Sekai no čúšin de, ai wo sakebu

Tichý, pokorný, křehký, prostý, smutný, tragický, ale přesto - a tím pádem - neobyčejně krásný, silný, dojímavý, plný něhy a slovy nevyjadřitelných emocí. Vzpomínky plné barev a slunce, přítomnost rozpitá v dešti a šeru... Ano, i já jsem několikrát nedokázal udržet slzy. Kdo alespoň jednou v životě opravdu miloval, ten pochopí... Film s duší, film z lásky. 100% bez uzardění. (10.08.2009)

Nekdy jsou chvile, kdy se clovek trapi tolik, ze je do breku jemu i jeho blizkym. Je spousta veci, ktere to mohou vyvolat, ale ta nejopravdovejsi je laska. A je spousta filmu, ktere se prave timhle ridi.. Mucit odevzdaneho divaka premirou vyumelkovanych emoci jen pro to, aby uronil aspon jednu jedinou slzu. Vetsinou to funguje.. Ale nekdy se cloveku dostane pod ruku klenot, ktery citove nevydira a presto u neho breci a breci a je mu smutno.. a z toho, jak je mu smutno, je mu krasne. Takove filmy nejdou popisovat slovy.. a takovy je Crying Out Love, In the Center of the World. (16.04.2005)

Nebo je niečo, čo si vymysleli živí. Dáva človeku nádej, že tam znova stretne ľudí, ktorých miloval. Po smrti ostávajú len všetky tie krásne spomienky na chvíľe, kedy sme s tým človekom boli štastní. Obrazy, ktoré sú putom, prenásledujúce človeka, ktorý od toho okamihu uteká. Brániace prijať otvorený koniec. Otvorený iba z jednej strany... Toľko zmetených pocitov si zaslúži ešte jedno pozretie. Od človeka pripraveného ich prijať. (20.05.2006)

Zdejšími uživateli opravdu přeceněný film. S emocemi Japonci pracovat umí, o tom žádná, ale tady se místy dost přestřelovalo. Způsob vyprávění děje je rozhodně zajímavé, posílání vzkazy pomocí kazet dokonce velmi nápadité. Snaha vyvolat hektolitry slz ztroskotává na nepříliš sympatických hercích, snad kromě Aki. Jsou lepší a opravdovější "tear films," vážně. (07.04.2009)

Nemohu si pomoct, ale v záplavě těch pětihvězdičkových hodnocení jsem na film také odhodlal a očekával realistické romantické drama se smutným koncem u něhož uroním i pár slz. Bohužel jsem zhlédl přeslazený doják u něhož realita a i logika pláče. Vlastnímu páru jsem lásku nevěřil ani náhodou a neustále se kabonicí hlavní hrdina mi zůstane v paměti ještě dlouho. Hlavní hrdinka pronáší na smrtelné posteli fatální věty, že by se i Fráňa Šrámek za ně ve Stříbrném větru styděl, a divák je nucen plakat a plakat až zůstane na konci vymačkaný jako použitý citron do čaje. Mohl bych toho úvést ještě více, ale to bych spoileroval. Je mi záhadou proč nebyl film uveden oficiálně do evropských kin nebo snad byl? Myslím , že by hodně rychle splasklo tohle zcela nerealistické hodnocení. Avšak díky vysvětlení od Dezorze jsem se rozhodl slevit z původní 1 hvězdy na 2. Raději se podívejte na The Classic. (18.12.2005)