Harry Potter a Fénixov rád

|| Scenár: Michael Goldenberg / Harry Potter and the Order of the Phoenix by J. K. Rowling | Hudba: Nicholas Hooper, Themes: John Williams | Produkcia: David Heyman, David Barron | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Heyday Films | Rozpočet: 150 miliónov $ | Tržby: 938,212,738 $ || Jeden z mojich obľúbenejších dielov ságy. (28.06.2011)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Tenhle díl jsem vždy měla z celé knižní série o Harrym Potterovi ráda nejméně a filmová podoba mu bohužel kouzlo nepřidala. Možná spíš naopak... Harry Potter dospěl, tento díl je temnější než předchozí, bla bla bla. Pořád si říkám, že celá série měla skončit někde u třetího dílu, protože se stejně v žádném novějším díle nestane nic víc, než že se Voldemort vrátí, na konci školního roku se střetne s Harrym a pak zase zmizí do pozadí. Stejně tak tenhle díl nemá v konečném důsledku, až na skonání jedné důležité postavy, žádný význam do budoucna. A co si budu nalhávat, je místy taky pěkně nudný. Yates se to sice občas snaží zachránit dobře namíchanou atmosférou, profesora Snapa v podání Alana Rickmana žeru, ale když polovinu filmu sledujete konverzaci několika náctiletých čarodějů na téma "Voldemort se vrátil," získávám pocit, že tohle téma už bylo řešený tolikrát, že bych ho mohla být ušetřena. No, uvidíme, jak dopadne šestý díl. (08.04.2008)

´Potterovský´ literární fenomén šel vždycky kolem mě (a pravděpodobně půjde i nadále) a jejich filmová zpracování beru jako takovou přehlídku pěkných obrázků a zdařilých triků, které jednou vidět, příjemně strávit a zapomenout. Ovšem to co se nepodařilo ani Mistru Cuarónovi, se povedlo až ´televizákovi´ Davidu Yatesovi - plně mě vtáhnout do děje a probudit zájem o osudy zúčastněných postav. Možná je to i díky předloze, která díl od dílu houstne směrem k lehce hororové atmosféře, což je jen a jen dobře. A Stephen King má pravdu, Dolores Umbridge se svým sladkým a zároveň zlověstným úsměvem je vskutku jednou z nejodpornějších záporaček, co se kdy ve filmu zjevila (sestra Ratched z Formanova ´Přeletu´ by skoro mohla závidět :o) ). PS: Děcka se fakt asi budou nudit, je tu málo stvořeníček a havěti všeho druhu a ani prdáckýho famfprálu se nedočkají. Dobře jim tak. :o) (31.07.2007)