Nový Babylon

Raná historická dráma z obdobia dobytia Paríža v 19. storočí socialistickými anarchistami. Príbeh je veľmi jednoduchý: Ťažký život sociálnej triedy a štastný život buržoázie - ktorý vyzerá aj tak, že obchodný dom Nový Babylon je totálne zahltený klientami vyššej triedy, sa mení v násilnú anarchistickú vzburu, ktorá je v krátkom čase francúzskou vládou potlačená späť do pôvodneho stavu. Teatralita je v podobe absolútneho vytŕženia. Ako-tak ustojí iba koniec, dej predtým je dosť preťahovaný a mňa nudil. 120 minút je na takýto film jednoducho príliš. Korunu tomu podčiarkuje marxisticko-proletárska ideológia, ktorá často bortí aj to dobré, čo film ponúka. (12.02.2021)

Jakožto film řekněme historicky zabarvený, Nový Babylon nic moc neskrývá, jeho ‚‚poselství‘‘ není třeba nijak složitě luštit, propagandou je film velmi otevřeně protkaný. Za zmínku tentokrát ale rozhodně stojí styl, v jakém je celý snímek laděn. Práce kamery je přímo skvostná, nepokrytě a velmi efektně využívá hloubky prostoru – hlavní postavy vyjevuje vždy v popředí, výrazně ostřejší a v poněkud mlžném oparu okolí – zřídkakdy ohraničené mizanscény tomu všemu dodávají jakýsi nádech nekonečnosti. Herci jsou sice němí, zato však hrají ‚‚jako o život‘‘, jsou značně expresivní, mimikou a gesty nešetří, což do jisté míry přispívá k snadnějšímu vnímání filmu bez hlasové složky, nicméně v kombinaci se zrychlenými záběry může místy přehnaná výrazovost a gestikulace působit poněkud komicky až groteskně. Jakožto divák nepříliš zkušený ve sledování černobílé němé tvorby jsem si tak dokázala Šostakovičova trefného hudebního doprovodu cenit jen po určitou dobu, po jejímž uplynutí jsem začala ze srdce nenávidět ruské mezititulky a dychtit po lidských hlasech. Také líbivost prezentovaných podnětů s odvíjením příběhu postupně klesá, repetitivnosti scén neubývá a zhruba od poloviny snímku tak částečná smyslová deprivace může divákovi zhýčkanému soudobou mainstreamovou kinematografií začít filmový zážitek kazit. Sousled závěrečných scén mě pak uvrhl do zmoklé a lehce depresivní letargie a počáteční nadšení z hravě manipulativní vizuální stránky filmu přehlušil. I tak ale považuji Nový Babylon za dílo výjimečné, na svou dobu velmi vynalézavé a pro zainteresovanější publikum snadno ocenitelné. (23.11.2014)

"Muže s kinoaparátem" a "Moskevskou modistku" nic nepřekoná, v tomto směru už asi není díla sovětské avantgardy, které by mne ještě mohlo pozitivně šokovat, to negativních zážitků bylo víc, většinou šlo o kultovní filmy kultovních tvůrců, u kterých pravda nejsem schopná objektivity, přeji jenom šlo o levici a revolucionáře. Přestože "Nový Babylon" vnímám jen jako učebnicovou ukázkou historicko-materialistické narace, musím uznat, že má perfektně propracovaný prostor před kamerou, skoro jsem měla problém sledovat hlavní postavy. Hvězdička navíc za Šostakoviče. Ale určitě chci vidět ještě následující drama "Sama uprostřed bílé smrti". (03.12.2011)

Z filmového hľadiska, sa celuloidová tvorba v dobe nemej éry vyznačovala kvalitami, aké nemajú ani dnešné snímky ( dokonca ani tie z pred 20-30 rokov ). A NOVÝ BABYLON je príkladom, že to platilo hlavne ( ale nielen ) pre európske snímky. Posolstvo si každý môže vysvetliť po svojom ( dnes je to ťažké ), ale formálnu stránku musí hltať každý, kto s Filmom žije. Myslel som si, že ruský nemý film je Ejzenštejn, Pudovkin, Dovženko. Ale po tejto skúsenosti zisťujem, že týchto umeleckých supertsars bolo viac. (13.06.2018)

Vive la Commune? Není přirozeně náhodou, že v Sovětském svazu na konci 20. let učaroval jako filmový námět revoluční průběh krátkého trvání Pařížské komuny. Není potřeba v tomto spojení hledat skryté prvky, metafory, paralely, zrcadlení ajv. Vše je průzračně čisté a jasné. A zřejmě také proto dávám přednost Generální linii Alexandrova a Ejzenštejna a Zemi Dovženka. Ten kankán! (02.12.2011)