Alfréde, Alfréde!

No jejdamane, to bylo grandiózní pokoukáníčko! I tohle s námi muži mohou ženy udělat. Ač se to zdá být takřka nemožné a nikdo z nás si nic podobného dozajisté nepřipouští. Dustin Hoffman je v roli roztomilého nekňuby naprosto excelentní, docela by mě zajímalo, nakolik si na něj hrál a nakolik jím je i ve skutečném životě...? Něco málo k hudbě; ona nebyla nejsložitější, to souhlasím. Ovšem ten jeden prostinký motivek parádně podkresloval groteskní absurditu celého příběhu. Soukromá poznámka: Jirko, taky jsi nás v tom viděl? Vždyť ono to (s trochou nadsázky) bylo celé o nás a o našich již pominuvších trablech. (19.01.2010)

Drazí chlapci a chlapi: Pokud máte před svatbou, dívejte se obzvláště pozorně !!! Jestliže vás ani TENHLE zážitek neodradí od zamýšleného závažného kroku, pak vám není pomoci. A hlavně si po čase nechoďte stěžovat, že vás nikdo nevaroval … Snímku by možná neuškodilo, kdyby v některých okamžicích mírně ubral plyn a nezacházel až do takových extrémů - 3,5* (20.01.2010)

Je zvláštní, jak rychle se "ještěsoučasné" stává "užhistorickým". Film, svým dějem nikoliv náhodou položený do doby těsně před uzákoněním rozvodu v papežské zemi, popisuje s anatomickou důsledností všechny stíny nedobrovolného soužití, zaštítěného svátostí křesťanskokatolického sňatku a dobové mravní zvyklosti a obohacené o skvěle vystižený portrét ženské fúrie. Komediální potenciál snímku do svého výkonu nejvíce soustředil a také nejlépe využil vynikající Dustin Hoffman, nezaostali však ani ostatní, zejména představitelky hlavních ženských rolí Stefania Sandrelli a Carla Gravina. Toto "manželství po italsku" je v tomto případě podstatně více woodyallenovskou férií, v níž je právě hoffmanovským přínosem její nezaměnitelně jedinečné italské zakotvení. Dobře vyznívají i letmo načrtnuté postavy všech rodičů a ještě lépe atmosféra soudobé života v soudobé italské společnosti. Komedie tak zůstává komedií, humor humorem a radost z kvalitního filmu radostí ze skutečného uměleckého díla. Myslím, že to platí i dnes, takřka čtyřicet let po prvním uvedení tohoto zralého filmu předního italského režiséra své doby. (13.08.2009)

Pôsobiva a trefna studia manzelstva medzi jednym nesmelym chudacikom (Hoffman) a riadnou potvorou (Stefania Sandrelli), ktora ho ma obmotaneho okolo prstu a robi si s nim, co chce. Az toho nakoniec zacne mat plne zuby a zacne hladat spôsob ako z manzelstva uniknut. Pribeh je podany z pohladu hlavneho hrdinu, ktory nam cely film rozprava, co vlastne nedovoluje hercom rozohrat nejake prepracovanejsie vykony, ale prakticky predvadzaju len zakladne grimasy. Vdaka tomu to nie je poriadne dramaticke a tvorcovia ani nepritlacili na pilu, aby to bolo nadupane humorom. Co je skoda, lebo scena: Sedim na hajzlu a seru, je genialna a keby bolo takych viac, tak to mohla byt nadupana vztahova komedia. Ale cely cas to je rozhodne nadpriemerny film u ktoreho ste zvedavy jak sa to skonci a zaver je vydareny, takze som rad, ze som si doplnil dalsi menej znamy film s Hoffmanom. 6/10. (28.04.2017)

Tato režijní rozlučka Pietra Germiho s filmovým světem sice nepatří k tomu nejlepšímu, co nám tvorba tohoto italského klasika může nabídnout, ale rozlučka je to velmi důstojná. Komedie vychází z režisérova tradičního námětu společenské satiry. Dobová italská společnost se svým konzervativním přístupem byla po mnoho let ideálním tématem lidové zábavy Germiho filmů. Vztahy k rodině, církvi, manželství. Doba přinesla společenské změny a i o nich je tento film. Liberalizace společenských mravů koncem 60. let přetavila rozvod ve veřejností tolerovaný akt. Obsazení Dustina Hoffmana do role Alfréda, se ukázala být dobrou volbou. Postava submisivního, ženou snadno manipulovatelného muže, se podobá úspěšnému Absolventovi , jen s tím rozdílem, že zde nedochází k přerodu charakteru hlavní postavy. Ve výsledku šlo o sázku na jistotu. Marný boj Alfréda v kleci manželské, kdy je týraný hysterickou manželkou i její rodinou, probouzí krom smíchu i soucit. Neb taková domácí jednostranná „Itálie“ může mít nečekané dohry. Nakonec i možný únik z manželství pomocí rozvodu, se může zdát jen dočasným a neuspokojivým řešením. Tento film lze bez přehánění považovat za varovně zdvižený prst před svátostí manželskou. Je to takový ten Germiho úsměvný, rošťácký šťouchanec, který již sice nepůsobí tak silně, jako tomu bylo u starších snímků, ale stále dost silně na to, aby pobavil. Zejména fanouškům vynikajícího Dustina Hoffmana vřele doporučuji. (22.08.2014)