Nový Babylon

Jakožto film řekněme historicky zabarvený, Nový Babylon nic moc neskrývá, jeho ‚‚poselství‘‘ není třeba nijak složitě luštit, propagandou je film velmi otevřeně protkaný. Za zmínku tentokrát ale rozhodně stojí styl, v jakém je celý snímek laděn. Práce kamery je přímo skvostná, nepokrytě a velmi efektně využívá hloubky prostoru – hlavní postavy vyjevuje vždy v popředí, výrazně ostřejší a v poněkud mlžném oparu okolí – zřídkakdy ohraničené mizanscény tomu všemu dodávají jakýsi nádech nekonečnosti. Herci jsou sice němí, zato však hrají ‚‚jako o život‘‘, jsou značně expresivní, mimikou a gesty nešetří, což do jisté míry přispívá k snadnějšímu vnímání filmu bez hlasové složky, nicméně v kombinaci se zrychlenými záběry může místy přehnaná výrazovost a gestikulace působit poněkud komicky až groteskně. Jakožto divák nepříliš zkušený ve sledování černobílé němé tvorby jsem si tak dokázala Šostakovičova trefného hudebního doprovodu cenit jen po určitou dobu, po jejímž uplynutí jsem začala ze srdce nenávidět ruské mezititulky a dychtit po lidských hlasech. Také líbivost prezentovaných podnětů s odvíjením příběhu postupně klesá, repetitivnosti scén neubývá a zhruba od poloviny snímku tak částečná smyslová deprivace může divákovi zhýčkanému soudobou mainstreamovou kinematografií začít filmový zážitek kazit. Sousled závěrečných scén mě pak uvrhl do zmoklé a lehce depresivní letargie a počáteční nadšení z hravě manipulativní vizuální stránky filmu přehlušil. I tak ale považuji Nový Babylon za dílo výjimečné, na svou dobu velmi vynalézavé a pro zainteresovanější publikum snadno ocenitelné. (23.11.2014)

Raná historická dráma z obdobia dobytia Paríža v 19. storočí socialistickými anarchistami. Príbeh je veľmi jednoduchý: Ťažký život sociálnej triedy a štastný život buržoázie - ktorý vyzerá aj tak, že obchodný dom Nový Babylon je totálne zahltený klientami vyššej triedy, sa mení v násilnú anarchistickú vzburu, ktorá je v krátkom čase francúzskou vládou potlačená späť do pôvodneho stavu. Teatralita je v podobe absolútneho vytŕženia. Ako-tak ustojí iba koniec, dej predtým je dosť preťahovaný a mňa nudil. 120 minút je na takýto film jednoducho príliš. Korunu tomu podčiarkuje marxisticko-proletárska ideológia, ktorá často bortí aj to dobré, čo film ponúka. (12.02.2021)

Legenda o Komuně. No, a každá legenda je též i propaganda. Zde výrazně karikovaná buržoazie, která se zde promenuje v obchodním domě - tedy chrámu konzumu nazvaném Nový Babylon (už ten název!), a v šantánech - takto hnízdech neřesti plných kluzké a pokleslé zábavy, stojí zde proti idealizovaným proletářům, tichým pracujícím, z nichž mnozí by mohli sloužit za modely k obrazům světců. Ani avantgardisté nemohli uniknout křesťanským vzorům, v kterých vyrůstali. A též hlavní hrdinka Louisa mění se z ušlápnuté prodavačky v Pannu Orleánskou Komuny. A hodně se zde hraje se symboly, takže figurína panny načinčané do krajek, která ční nad prodavačkou Luisou, pak hoří jako součást barikády, kterou bojovnice Luisa brání. V tomto schématu je pak traktována i závěrečná scéna poprav komunardů, která vyznívá ve smyslu – můžete zahubit naše těla, ale ne našeho ducha. Celý film nese se tedy v duchu millenarismu (který těm avantgardistickým snílkům už brzy nato zatrhl realistický s. Ždanov). Vlastně jedinou postavou, která se tomuto schématu trochu vymyká je ten váhavý voják, který nakonec bojuje proti svým zájmům. --- Zvykne-li si jeden na ten expresivní styl herectví, je Nový Babylon obrazově strhující dílo, kterému Šostakovičova hudba ještě dodává na naléhavosti. Viděl jsem verzi dlouhou hodinu a třicet tři minuty. (29.03.2015)

"Muže s kinoaparátem" a "Moskevskou modistku" nic nepřekoná, v tomto směru už asi není díla sovětské avantgardy, které by mne ještě mohlo pozitivně šokovat, to negativních zážitků bylo víc, většinou šlo o kultovní filmy kultovních tvůrců, u kterých pravda nejsem schopná objektivity, přeji jenom šlo o levici a revolucionáře. Přestože "Nový Babylon" vnímám jen jako učebnicovou ukázkou historicko-materialistické narace, musím uznat, že má perfektně propracovaný prostor před kamerou, skoro jsem měla problém sledovat hlavní postavy. Hvězdička navíc za Šostakoviče. Ale určitě chci vidět ještě následující drama "Sama uprostřed bílé smrti". (03.12.2011)

Prusko-francouzská válka, Paříž. Lidi se normálně bavěj, dokuď se neukáže, že prušáci vyhrávaj. Pak je Paříž téměř dobyta, ale obyvatelé se složej na nákup děl. Buržoazie se ale zlovolně spolčí s nepřítelem... PS: Příběh má jméno podle obchodního domu a verze, kterou jsem viděl já, měla jen 73 minut. Formálně velmi zajímavý film, což ale dost detailně popisuje Pacco. EDIT: Tak ne no. (04.12.2008)