Pani pomsta

Zlatý klinec Filmasie nebol zlatý ale diamantový . Park Chan Wook nám tu svojim typickým štýlom servíruje cestu za pomstou. Pomstou, ktorá je hlavným hnacím motorom hlavnej hrdinky, nespravodlivo, napriek tomu dobrovoľne odsúdenej za vraždu, ktorú nikdy nespáchala. Podobne ako v predchádzajúcom Oldboyovi je prvá polovica trochu chaotická a divák, ktorý nevidel žiadny Parkov film bude mať mierny problém sledovať dej. Oproti Oldboyovi však expozícia Lady pôsobí stále prehľadne až striedmo. Striedanie retrospektív v prvej polovici však jednak výborne predstaví hlavnú postavu a jednak umožní divákovi nahliadnuť na základné prvky jej geniálneho plánu pomsty, ktorý režisér pozošíva nitkami druhej polovice tak, že umožní neuveriteľne silný emocionálny zážitok vo veľkom finále. Lady je podľa môjho názoru filmársky a formálne ešte viac vyčačkaná ako jej starší braček a žiada sa mi povedať, že pokiaľ ide o vizuál, pôsobí Oldboy proti Lady tak trochu ako študentská práca toho istého režiséra. Geniálna vizualita je potom podporená o nič menej geniálnym soundtrackom, hlavne z Vivaldiho ma už dávno tak nemrazilo ako pri niektorých scénach v tomto filme. Po obsahovej stránke je hlavnou devízou filmu scenár, ktorý je prepracovaný do špiku kostí, pričom niektoré scény sú úplne fenomenálne ( mňa dostali najmä tlmočenie medzi dcérou a matkou a všetky „snežné“). Na záver len toľko , Kórea naozaj valcuje, a ak sa Lady príde na plátna kín pomstiť aj na Slovensko, TOP 5 rebríček budúcoročných slovenských premiér budú viesť tri kórejské filmy. Keby náhodou neprišla, stojí za to dať si s ňou rande v Prahe. 10/10 (05.12.2005)

„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Marius, Tyler, Silas, kikuka, numi (21.12.2007)

Obrazově je tento film zvládnut perfektně. Bohužel tak dokonale na tom není příběh a chvílemi naráží na fakt, že neví co přesně divákovi říct. Celá trilogie o pomstě od Chan- wook Parka je obrazově dokonalá, ale příběhově trochu podívaná ne o třech dějistvých, ale o jednom, na který hledí z různých pohledů. Ano nejde o ten samý důvod, o stejný zločin, ale o důsledek všech těchto konání a tou je pomsta samotná. V tom je Paní pomsta asi nejslabší z trilogie a jen ve mě zůstává otázka, není li někdy méně více... (31.12.2006)

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme. (05.12.2006)

Opět film Park Chan-wooka, který tematizuje pomstu a transformuje ji z tradičního McGuffina žánrových filmů do morálně extrémně problematické otázky. Je mnohem méně evidentní, kdo a zač se komu mstí, hrdinové si vzájemně právo na pomstu nikoliv uzurpují, ale předávají. Hrdinkou filmu je tentokrát žena a její silný mateřský cit, které se snaží přijmout poté, co jí byl před mnoha lety "násilně vzat". Kvůli unesené dceři se dostala do vězení a odpykala si dlouhý trest. Po návratu si není jistá, co chce dříve - najít svou dceru a ztracený vztah k ní, nebo se pomstít muži, který to všechno způsobil? __ Park Chan-wook zvolil složitou vyprávěcí strukturu plnou flashbacků, ve kterých se postupně odhaluje minulost a pravé motivace jednání postav, takže si často nemůžeme být vůbec jisti, zda jsou naše hypotézy založeny na důvěryhodných indiciích. Forma se soustředí na postavy, jejichž klíčovost a vztah s ústřední dějovou linií se objeví až posléze. Hrdinka si každý krok pečlivě promýšlí, ale na rozdíl od podobně uvažujícího "mstitele" (jednoho z vícera) z režisérova předchozího filmu Oldboy však má i pro co žít. Její vztah s dcerou je mnohem čistší (a očistnější) než v případě incestu ze zmíněného Oldboye. __ Nejzajímavější na celém filmu je Parkova práce se stylem. Kdykoliv se zdá, že už nemůže zajít dál a že film upadne do samoúčelného manýrizmu, snímek zcela plynně a systematicky přejde do úplně jiné podoby, přičemž v závěru místo velkolepé katarze navíc zákeřně změní žánr. Jako východisko z emocionálně vygradované situace používá typicky jihokorejský zlý černý humor, díky němuž si však může dovolit inscenovat závěrečnou katarzi jako křehký a veskrze intimní moment sebeočištění. Mou analýzu celé "trilogie pomsty" najdete tady. (13.01.2006)