Planéta opíc

Filmová lahůdka pro zoofily, časem poněkud vyčpělá, ale hlavní myšlenka nezestárla a bohužel bude, vzhledem ke stavu lidstva, asi ještě dlouho aktuální... přinejmenším dokud se nezničíme. Poprvé jsem se s "Planetou opic" setkala formou nepříliš konzistentního vyprávění mladičké instruktorky na dětském táboře (pár měsíců po revoluci už nebyl pyjonýrský, vedoucí věčně naložení v lihu, místo družby jsme malým pšontkům za řekou vyhlásili válku - ba dokonce i celníci museli několikrát přijet ověřit, co je to na hranicích za bordel). Podruhé jsem "Planetu opic" slyšela o pár let později od komediálně nadané spolužačky - ta nám na lyžáku převyprávěla obsah knihy. Nedlouho poté jsem konečně ten slavný film i viděla... a teda nic moc - hlavně mě kupodivu ničím nepřekvapil:-). Ale uznávám kultovní status tohoto dílka, přimhouřím své kalné oka i nad zastaralostí a s trochou remcání tu čtvrtou hvězdu přihodím. 70% (22.02.2011)

„Zošedivel si. Ale na človeka, ktorý má 2300 rokov, stále nevyzeráš zle.“ Prvý raz som Planétu opíc videl ako dieťa chodiace na základku a bola to vtedy dobrá výhovorka, prečo z rodinnej návštevy odísť skôr. Aby malý stihol Planétu opíc v televízii. Hoci ale otec žhavil bledomodrú Škodu 100 (tzv. „kilečko“) čo to dalo, včas sme prísť domov nedokázali. I tak som ale zachytil dosť na to, aby ma film bavil. Predsa len, hovoriace opice s puškami a na koňoch, čo mohlo byť lepšie? Následne som sa dostal k útlej knižnej predlohe (jej autor napísal aj Most cez rieku Kwai), ktorá končila tiež šokujúco, ale zároveň úplne inak, ako film (knižný koniec neskôr čiastočne prebral Tim Burton v reboote z roku 2001). V nasledujúcich cca dvadsiatich rokoch som sa s fenoménom Planéty opíc stretával často (ale neviem, ktoré z pokračovaní bolo najhoršie, dobré každopádne nebolo ani jedno) a legendárny originál s (veľmi nesympatickým mizantropom) Hestonom som znova uvidel až vo februári 2011. A musím povedať, že je to stále dobrý film, ktorý po technickej stránke príliš nezostarol. Naopak, veľkolepá odvážna kamera s psychedelickou hudbou mi dokonca v niekoľkých scénach pripadali takmer nadčasové (krúženie okolo stroskotaného korábu). Sem-tam to nemá logiku (hovoriace opice majú súdy, ale nedokázali zostrojiť papierové lietadielko, pozoruhodná je i funkčnosť pušiek po X tisícročiach), no po audiovizuálnej stránke ma to bavilo i 43 (!) rokov od vzniku a vôbec by mi neprekážalo, ak by sa planéta objavovala ešte dlhšie a opice by nastúpili dajme tomu až po hodine deja (alebo aj vôbec, to putovanie vyľudnenou apokalyptickou planétou je fakt mrazivé). Pretože len čo sa zaangažujú do príbehu, ten paradoxne stráca údernosť a zo sci-fi udalosti sa stáva maskérska báchorka. Našťastie, nudnej návšteve opičieho mestečka patrí len prostriedok; úvodné a finálne putovanie pustou Zakázanou zónou tomu vracajú kvalitu z úvodu. (28.05.2011)

Zase jeden kultovní film, kterej mi nic neřiká. Planetu opic jsem viděl už před lety a v paměti mi to utkvělo jako blbost. Zdejší hodnocení mě poněkud zmátlo, takže jsem si začal myslet, že si to možná jenom špatně pamatuju a třeba ten film tak špatnej nebyl. Tim pádem jsem Planetu opic ponechal zatim bez hodnocení. Včera jsem se na to po letech zkusil podívat znovu a opět mi to připadalo jako blbost. Sice film naráží i na celkem zajímavý téma (popírání vědy ve jménu náboženství), ale k tomu nepotřebuju okolo nějakou slátaninu o tom, jak Charlton Heston bojuje s opičákama a jako bonus si najde čubičku, která se svou vizáží mezi ty "neandrtálce" zapadla asi stejně dobře jako ženská s fialovou trvalou v modrym tesilovym plášti. (08.01.2012)

Jak lehce se dá stvořit kult. Stačí navléknout herce do masek primátů a nechat je pobíhat po Utahu a Californii:) Při zhlédnutí jsem ani příliš neměla pocit, že se jedná o sci-fi. Nadčasové pro mě byly rozhovory o rase opic a lidí. Co vše dokáží lidé způsobit a vůbec celkový popis její, vlastně naší, existence. Závěrečnou pointu, která byla v televizním programu citována jako "šokující závěr, který jen těžko vymažete z paměti" jsem odhalila zhruba půlhodiny před koncem, takže u mě se žádný šok nekonal, ale "Socha..." byla i tak skvělou apokalyptickou tečkou. (30.07.2012)

Některým filmům věk neprospívá. Já, člověk počátku 21. století, éry bouřlivě se rozvíjejících technologií, jsem viděl archeologický nález na poli filmů, dokládající dřívější poměrně slušnou úroveň kultury s barevnou filmovou keramikou. Jenže - úžas se nedostavil. Viděl jsem roztomilý film, plný převrácených odkazů na lidstvo a asi i na hodně nepovedenou karikaturu církve (?), fanatismu (hodně přepáleného), nic víc. Ten drtivý dopad mě minul. Napětí nula voltů. Že by snímku opravdu uškodila úplně jiná doba a společenská situace? Možná. Taky mi vadí jisté drobnosti - opičky mluví anglicky? Nesmrtelný to jazyk, když lidé tu nemluví vůbec. A kde se vzali koně? A pušky? Zbrojařský průmysl kvete, a přitom se neumí vyrobit ani zubní protézu? Přesto stálo za to obětovat mu 2 hodiny svého pozemského času. Jen nevím, komu bych v budoucnosti fandil, pokud by evoluce došla tak daleko, že by nám tu běhal Kocour z Červeného trpaslíka nebo Dr. Zeius. (16.07.2017)