Rudá záře nad Kladnem

Čítankový přepis zlatého fondu proletářské literatury z pera tehdejšího hradního pána Antonína Zápotockého ve všem podléhá času a době, ve kterém byl natočen. Historie upravená a upravující, postavy černobílé, děj žádný. Je to celé natočeno mnohem hůř, než statický přenos fotbalového utkání. Stávky, projevy, stávky, projevy a zase stávky. Beka, Průchu, Bessera a další herecké kádry by tu jeden i čekal, ale jaké překvapení divákům přichystá mladá Vlasta Chramostová, když v závěru coby Zápotockého manželka křičí do světa: "Nám patří budoucnost! Náš bude svět!" Škoda, že si na to nevzpoměla, když si podávala ruku s Václavem Havlem. (29.10.2009)

U většiny komentářů a hodnocení zdejších uživatelů šla objektivita zjevně stranou a byla pošlapána stejně, jako byla v roce 1955 pošlapávána nestrannost tehdejšími ideology, historiky a v neposlední řadě scénáristy a režiséry. Ideologie opravdu z každé scény sálá jako žár z dobře rozžhavené pece kladenských oceláren, nicméně film popisuje skutečné události, jež se skutečně odehrály, pouze chování či postoje postav, celkové ladění filmu a jeho vyznění je poznamenáno socialistickým realismem 50. let. a jeho ideologií. Právě ji a nikoliv film však hodnotí většina těch, kteří mechanicky hodnotí odpadem!. Á propos - věřím, že velká část lidí co dala odpad! film ani neviděla. (05.04.2012)

Kdyby to pro mne nebyl studijní materiál, do konce bych to nevydržela. Ano, z politického hlediska to odpad je, ale mně se nechce být stejně předpojatá jako většina uživatelů tady a čistě z ideologických důvodů dát nejhorší hodnocení. Chtěla bych se na to podívat jinak. Ono totiž z čistě filmového hlediska a hlavně z hlediska filmové propagandy, je tento film vlastně trhák. Velkolepé scény se spoustou komparzu, který zpívá, nádherně, přesně podle tehdejších měřítek, vykreslení kapitalisté a proletariát... Zkrátka zcela ukázkový propagandistický snímek. Všechno do puntíku splňuje požadavky strany, přesně jak z učebnice "Jak točit propagandistický film". A závěrečná scéna? Založení komunistické strany a následný nadšený dav zpívající internacionálu? To je zkrátka velkolepé! A když už nic jiného, hvězdičku si zaslouží chudák Josef Bek, který podal správně zapálený herecký výkon, i když se pak jistě za svou roli styděl. (16.11.2013)

Soudruzi socdemáci nemohli se shodnouti, zda-li srdce soudruha bije nalevo nebo ještě více nalevo. Spor vyústí v generální stávku a vyhlášení republiky rad. Ta sice záhy zaniká, ale "Noví bojovníci" se již začínají družit v čerstvě vzniklé, tj. od sociální demokracie odtržené Komunistické strany Československa. Tolik v kostce téma filmu. Snad jsem ten popis ideologicky, krom velmi mírné ironie, nezatížil. +++++ Film však těžko chápat jako podrobnou rekonstrukci významné historické události (snad i antikomunista význam vzniku KSČ musí uznat), mnohem více vypovídá o době svého vzniku - ospravedlňuje, proč některé věci nejdou jinak. Jsou v něm dva druhy postav: proletáři a ti ostatní. Ti ostatní tyjí z práce dělného lidu, snaží se jej ohlupovat a ovládat, zneužít jej ekonomicky (panstvo), politicky (oportunističtí socdemáci) i sexuálně. Ve chvílích, kdy se jim zdá situace unikat z rukou ustrašeně kníkají. Pohled mají pouze úlisný, pohrdavý či bojácný. Nic nechápou a strnule zůstávají na pozici třídy historií odsouzenou k zániku. +++++ To proletáři jsou jiní. Jejich nadšení je od počátku revoluční, pohled jim plá, hlasitě se smějí, zubí se (Bek to má jako trademark), mluví rázně a jasně. Jsou spravedliví, poctiví, pracovití, odvážní a srdeční. Především však prodělávají vývoj - vývoj k třídní uvědomělosti. Není to změna povahy, ta již chyb nemá - jde o poznání, že dělníci a rolníci se mohou ve snaze o nastolení spravedlivé společnosti, prosazení zájmů pracující třídy, spolehnout pouze sami na sebe (a Sovětský svaz). Že se nezbytně musí zorganizovat v Komunistickou stranu a odebrat moc dosavadní vrchnosti. Že po dobrém to nepůjde - revoluce je nezbytná. +++++ Tak zpětně film legitimizuje události čtyřicátého osmého roku. Činí tak divácky ne zcela přívětivě - těžko věřit, že by někoho mohlo bavit scény života dělníků-soudruhů, které slouží především k líčení bodrosti a opravdovosti lidu. Jenomže ta opravdovost zaniká ve fanatickém nadšení rozzářených rudých tvářiček (a srdcí), kterému se v umírněné formě poddává jen Fabiánová a tak jen jí aspoň trochy té skutečnosti zůstavá. Rudá záře je, naštěstí, obrazem jak z jiného světa. Hrozné jsou konečně i obrazy z toho našeho. (28.10.2014)

Nezvyknem hodnotiť kvalitu filmu podľa jeho ideológie, ale tu je jej také ohromné množstvo, že to jednoducho nejde prehliadnuť. Mimo naozaj silnej ideologickej agitky nemá film žiaden iný zmysel, žiadnu inú líniu. Tá verva a tá predpojatosť, s ktorými bol film natočený a protagonisti oduševnelí, je jednoducho tak ďaleko od reality, od logiky ("Ako bolo na vojne? Ale čo, to vám môžem rozprávať inokedy, teraz mi vy povedzte, ako ste pokročili so socializáciou.") a historicky ešte všetko pekne pokrútené. (08.09.2017)