mohlo se jim to celé zbořit jako domek z karet. Některé věci jsou vysvětlené, ale pouze v rámci stále probíhajícího řízení, což je ale s přihlédnutím k celkovému konceptu dost nedůvěryhodné. Nicméně jako psychologické drama nastiňující, co všechno lidé dokáží udělat, aby získali práci, to fungovalo bezchybně. Věřím, že jsou lidé bez problému schopní ponižovat sebe, své okolí, absolutně kašlat na morálku a hledat jakoukoliv slabinu umožňující zničit své oponenty, pokud jim o něco jde a tady je velice realisticky znázorněno, jak se přátelská zdvořilost mění postupně v rivalitu a nakonec v lidský hyenismus. Zajímavá konverzačka k zamyšlení. // 70% (27.06.2010)

Kvalitní argentinsko-španělský film, odehrávající se v uzavřeném prostoru výběrového řízení v kapitalistické společnosti. Skupina lidí ucházejících se o místo, s nimiž si firma zahrává jak kočka s myší, až z toho člověku mrazí. Toto je obraz (nikoliv nereálný!) zotročených lidí bez Boha, věřících jen samým sobě, svým schopnostem rozumu a svým zásadám pragmatického jednání. Lidé tu jen vypadají jak lidé, ale ve skutečnosti se z nich již stali roboti, kteří jsou testováni jako výrobky. Naprosto vynikající herectví a skvělá gradace, jen ta dekadence začátku 21. století zůstává tak nějak beznadějná... (I když nedávám nejvyšší hodnocení, tento film patří mezi ty, které jsem sledoval se zatajeným dechem, a mohl bych je vidět víckrát, neb španělské a latinoamerické herectví zřejmě patří k absolutní špičce). (03.10.2013)

My cizími jazyky nemluvíme, protože víme, že jsme větší. To je výhoda při obchodování. --- Ne v tomto případě. --- Mluvíme španělsky, druhým nejpoužívanějším světovým jazykem. --- Druhá je angličtina, Fernando. --- A kdo je teda první? --- První je čínská mandarínština. --- Zasraný číňani. (04.07.2011)

Na tento film jsem padl naprostou náhodou a jak hodnocení zde, tak námět mne velmi zaujal. Měl jsem za to, že to bude něco podobného jako novější Exam (2009) a ani jsem se příliš nepletl. Opravdu je tov podobném stylu. Ovšem tohle je více konverzační a psychologické. Střet několika uchazečů o lukrativní místo je do první poloviny velmi dobře podán, zpracován a tajemnost až mírná "moderní mysterioznost" příjemně mrazí. Jak ale uchazečů ubývá, tvůrcům evidentně docházejí nápady a efektivita scén rapidně klesá ... Takže nakonec mi to vyšlo na slušné 3*, ale jistě by si tento snímek své příznivce našel a vysokému hodnocení zde se vůbec nedivím... (06.03.2012)