Metoda

Kvalitní argentinsko-španělský film, odehrávající se v uzavřeném prostoru výběrového řízení v kapitalistické společnosti. Skupina lidí ucházejících se o místo, s nimiž si firma zahrává jak kočka s myší, až z toho člověku mrazí. Toto je obraz (nikoliv nereálný!) zotročených lidí bez Boha, věřících jen samým sobě, svým schopnostem rozumu a svým zásadám pragmatického jednání. Lidé tu jen vypadají jak lidé, ale ve skutečnosti se z nich již stali roboti, kteří jsou testováni jako výrobky. Naprosto vynikající herectví a skvělá gradace, jen ta dekadence začátku 21. století zůstává tak nějak beznadějná... (I když nedávám nejvyšší hodnocení, tento film patří mezi ty, které jsem sledoval se zatajeným dechem, a mohl bych je vidět víckrát, neb španělské a latinoamerické herectví zřejmě patří k absolutní špičce). (03.10.2013)

Výborný koncept a skvělí herci, s nimiž se sice divák asi nijak neztotožní, ale to je nutné chápat tvůrčí záměr. Nejde zde ani tolik o napětí, co bude dále a kdo se posune do dalšího levelu, jelikož už z obsazení a ze vztahů mezi postavami brzy vyplyne, kdo se střetne v závěrečném duelu, ale o výborně napsané a zahrané konfrontace. Psychologický nátlak se skutečně přenesl i na mě a hlavně scéna s dotěrnou sekretářkou ohledně zatajovaného tajemství byla přímo ďábelská. Jediné co vadí je, že je trochu natahován prostor mezi jednotlivými společnými střety a hlavně v polovině snímek na chvíli ztratí dech, když se objeví peripetie s košilemi následované sexuální scénou. Pak ovšem nastane to pravé dusno a konec je opravdu originální a zničující, i když rozhodně nejde o žádnou gradaci, naopak probíhá v nejklidnějším, trochu posmutnělém rytmu. A když pak kamera opustí klaustrofobicky působící věžák a nabídne pohled na takřka apokalyptický obraz prázdné ulice po nepokojích, člověka skutečně až zamrazí, když si vše spojí dohromady a spatří děsivou nelidskost, která má zhoubný vliv i mimo obří korporace, kde je živena. V tomto ohledu jde o opravdu palčivou výpověď na aktuální téma, jenž možná zachycuje budoucí obří problém v jeho intimnějších, leč varovných zárodcích. (14.12.2010)

Top manažeři to jsou má zlatíčka a já jsem za příplatek ochoten kteréhokoli z nich přetáhnout přes palici zlatým padákem. Patrně proto jsem pociťoval lehce perverzní uspokojení z toho, že sedm adeptů na místo ředitele zeměkoule bude psychicky týráno. Za další klad Metody považuji to, že nehledá toho nejschopnějšího, ale toho nejbezcharakternějšího z místnosti. A tak jsem si mezi hromadou přetvářky oblíbil Fernanda, který jako jediný své hajzlovství nezakrýval nánosem serióznosti a rozhodně nikdy nezapomenu na úžasnou sekretářku Montse, jejíž vykulené oči, podporované nejfalešnějším úsměvem na světě, vnášely do světa nervozity další pečlivě odměřenou dávku nejistoty. Ano, bavil jsem se solidně, ale dobře mi s těmi parodiemi na lidi tedy nebylo. (19.04.2012)

Psychologická hříčka o sedmi kandidátech na post vysoké manažerské pozice uzavřených jednoho dne společně v jedné místnosti, kde se podrobují důmyslnému testu. Čím více mazaných fint na sebe vymýšlí, tím více se na povrch derou klady a zápory jednotlivých postav. Vítěz může být jen jeden - no a cesta ke zdárnému konci vede v tomto případě přes "mrtvoly". Chladné, cynické a studené tak jak to v dnešním odcizeném světě chodí. Závěrečný symbolický záběr na bordel v ulicích se ptá: "A k čemu to všecko?" (07.10.2011)

Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. (14.09.2011)