Shake Hands with the Devil

Každý tento film porovnáva s filmom Hotel Rwanda a ja samozrejme súhlasím, hlavne čo sa prostredia týka. Poňatím a pointovo mi to ale skôr pasuje k snímku Warrior (1999). V oboch prípadoch máme možnosť sledovať bezbrehú nenávisť a zabíjanie, v oboch prípadoch sledujeme iba nečinné prizeranie sa OSN na toto besnenie. Je to hlúposť, nekonečná arogancia alebo nebotyčné ego prísť na myšlienku, že tam kde kraľuje nevraživosť až do morku kostí, kde sa snaží jeden toho druhého úplne vyhladiť, stačí iba prítomnosť pár vojačikov s modrými baretkami kvázi bez zbraní? To si vážne kompetentní mysleli, že im stačí iba pred nevraživými skupinami zamávať čapičkami a všade nastane mier? Mier sa medzi hlupákmi a tam kde vládne nenávisť bez zbrane robiť nedá, to predsa chápe už aj malé dieťa. Ako tam správne poznamenala jedna žena: ".... a na čo tu vlastne ste, keď nemôžete použiť zbrane?" S tým súvisí otázka, bol tam Romeo Dallaire na niečí rozkaz alebo tam išiel dobrovoľne? Pokiaľ na rozkaz tak ho môžeme iba poľutovať, pokiaľ dobrovoľne tak nezostáva nič iné iba konštatovať, že je to len jeden veľký hlupák. Snáď platí to prvé. 85/100 (26.08.2015)

Pokud jste viděli Hotel Rwanda, nebo ještě líp nějaký dokument o tom, co se ve Rwandě dělo, moc nového se tady nedozvíte. Prostě uvidíte veškerý ten africký folklór, jako jsou zaostalí týpci s mačetami a kalašnikovem, bordel a hromady mrtvých civilistů. Tady ještě obohaceno o naprosto bezmocné modré přilby (btw - kde kdy k čemu byli? V Kongu? V Jugoslávii?) a příběh jejich dodnes frustrovaného velitele. Co se týče zobrazení dění a herců, nemám přinejmenším v prvních dvou třetinách filmu výhrady. Poselství o tom, že by měl západní svět neustále zasahovat po celém světě, a tudíž jsou všechny tyhle masakry vlastně jeho vina, se mi ovšem nelíbí ani za mák. (17.06.2012)

Ukázal to, co svět odmítal vidět. Žádný úsměv na tváři mít po projekci nemáme, to je snad jasné. Jenže já měl spíš hlavu plnou rozpaků. Beru s veškerou vážností předkládané téma, ale myslím, že vysoké hodnocení je spíš výsledkem právě tématu. Jenže samotný film to samotné téma nepřinesl, to byl naprosto reálný osud jedné malé africké země. Mně jako divákovi trestuhodně chyběly silné, zapamatováníhodné scény, poctivější a důslednější zpracování. Ve finále, i přes veškerou pečlivost v přibližování hrůz Rwandy publiku, tak musím konstatovat, že celek mě totálně emocionálně minul. Škoda.. (23.08.2012)

Na to, že i za málo peněz bývá hodně muziky, musí být filmový fanoušek vždy připraven, lhostejno jde-li o horor, dobrodružnou fantasy nebo autobiografické drama se sociálním podtextem. Shake Hands with the Devil je rekordmanem v dané společnosti- strhující rekonstrukce fatálního selhání lidského faktoru, byť takřka neznámá a neopěvovaná, přesto paradoxně ještě o něco autentičtější a emocionálně pestřejší než hollywoodský Hotel Rwanda. Všechny hrůzy jsou předkládány z pohledu postavy samotného generála Dallaira, který brzy získá svým přístupem veškeré sympatie, takže pokud nemá divák srdce z kamene, bude trpět a přemáhat smutek společně s ním. Je potřeba takových filmů, ukazujících zvrácenou tvář lidské rasy bez patosu a bez příkras. Je jich potřeba pro poučení, pro porozumnění a samozřejmě také trochu pro filmové fandy, kteří si váží silných, emocemi napěchovaných příběhů. 90% (18.10.2013)

Ne, tohle není blázen. To je občan jak má být. Za málo peněz do Hollywoodu a přes jeho studia do světa. A dojímat ty, co nevytáhnou paty ze svých všedních žvotů!***Vyrazil, zkusil, svěřil se, a jiní mu tleskají.***Díky, bývalý senátore, že jsi upravil své složité poznatky z Rwandy, pro masy diváků, co je jim válka tam či onde lhostejná, a vedou jen svůj osobní boj! Oč? Každý o to své.***(8.10.2010.) (08.10.2010)