Rudá záře nad Kladnem

Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci. (09.09.2011)

Nezvyknem hodnotiť kvalitu filmu podľa jeho ideológie, ale tu je jej také ohromné množstvo, že to jednoducho nejde prehliadnuť. Mimo naozaj silnej ideologickej agitky nemá film žiaden iný zmysel, žiadnu inú líniu. Tá verva a tá predpojatosť, s ktorými bol film natočený a protagonisti oduševnelí, je jednoducho tak ďaleko od reality, od logiky ("Ako bolo na vojne? Ale čo, to vám môžem rozprávať inokedy, teraz mi vy povedzte, ako ste pokročili so socializáciou.") a historicky ešte všetko pekne pokrútené. (08.09.2017)

Na Zápotockýho pomník jsem se podíval čistě ze zvědavosti a v podstatě mě v ničem "nezklamal." Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet při pomyšlení na to, jak je tenhle film stupidní. Dialogy, který tady postavy vedou, jsou buď o ničem, nebo jsou to obyčejný komunistický žvásty. Je smutný, že kvalitní československý filmy, který vnikaly v šedestátejch a sedmdesátejch letech, putovaly do trezoru a místo toho se promítalo tohle. A taky je smutný, že k tomuhle škváru se propůjčilo i několik našich předních herců, kterejch jsem si já osobně vždycky vážil. Jsem rád, že žiju v době, kdy si můžu filmy vybírat podle svýho vkusu, a ne podle toho, co mí naservíruje komunistická propaganda. A taky jsem rád, že můžu svobodně veřejně prohlásit, že Rudá záře nad Kladnem je jedna z největších sraček, co jsem kdy viděl. (08.02.2011)

Faktem zůstává, že na Kladně to po vzniku ČS vřelo a nejen na Kladně. Film byl natočen za Bolševika, režisérem poplatným tehdejší době, tak nevím co jste vy všichni odpadlíci od toho čekali? Zajímalo by mě, jak by o tomto dění natočil film dnes nějaký režisér poplatný současný době. Konec konců je to další snímek, byť příliš nepovedený, který mapuje historii naší republiky. (20.04.2012)

Režisér Vladimír Vlček, jak sám potvrzuje, byl při filmově adaptaci románu „Rudá záře nad Kladnem" postaven před velmi odpovědný úkol, který měl možnost vyřešit dvojím způsobem. Zpracovat román Antonína Zápotockého jako mohutnou historickou fresku, kde by byly zachyceny události konce prvé světově války, počátky republiky a prvé boje dělnické třídy až k založení Komunistické strany Československa nebo předložit diváku výsek života několika kladenských dělnických rodin na pozadí těchto velkých historických události. Jak film prozrazuje, volil režisér Vlček druhou cestu. Pracující lidé Kladenska, havíři a hutníci, jejich rodinný život, jejich vzájemné vztahy, jejich cítění a jejich celý postoj k velkému revolučnímu hnutí — to je vlastně náplň filmu. Jako další úkol, který si tvůrčí pracovníci filmu dali, byl ten, aby co možná nejpravdivěji vystihli a ukázali postoj tehdejší sociální demokracie, vykreslili její vůdce a na jejich počínání ukázali zradu, které se dopustili. Tím zároveň je ve filmu přesvědčivě dokumentována nutnost vytvořit v Československu stranu nového typu, která by byla s to vybojovat lepší a spravedlivější život dělnické třídě. A právě zde v překreslení osob, jejich prostředí, v prokreslení poctivého a čestného boje proti nesprávnosti a nespravedlnosti, v prokreslení celého velkého zanícení kladenských dělníků neustoupit před nikým a ničím stává se film nejbližší našemu diváku. Hrdinové filmu stojí před námi jako odhodlaní lidé, cítíme přímo, že za žádných okolností neustoupí od svých cílů a že věří pevně ve své vítězství. To je to podstatné, co zůstává v diváku, když odchází z kina, co mu dává podnět k přemýšlení o všech těch lidech, s kterými se ve filmu setkal, a i k uvažování o významných událostech, jichž byli tito lidé nejen svědky, ale které, také přímo vytvářeli. Filmový přehled 2/1956 (10.12.2009)