Pani pomsta

"To nejlepší si necháváš na konec?" Mám rád pomstu a taky snímky, které jsou tajemně zamotané. Proto mne lehce přeskakující způsob vyprávění, podmanivý vizuál i hudba od počátku naladili na skvělý zážitek. Jenže pak to začalo být na můj vkus poněkud zdlouhavé a tak musím konstatovat, že střihačovy nůžky projevily na můj vkus přílišnou úctu k natočenému materiálu. To však nic nemění na tom, že se mi příběh slečny Geum-ja Lee líbil a pokud bude ještě někdy potřebovat pomoci s pomstou, tak se na mě může bez obav obrátit. (16.05.2016)

Po technické a vizuální stránce velmi podmanivá podívaná, ale ani příběh nijak zvlášť nezaostává. Téma pomsty na mě působilo přitažlivě, ke konci však trochu natahovaně. A nevím, jestli to byl jen můj problém, ale dost dlouho jsem se nebyl schopen vyznat v postavách, stejně tak v ději, než se trochu ustálil. Zajímavá je i jistá dávka černého, cynického humoru (např. u scény, kde v řadě stojí pozůstalí a dívají se před sebe, mě ze srandy napadlo, teď jen udělat fotku jako z nějakého veselého zájezdu. Ta hned poté přišla…). Škoda té určité zmatenosti a polevení tempa směrem ke konci, proto „pouze“ silné 4*. (01.12.2012)

,,Za Tvou zkaženou tváří je anděl.“ ,,Opravdu myslíte, že je ve mně anděl? Pokud ano, kde byl, když jsem spáchala ten hrozný zločin?“ Určitě nejlepší Korejský film co jsem viděl. Zajímavá filmařina, stále se je na co dívat, příběh má dokonalou údernost vyprávění –( proč by dítě vydíralo pláčem, když si může vzít nůž… atp, atd). Velkolepý plán ,nechybí prostřihy do ženské věznice a fascinující pasáže s využitím vážné hudby. Příběh nabízí otázku zdali se ,,dobrosrdečná čarodějka“ změnila či ne s magickým právem volby na konci. Tak oblékat pláštěnky, jde se na věc! PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *** (24.10.2009)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)

Nádherný film. Pokud někdo už od úvodních titulků komponuje tak čarokrásné obrazy jako Park (a k tomu navíc nechává hrát Vivaldiho), pak si mě okamžitě získá ještě dřív, než začne pořádně vyprávět, a jsem ochoten mu odpustit i nějakou tu menší manýru. Navzdory marketingovým snahám prezentovat tento film v souvislosti s o poznání provařenějším Kill Billem (žluto-červený plakát) nebo slogany přímo odkazovat na předcházející, brutálnější díly režisérovy volné "trilogie o pomstě", je Lady Vengeance v jádru velmi křehká a naplněná touhou po pokání a mateřskými city. Tomu se podřizuje i tempo celého snímku, kdy převládají spíše statické obrazy než akční sekvence a násilí tentokrát nemá katartickou funkci a jakoby zůstává za zavřenými dveřmi (vidíme často jen jeho následky, nevyžíváme se v samotném aktu). Je fantastické, že Park dokázal třikrát filosofovat nad odplatou (a třikrát jinak) a každý z filmů navíc odlišit i stylisticky - tak, že stojí jako samostatná, komplexní díla, která se vzájemně nevykrádají. Důmyslně odvyprávěný příběh o Geum-ja ssi pro mě představuje vrchol celé trilogie. Kruté, hořké, něžné...pure beauty. "I'm sorry. I'm sorry. I'm sorry." ♥♥♥ (02.02.2011)