Skafander a motýľ

Jsem ráda, že se takhle citlivého příběhu chytli Francouzi a ne hollywoodští tvůrci. Je to podobný případ jako Intouchables, které jsem viděla před pár dny. Příběh je dojemný a téma je divákovi naservírováno velmi jemně. Zpočátku mě nehorázně štvala subjektivní kamera, ale postupem času jsem si na ni zvykla a teď ji považuji za příjemné a zajímavé zpestření filmu. Oblíbená formulka "podle skutečnosi" snímku dodává na patřičné naléhavosti. Bylo to hezké, nelituji ani minuty (Skafandr a motýl jsem zaregistrovala při jeho premiéře a za těch pět let jsem na něj nezapomněla) strávené u tohoto filmu. Vyvstávající otázky o smyslu života potěší. Zvláštní, zajímavý film, skvělý Amalric. Chtělo by to ale větší emocionální zásah na mé straně. (05.04.2012)

Je zajímavé, že někdo umí pravým okem malovat a levým dělat filmy, a přitom obě oči nevidí stejný svět - nejspíš je vždycky jedno oko zašité. Myslím, že přístup k filmu není definován jednoznačně tak, jak mu většina rozumí. Značná jeho část se týká "vzpomínek, představ a fantazií podporovaných dobře fungující pamětí". A to je svět, ve kterém jsme i my sami dobře zabydlení, není to ale náš svět hlavní ani jediný. Zde však udržení jeho působení a fungování je předpokladem samotné existence. Schnabel se pokouší pacientovi vize materializovat, avšak způsobem, který je příliš triviální (a chce se mi říct i "staromódní"). Škoda, že na jeho stříbrné plátno neproniklo něco z jeho malířských pláten... (23.10.2016)

Tento film vzhledem ke stavu hlavní postavy nemohl nabídnout úžasně dynamický děj. Je to rozjímavý pohled na životní stav a životní sílu Jean - Do, který se vzepřel osudu. Film ale po čase nemá co nabídnout, "baví" a je zajímavý do půlky. Nechci znít jako cynik ale to hlavní co nabízí je fakt, že taková hrůzná náhoda (mozk. mrtvice) se může stát každému z nás. Film ovšem oproti tématicky podobnému Hlasu moře nechytne tolik za srdce. Dost možná je to tím, že Bardem může ve své roli skutečně hrát, projevovat se. Mathieu Amalric může pouze mrkat a vést vnitřní monology. 70% (25.02.2008)

Sugestivní snímek zobrazující asi jednu z nejhorších nočních můr každého z nás. Být upoután na lůžko, nemoci se nijak pohnout či dát najevo svou myšlenku, absolutní odkázanost na pomoc a empatii druhých. Pro nás, kteří takovou zkušenost nemáme, jde ve velké míře o nepředstavitelnou životní situaci. Díky vnitřní síle a odhodlání Jeana-Dominique Bauby, nádherné výpravné kameře a citlivé režii je divákovi umožněno se na okamžik do takto postiženého člověka vcítit. První trýznivé momenty uvědomění si vlastní bezmoci a následná chuť bojovat, doprovázená maličkými a přesto obrovskými pokroky mě dokázaly do sebe vtáhnout. Tísnivé momenty čas od času přeruší Jeanovy výlety do fantazie, a celkový dojem podtrhává jeho vnitřní monolog, kterým komentuje (a divákovi tak přibližuje) dění kolem sebe. Nemohla jsem si nevzpomenout na film s podobného ražení Hlas moře, kde hlavní hrdina využívá svou fantazii podobným způsobem. Lidská mysl je bezbřehá… navzdory omezení v podobě nemohoucího lidského těla.________ (…) Skafandr je méně tísnivý a duch se může volně toulat jako motýl. Je toho tolik. Dá se létat v prostoru a čase, odletět do Ohňové země nebo na dvůr krále Midase. Může navštívit milovanou ženu, vklouznout vedle ní a hladit její spící obličej. Může stavět zámky ve Španělsku, získat zlaté rouno, objevit Atlantidu, uskutečnit své dětské sny i dospělé představy (…) (04.06.2010)

Po takovymhle snímku má člověk za cíl vychutnávat příští minuty, dny a týdny vlastního života intenzivněji a s mnohem větší vděčností. Nějak procítit ten nejbanálnější stereotyp. Protože právě ten tu už za minutu být nemusí... Skutečně je to silnej příběh, kterej ale podle mě zasluhoval ještě silnější vypracování a gradaci. Kamera a střih imponujou svojí nevšedností. Herci se snaží, příběh míří k očekávanému konci ... a něco tam prostě chybí. Možná víc sevřít skafandr, možná pořádně zatřepetat křídly. Nejspíš obojí. (28.10.2011)

ocenenia : MFF Cannes 2007 - Najlepšia réžia (Julian Schnabel); Cena CST (Commission Supérieure Technique de l’Image et du Son) za kameru (Janusz Kaminski) (04.09.2014)

Je to krasne, lidske, hrejive a dojemne dilo. Ovsem jsou filmy, ktere po shlednuti videt znovu nemusim. Bohuzel, je to prave tento pripad. Mrzi me to, protoze citim v tomto dile silu, silu lidske vule a odhodlani i odevzdani a beznadeje jednoho lidskeho zivota, ktery dostal necekany spad. Paradni scenar Ronalda Harwooda a precizni kamera Janusze Kaminskiho. (14.04.2008)

"Můj skafandr se stává méně tísnivý a má mysl odlétá jako motýl..." U těchto filmů si člověk teprve skutečně začne vážit lidského zdraví... Jinak velmi sugestivní dílo s nádhernými záběry kamery (zvláště scéna s tříštícím se ledovcm), originálním střihem, působivými monology a v neposlední řádně vynikajícími hereckými výkony (Amalric, Croze). Lepší 4 hvězdičky. (29.03.2008)

Fantastické téma, ovšem ve druhé polovině film ztrácí dech a jde jaksi po povrchu. Samozřejmě ale i v této podobě vydá fantastická výpověď člověka který nadiktoval knihu jedním okem na film, po kterém máte chuť začít něco dělat se svým životem. (30.04.2010)

Nemam rad Amalrica, a rozhodne nemienim ostat kvoli jednemu cloveku hore do jednej v noci. Takze strucne : ludskostou film oplyva, to jo a je to aj super, len sv strede sa deje malo, cosi sa ale dalo vytrieskat z toho, ze ten clovek chcel silou mocou zit a pracovat. Tak preto teda ten priemer dam : 60 % (18.02.2017)

Asi tak nějak podobně se mohl cítit Ježíš Kristus (Bůh a syn Boha-otce) v lidském těle – jako motýl ve skafandru. ____ Vzpomínám si, jak na mne onehdy zapůsobil starší příběh jednoho nechtěného dítěte, jehož matka podnikla všechny ilegální kroky, aby se zbavila plodu, včetně nějakých jedů, ale dítě se stejně narodilo – slepé, hluché, ošklivé, pokryté jakousi krustou. Sociální pracovnice ho našly ve věku kolem pěti let u jeho prarodičů. Dítě sedělo v prázdné místnosti, mělo na hlavě kovový kastrol a bušilo do něj rukama – otřesy a doteky, to byly jeho jediné smyslové vjemy kromě snad ještě chuti. Chápu, že toto dítě může být i spokojené a šťastné, protože nezná jiný způsob vnímání a života, to ale nesmazává to, že jsem schopná uvědomit si vše, čeho se podobným lidem nedostalo, a toto uvědomění si není dvakrát příjemné ani povzbuzující. A kolik je ve světě takových dětí, lidí, jinak postižených, trpících, trápených! Co kdyby všichni popsali to, co prožívají uvnitř, a poslali to imaginárnímu Bohu? Osobnost, duše (tento nehmotný projev činnosti mozku) získává povědomí o hmotném světě a o sobě pouze přes smysly, přes tělo, a přitom jak velkou cenu všichni za to povědomí, za tu možnost i danost platí! Duše a tělo se nikdy neměly setkat a přitom jedno jsou. ____ Ne víc než tři hvězdičky, protože po pouhém měsíci se mi tento film naprosto vypařil z hlavy, a myslím, že se tak stalo proto, že je mdlý, bez skutečné a hluboké očisty a povzbuzení duše. Lidskému hrdinství přežití notně ubírá na kráse (dá-li se mluvit o kráse takového přežití) nedobrovolnost a nucenost podobného hrdinství. Obdivovat ho je stejné jako obdivovat otrockou práci. Kdo chce být stejný hrdina, ať se přihlásí, ale mne tento ani množství jiných příkladů nikdy nepřesvědčí o vznešené velikosti utrpení. Jediné, co při tom doopravdy cítím, je bezmoc, smutek a vzdor proti nedokonalosti světa. (13.04.2014)

Verdikt: Probouzím se...vidím mlhavě...lidé mají radost, volají doktory...mluvím na ně...haló! Co to? Oni mě neslyší? Dozvídám se, že jsem ochrnutý od hlavy dolů. Nemohu hýbat rty, jazykem...jediný pohyb, který zvládnu je mrkání levým okem...pravé mi raději zašili...říkají, že jsem na živu...tomuhle říkají život? Chci zemřít! Jsem ve uzavřený ve svém skafandru...jediné co mám jsou mé vzpomínky a fantazie...jsem jako motýl. Chci zemřít... (08.07.2007)

Poznáte tie starodávne potápačské skafandre? Navlečú vás do nich na vrch Vám zašróbujú guľatú prilbu s tromi okienkami , napoja hadicu cez ktorú Vám pumpujú z lode vzduch, a hodia do mora. Vy sa ponárate a pozorujete svet okolo seba cez okienka, vyprávať sa dá iba sám so sebou, hýbať sa Vám nedá. Stanete sa akoby väzňom noho skafandru. Takto nejako sa cítil hlavný hrdina. Ten syndróm sa volá byť väzňom vo vlastnom tele. Bol pacientom (príbeh je sfilmovaný vraj podľa skutočnej udalosti) po totálnej mozgovej porážke, po ktorej úplne ochrnul, a vnímal len pohľadom a sluchom. Pohľadom dokonca cez jedno oko (to druhé mu zašili, lebo vysychalo) . Hmm ťažko si zvyknúť na takýto stav. No a o tom bol tento film. O tom ako to úbohý Jean-Dominique všetko prežíval, ako sa naučil komunikovať s jednym okom. O tom ako sa rozhodol napísať knihu, o jeho spomienkach a fantázií, lebo to jediné mu fungovalo a pomáhalo ako sám vravel pamäť a fantázia neochrnulij. Výborná dráma s perfektnou kamerou (ten záber zvnútra na zašívanie oka bol strhujúci). Divák často sledoval obraz akoby jedným okom pacienta. Bolo aj pár vtipných momentov v jeho monológu, mne osobne sa páčilo ironizujúce až sarkastické zaradenie pesničky Dont kiss me goodbye pri jeho spomínaní na Lurdy. V poslednej tretine filmu akoby scenáristovi dochádzal dych, bol premnožený impresiami a fantáziou pacienta, zážitkami zo súčasnosti (dojímavá scéna keď jeho malý syn mu utieral sliny vytekajúce z ochrnutých úst). Film končí smrťou pacienta – zomrel desať dní po vydaní jeho knihy, ktorú mu pomohla napísať jeho logopedička (mimochodom ona bola tým motýľom). Záverečné titulky boli ovenčené zaujímavou piesňou pre mňa doposiaľ neznámeho speváka. (29.07.2015)

Po Nedotknutelných jsem samozřejmě musel vidět všechno alespoň trošku podobného. Nic se jim logicky nevyrovnalo, ale ani jeden z těch filmů není špatný. Většinou jsou smutné a drsné, žádné happyendy, tak jako tady. Nádherný příběh člověka, který přišel o všechno. Škoda ale scénáře, který byl na svou stopáž strašně nenaplněný. 80% (31.01.2017)

Obsahovo a formalne prekrasny film plny uveritelnych emocii, ktory vsak z divaka nechce, napriek existujucemu potencialu, vyzmykat vsetky slzy a vypate emocionalne sceny strieda s humornym komentarom hlavneho hrdinu. Skutocne vynimocne a to po kazdej stranke. 4,5/5* (21.03.2008)

Opravdu dobře ztvárněný příběh o konci života člověka, jenž musel prožít hotové peklo díky bezmoci. Teprve, když člověk něco ztratí, dokáže vidět ty pravé hodnoty, jenže co když ztratí skoro vše a zbyde mu pouze soucit ostatních. Nepředstavitelné, nikdo z nás nemůže vědět jak se ten člověk cítil a film to taky nezachytí. Trochu mi vadilo, že film byl dá se říct hodně skromný, mohl nabídnout více, kdyby se zaměřil ještě podrobněji na jeho představivost a pocity. Opravdu dojemný příběh, ale film mě nezaujal naplno. (03.12.2008)

65. Zlatý Glóbus za rok 2007 - cena (2) - *Nejlepší cizojazyčný film - Francie+USA, *Nejlepší režie - Julian Schnabel + nominace (1) - Nejlepší scénář - Ronald Harwood (04.12.2008)

No pane jo (24.05.2009)

Zajimavy namet a zpracovani. Ale osobne jsem se do filmu neumel vcitit a cely snimek kolem me jen tak prosumel. (17.05.2021)

Nestastie nanestastie nechodi po horach... chodi po vsetkych ludoch... (31.01.2010)