Cesta hlubokým lesem

Potřebujeme...vypořádat se s bolestmi a chybami minulosti... 1) Spoiler. Když se stranický funkcionář během kolektivizace zamiluje do dcery vesnického sedláka a začne se chovat byť i jen trochu lidsky, přestanou mu ostatní členové aparátu věřit._____ 2) Film dodržuje dobová ideologická schémata, i když se chvílemi tváří, že ne. Pojímá je tak nějak...s lidskou tváří. O důležitých věcech se mluví jen lehce (hospodářský úpadek nově vzniklého družstva) nebo jsou jen nenápadně naznačeny (nadcházející politické procesy). Stalinova teorie o zostřování třídního boje vládne._____ 3) Ve své době musel tento snímek se spoustou dnes pro širokou veřejnost jen nepříliš čitelných kritických až tvrdě žalujících detailů působit doslova jako zjevení...a asi i jako příznak nadcházejících lepších časů. Pojď za nima. V každým případě musíš jít za nima._____ 4) 44letý Štěpán Skalský natočil na scénář tehdy už značně zkušeného 34letého Jaroslava Dietla neobyčejně působivý snímek. Do hlavní role obsadil budoucího emigranta do NSR Mojmíra Fašunga (zamilovaný Cyril). 27letému Janu Kačerovi s účesem, s nímž by i dnes mohl směle vykročit do módních klubů, sedí fanatický stranický funkcionář více než rozhněvaní mladí muži intelektuálních šedesátých let nové vlny. (28.01.2014)

Naprosto špičkově natočený politický thriller dle scénáře Jaroslava Dietla. Příběh dvou šílených pitomců v osidlech února. Mojmír Fašung(Cyril) je blbec bez názoru, který si pro názor vždy příjde za stranickým předsedou. A už ho má! Jan Kačer (Ruda) je komunistický zločinec, který dřív jedná, než si názor udělá. Ilja Prachař má kupodivu roli statkáře, který to vše odsere tak, jako tisíce politických vězňů. Dietl i komouši tento film plánovali a natočili jako kolektivizační a protiburžoazní agitku. Dnes to vyznívá jako reálné drama o šílenosti padesátých let, kdy strana již neuvažovala nadšeně a s písní na rtu, ale kádrovala a hledala nepřítele ve svých řadách. Podprůměrní zločinci začínali skutečně řídit nadprůměrnou většinu slušných lidí. (22.11.2010)

Film z doby, kdy už všichni komunisté už nepatřily k pojmenované mase, ale začaly se z vydělovat jako jednotlivá individua, případně dvojice či skupiny protikladů. I já jsem měl na zřeteli dva komunistické "oponenty": Zakladatele KSČ ve Žďáře Tobiáše, o kterém mi vykládala jako obvykle moje matka, a který se k ních choval "otcovsky" - přitom mě velmi zaujal a dojal příběh, když se snažil opatřit auto (tehdy jedno ze tří ve Žďáře), aby odvezl zraněného dělníka do nemocnice v Havlíčkově Brodě (neúspěšně) a ředitele ZDŠ Picku, který měl sadisticky propracovaný systém trestů za opisování, napovídání, vykřikování atd. V podstatě komunistické revolučné nadšení podlehlo velmí brzy entropii a velmí brzy se stalo pouhým rozdělováním prebend. Mezi komunistou z roku 21, komunistou z roku 48, komunistou z roku 68 a komunistou z roku 89 byl takový rozdíl, že by se měli jmenovat pokaždé nějak jinak. - Ovšem klasická dietlovka, i když měl Jaroslav Dietl teprve pětiletou praxi. (22.06.2020)

No a pak že tu nebyla kontrarevoluce, když si filmaři dovolili točit takovéhle filmy ! Na rok 1963 hodně zajímavá věc. Zjišťuji, že k pozvolným svobdnějším nádechům a kritice režimu docházelo už mnohem dříve než jsem si myslel. Samozřejmě ne na tvrdo, vše je tu jen v náznacích, nicméně i ty se obzvláště tehdy musely rovnat revoluci! Bohužel to ale byli většinou komunisté co v té době kritizovali komunisty. A tak dobrý, odsoudily se kulty Stalina, Klémy, Ruda Slánský, Margolius ad.. se pomalu uznali jako nespravedlivě popravení, ale třeba řada vojáků západního odboje hnila v kriminálech dál. A soudruh to tu chtěl mít stále pod vedením strany... Cesta hlubokým lesem zaujme z mnoha ohledů. Jednak je to kamera, pak zvláštně geniální místy až psychidelická hudba Lišky a nakonec je to herecké obsazení. Hlavní role se zhostil Mojmír Fašung, jehož neherectví skvěle zapadlo do jeho role. Von je hloupej, ale silnej řekli by jste o něm... Skvělý je tu Kačer, který po zaškolení v Praze se vrací do pohraničí konečně zatočit s kulaky a kolektivizovat. Perfektní je sedlák Prachař, to byl vážně úžesný herecký výkon a perfektně ukazuje čím vším si museli drobní sedláci, statkáři atd... projít. ,,Mně to tu vzít nemůžeš, já jsem na svým'' ... To je prostě přesné. Pokud jim bodrý komunista ještě odvedl fešnou dcerku, která se nechala zblbnout, museli otci zůstat oči opravdu jen pro pláč. Film končí na začátku padesátých let, kdy si soudruzi v rámci čistek začali jít po krku a kdy i oni sami poznali co je strach a jakou sílu má ta obluda, kterou do vítězného února vší silou stavěli na nohy často s dobrými úmysly. Doporučuji vidět ! Dávám za 4 schované pytle pšenice. * * * * (05.02.2020)

"Tak ať mě někdo řekne, kde jsem udělal chybu. Kde?" Tuhle  otázku si klade na konci tohoto filmu o kolektivizaci ve venkově nejen stranický funkcionář Rudla, ale i jeho autoři (tj. zejména scenárista Dietl a režisér Skalský). Kde se stala chyba, že se komunisté rozhodli jít někdy i přes mrtvoly a že nebylo výjimky ani to, že revoluce začne "požírat své vlastní děti"? Film se na tuto otázku snaží zodpovědět příběhem dvou přátel "na život a na smrt", kterým do toho jejich přátelství vstoupila láska jednoho z nich k dceři "kulaka". To závěrečné vyústění filmu bylo hodně smutné, určitě ale i silné. Přesto je škoda, že vedle Jana Kačera se v roli druhého z kamarádů neobjevil někdo herecky výraznější. Jinak je ten film (svou výpovědí i hereckými výkony jiných protagonistů - Prachař či Drahokoupilová)) mohl u mě aspirovat i na plný počet hvězdiček.     . (17.02.2024)