Alfréde, Alfréde!

Pietro Germi se komediím na téma italského manželství věnoval opravdu pilně. Tímto posledním snímkem důstojně zakončil své dílo. Děj se odehrává v době, která bezprostředně předcházela uzákonění rozvodu v Itálii a době těsně po. Také na rozdíl od prvního sňatku, se Alfréd podruhé žení již na radnici. Křesťanskokatolický sňatek už není doménou. Atmosféra tehdejšího "italského" způsobu života je nezaměnitelná a nádherně vystižená v chování se všech rodičů hlavních hrdinů. Dustin Hoffman padl do role jak ušitý a Stefania Sandrelli se tu již objevuje jako správná ženská časovaná bomba. V předchozích filmech byla spíš to tichou a ušlápnutou. Upřimně řečeno tohle mít doma, tak nevím . Komedie s příjemným humorem, je i po svých čtyřiceti letech úsměvná a směle jí řadím mezi skutečná umělecká díla. (21.02.2012)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)

Je zrejmé, čo chcú tvorcovia svojim filmom povedať, aké témy otvárajú a že k tomu využívajú dosť výraznú štylizáciu. Herci hrajú expresívne, vyjadrujú síce presne to, čo ľudia v manželstve zažívajú, v tomto prípade skôr muži, avšak podľa mňa toto komediálne a zároveň veľmi cynické dielko nezostarlo zrovna najlepším spôsobom. Osobne mi umelecký zámer, že postavy nepôsobia ako živé viacrozmerné bytosti, príliš nesadol. Ak by bol Afréd, Alfréd skutočne vtipný a nielen trefný (otázka rozvodov), tak by mi to nevadilo. Takto sa len nejeden divák bude čudovať, prečo si tú ženu vlastne Hofmann zobral a prežil s ňou toľké roky života. Ale ide o vec vkusu. (17.08.2023)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)

Takova studie jednoho manzelstvi, ktera sice neni tak drsna, jako Valka Roseovych, ale princip je podobnej. Sice netusim, kde se v italskym filmu mluvenym italsky vzal Hoffman, ale je tradicne skvelej. Film sleduje Hoffmana od jeho seznameni s sexy Stefanii Sandrelli, ktera je nejdriv pozorna a posila zamilovany psanicka, pak je blazniva a posila psanicka neustale, neustale telefonuje a skoro bez prestani otravuje a nakonec je to vylozene mrcha, ktera Hoffmana prakticky vystve z domu. Trosku problem je, ze celej film je natocenej vlastne jako vypraveni, dialogu tu je minimum a vetsinou jen Hoffman rika, na co mysli, co a proc dela a podobne a obcas to je tak zbytecne moc ukecany a postavy nemaj prostor, aby se poradne rozehrali. Ale i pres to je to vtipna romanticka komedie, ktera prijemne odsejpa, akorat konec uz je zbytecne natahovanej a o nakejch 20 minut by to slo urcite zkratit. (31.03.2009)