Cesta hlubokým lesem

Jedna z prvých lastovičiek, keď sa náš film začal kriticky pohrávať s kolektivizáciou družstiev v našej spoločnosti v 50-tych rokoch. Dietlov scenár je vyzretý, poctivo napísaný a dobre odpozorovaný. Ide tu predovšetkým o súboj dvoch tvárí socializmu, na jednej strane tej "ľudskej", na druhej tej odpudivej, ktorá sa stala napokon skutočnou... (12.10.2020)

Naturalistické dílo nebývalé psychologické hloubky věrohodně prezentuje svár vnitřní pravdy a poznání člověka s jeho politickou deformací (zvnitřněním vnější, falešné ideje politické). Život proměněný v službu cizí myšlence se zákonitě obrací proti člověku. Z lidstva se stává masa, z níž se scelují ostré hrany nových světů. Stejně pomíjivých jako jsou těla, která je utvářejí. Velmi moudře tento snímek nepojednává o sporu dvou politických koncepcí, v němž by se potýkaly právě jen ideje, byť zosobněné lidmi, ale o válce duší. Závěrečný obraz Rudolfovy vnitřní rezignace je dokonalým výrazem smutku z tohoto poznání a současně i předtuchy podobného osudu, jaký stihl Cyrila. (06.02.2010)

Samotný námět fungování KSČ v době totality 50. let a rozjíždějící se kolektivizace je i z dnešního pohledu směrem k poznání poválečné historie Československa velmi podnětný, Dietlův scénář se úspěšně snaží o kritický náhled na téma zanechávající ještě v 60. letech bolavé stopy, ale samotné provedení mě z vícera důvodů tolik nenadchlo a zvláště v první polovině snímku příliš nevtáhlo. Širokoúhlá kamera má své fascinující momenty, ale zároveň se na můj vkus až moc vyžívá v ponurém osvětlení až čiré temnotě, kde v nejedné scéně není pořádně vidět postavy, spíše jakési poloviční siluety v šeru, Liškova psychedelická hudba by se sama o sobě spíše hodila do jiného žánru (horroru) a zpracování ve stylu dlouhých ponurých scén s dialogy o Straně či vztazích na pozadí politiky budilo na mě často chladně odtažitý dojem. Nenadcha mě ani většina hereckých výkonů, zvláště hlavní (ne?)herec Mojmír Fašung mě jaksi nepřesvědčil. Až ve druhé polovině se mnou dokázal pohnout silný příběh kolem postavy vytipovaného kulaka v podání Ilji Prachaře a s celkovým gradování děje ve dvou liniích – politické a vztahové/rodinné – na mě i některé další scény zapůsobily, ale po předchozí Černé dynastii (1962) od stejného režiséra je tento Skalského snímek pro mě (i vzhledem k zdejšímu hodnocení) trochu zklamáním. [60%] (06.01.2024)

Náhled na kolektivizaci z druhé strany, než jsme tomu zvyklí z trezorových snímků, tedy ze strany komoušů. Do toho zamilovanej příběh a otřesnej hlavní hrdina, zapálený komunistický junák Cyril (toporné pometlo Mojmír Fašung), který se zamiluje do dcery kulaka Baltazara (výbornej Ilja Prachař) Aničky (krásná Marie Drahokoupilová) a chce ve vesnici jako agitátor pomoci s kolektivizací. Naproti němu jeho kamarád Rudolf (přesvědčivý Jan Kačer), který jako funkcionář chce kolektivizací dosáhnout hlavně svého prospěchu ve straně a lidi na vesnici poštvat proti sobě. Určitě zajímavý pohled na tehdejší poválečnou dobu a opět kvalitní soundtrack Zdeňka Lišky (je možné, aby byl někdy nekvalitní?). (09.03.2018)

-Kolikery boty sem si dřív koupil za metrák žita? Nevíš. A kolikery si koupim dneska? Taky nevíš. Tak až budeš vědět, tak přijď.- Zvrácené komunistické praktiky obnažené až na kost. Film, který přesně ukáže, jací byli a samozřejmě stále jsou komunisti, protože ti se nikdy nezmění. Kdo nesouhlasí, kdo se postaví, bude rozdrcen. Sevře ho dělnická pěst a ukopou ho milicionářské boty. Liškova temná hudba a Hanušova výborná kamera podtrhují tragédii, co má až baladické rozměry. Cyril chce vše jen po dobrém, jenže mezi dvěma mlýnskými kameny cesta nevede. Komunisti jsou svině! (24.12.2023)