Réžia:
Vladimír VlčekKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrajú:
Josef Bek, Vlasta Chramostová, Jaroslav Průcha, Marie Ježková, Vlasta Fabianová, Jaroslav Vojta, Vilém Besser, Jarmila Kurandová, Eva Jiroušková (viac)Obsahy(1)
Český barevný film podle románu Antonína Zápotockého. Rok 1918. Toník se vrací domů z fronty. Na Kladně, kam přijíždí, to vře nespokojeností. Sociální demokraté jsou sice ve vládě, ale nic se nezměnilo. Socialisace provedena nebyla, je hlad a s potravinami se dále keťasuje. Z Ruska přicházejí první zprávy o socialistickém státě. Na 1. máje manifestuje dělnické Kladno svou věrnost ideálům Velké říjnové socialistické revoluce. V prosinci 1920 je i na Kladně vyhlášena generální stávka. Dělníci se ozbrojují, dělnické rady přejímají do svých rukou správu města a ustavují se i v okolních obcích. Je připravováno ozbrojené povstání. Pravicové vedení soc. demokratické strany vpadlo však dělníkům do zad. Do Kladna je posláno vojsko. Stávka je potlačena, vedení zatčeno. Zatčen je i Toník. Avšak žalařování a persekuce dělníky nezlomily. Porážka způsobila, že poznali, že bez pevného vedení silné strany nemohou dojít k vítězství. Levice sociální demokracie, mající na své straně většinu členstva, žádá připojení strany ke III. Komunistické internacionále. Pravice a vedení jsou proti. Dochází k rozkolu ve straně. Na sjezdu sociálně demokratické levice 15. května 1921 je 562 hlasy proti 7 odhlasováno založení Komunistické strany Československa. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (118)
Na Zápotockýho pomník jsem se podíval čistě ze zvědavosti a v podstatě mě v ničem "nezklamal." Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo brečet při pomyšlení na to, jak je tenhle film stupidní. Dialogy, který tady postavy vedou, jsou buď o ničem, nebo jsou to obyčejný komunistický žvásty. Je smutný, že kvalitní československý filmy, který vnikaly v šedestátejch a sedmdesátejch letech, putovaly do trezoru a místo toho se promítalo tohle. A taky je smutný, že k tomuhle škváru se propůjčilo i několik našich předních herců, kterejch jsem si já osobně vždycky vážil. Jsem rád, že žiju v době, kdy si můžu filmy vybírat podle svýho vkusu, a ne podle toho, co mí naservíruje komunistická propaganda. A taky jsem rád, že můžu svobodně veřejně prohlásit, že Rudá záře nad Kladnem je jedna z největších sraček, co jsem kdy viděl. ()
První otázka po návratu z války: „Soudruzi, co je se socializací?“ Historická spolupráce: Ústav dějin KSČ. Široké úsměvy! Ještě širší ramena! Utlačovaný proletariát konečně na vzestupu! Politicky uvědomělé pětileté holčičky! Politicko-historicky relativně neškodné, ale ideový zárodek čtyřicetiletého zločinu tomu odpárat nelze. ()
"Ten Psilander, to je přeci jenom fešáckej mužskej." - "Já mám zas rád Portenku, vona je zas hezká zpředu i zezadu." aneb jak se nevypořádat s ostře sledovanou adaptací stejnojmenné knihy Antonína Zápotockého, který byl takový filuta, že sám sebe projektoval do postavy hlavního hrdiny tak, aby co nejlépe uctil výročí 30 let od založení KSČ (a to ještě ani nebyl prezident, tedy v roce 1951). Sám byl tou dobou (1921) na Pankráci, takže byl pouze čestným zakladatelem, ale byl. Při srovnávacím čtení předlohy jsem se ale až podezřele častokrát musela sama sebe ujišťovat, že nečtu Cimrmana. Takové to tedy skutečně je. Nikdy nekončící příhody horníka Šádka, který má filipa za každých okolností, kdykoli vám rád poví vlastní story o uhlí, které je měkké jako perník, a také to, jak se rád mačkával na Rozinu mezi futry, když ještě byl její manžel naživu ... a to je teprve začátek. Samozřejmě Toník sám je také chrabrý hoch a spořádaný partajník socdemáků, hrdý otec a kvalitní manžel. Nikdy nenechá své rodné Kladno ve štychu a z války ví, zač je toho revoluce. Protože jedině v Rusku to udělali dobře a to je, oč tu běží. Mezitím zabednění páni v Praze socializací pohrdají a dá-li Hitler, budou jí ještě dalších dobrých 25 let pohrdat. To už tedy v románu ani ve filmu není, to je historie. Vrátíme-li se ale k diváckému zážitku, zjistíme, že druhý takový ukázkový projekt nenajdeme. Kupodivu i Vstanou noví bojovníci ve srovnání s Kladnem připomínají film a nikoli plakát. Tak ono to sice bylo připravené vědecky, hodně se přepisovalo, hodně se stavělo nových exteriérů za Barrandovem, protože současné Kladno už bylo vhodné jen na prvomájové slavnosti s rohlíčky z nakeťasené mouky, ale což. Zřejmě Zápotockému mezitím byli v úřadu svázány ruce a ani jeho osobní dohled nedokázal poslat Toníka na opravdické moskevské nádraží, Mařku na kladenské a nakonec i chyběl kaktus jako suvenýr ze Světové války. Takže co nám zbylo? Feminizující Chramostová a Fabiánová a samozřejmě Míla Besserů a jeho Václavíček, který rozjasní den na celý týden dopředu, jak je upřimný a hloupý. "Je to pravda, tati, že Lenin je strašně veliký člověk?" - "Jistě, že je veliký." - "Tati, jak je veliký? Je větší než ty? Vešel by se k nám do dveří?" P. S. Kdo si všiml, že by logika některých událostí jako by byla šitá na delší období, než-li jsou jen roky 1918-1921, má recht. V knize se nám Tonouš rozepsal hluboko před rok 1914, ale soudruzi scénáristé zřejmě radši šli na oběd, takže vše, co nebylo vyškrtáno jen posunuli vpřed, bez ohledu na důsledky. ()
Jelikož zde už nějací lidé rozpitvali tento film hodně detailně a umělecky, tak asi čekáte, že to udělám taky. Ale ne. Protože na to nemám náladu, tak to vezmu po svým. Oproti Botostroji je tento filmy pravdivý. "pravdivý" z toho důvodu, že popisuje události, které se skutečně stali. Takže z filmu bychom si měli odnést, že támhle byli stávky, támhle tohle, nepokoje, vznik KSČ a konec . Za to co jsem teď řekl dávám jednu hvězdičku. Režisér Vlček není dobrý režisér a ke konci chybí jakákoliv gradace. Herci jsou perfektní - hlavně Bek. To je ale všechno,. Film se snaží říct, že za 1. republiky se žilo strašně, policie řádila jako gestapo, statkáři byli zlí a socani podlí slaboši (nedovedu si představit, kdyby ve filmu byli i pravičáci). Takže námět k připomenutí historie 1. republiky, obsah připomenutí totality. Filmařské kvality jsou nízké (nikoliv úplně špatné, ale ve srovnání s Vávrou nebo Zemanem - však to znáte). Barva příšerná. ()
Mladý Josef Bek na cestě za velkým majákem ruské revoluce a hrdým praporem neposkvrněné proletářské třetí internacionály. Začíná to celkem nadějně, Bek se po čtyřech letech vrací z první světové války, a místo, aby spěchal za manželkou a dvěma dětmi, hledá nejprve u soudruhů odpověď na zásadní otázkou "Co je se socializací". Pobavilo i následné Vojtovo balení o čtvrt století mladší Fabiánové na luxusní kanapíčko. Zbytek filmu už je bohužel totální slátanina se zpěvy (nemelem, nemelem, sebrali nám svobodu), tancem, fádními soudružskými projevy a trochou špatné poezie... ()
Reklama