Letní bouře

V rámci současné německé kinematografie nepochybně výjimečné, ale rozhodně ne natolik, abychom skládali pocty na mezinárodních festivalech. Uvěřitelná je jen linie Tobiho coming outu, bohužel zabalená do tuctu nahodilých nesmyslů a ve výsledku se tříštící do nijakého závěru. Robert Stadlober sice není můj favorit, ale hrál dobře a koneckonců ta jeho kariéra taky někam směřuje, tak budiž. (17.03.2011)

Letní bouře patří do stejného soudku německých filmů, jako je Náš vůdce, tedy snímků primárně určených teenagerům, které míchají zábavu s určitým posláním. Zatímco v případě Našeho vůdce to bylo varování před politickým extremismem a oslněním autoritativní charismatickou postavou, tady je to poučení o sexuální identitě a vyrovnávání se se svou i cizí odlišností. Podobně jako u Našeho vůdce je to podáno polopatisticky, ale vkusně a tak, aby celou záležitost vzal za svou i ten náctiletý. Na druhé straně to ale vede k určitému zjednodušování a přizpůsobování reality potřebám příběhu. Už jen to, jak scénárista a režisér líčí atmosféru v táboře závodníků - panuje tam pohoda jak na letním táboře bez vybičované rivality a hecování trenérů. Nebo kolik se v daném momentě soustředí v malé komunitě gayů. Vůbec ta záležitost veslařského týmu založeného na homosexuálním principu, který tak veřejně soutěží, mi přijde poněkud přepísklá. Režisér prostě potřeboval skupinu sexuálně odlišných, a tak si ji taky do příběhu zasadil. Některé věty nebo reakce mi přišly až moc přemoudřelé, osobně bych si některé věci nechal pro sebe nebo reagoval třeba na místě dívky, která se nabídne svému vyvolenému, a ten jí přizná svoji homosexualitu, poněkud a vlastně docela dost emotivněji. Přes tyhle výhrady jsou to spolehlivé tři hvězdičky, ale výš vzhledem k uvedenému nepůjdu. Celkový dojem: 60 %. (05.10.2011)

Dokonalá úsměvná romantika o dospívání, láskách a coming outu v souvislosti se sociálními rolemi v kolektivu vrstevníků, které dokáže obsáhnout všechny nabízející se stránky situace. Zatímco festivalové GLBT snímky se utápí ve strojené uondanosti a sebestřednosti, tento mainstreamově pojatý příspěvek žánru exceluje na všech frontách. (17.08.2010)

Kamera: Daniel Gottschalk... nejsem proti gayum, ale ani me nejak nenadchne pribeh, ve kterem vystupuji(treba Shortbus). Ale jak tohle muze mit 83 procent? Vzdyt je to pribeh jako kazdej jinej, predvidatelnej jak hruza. Tohle me dostalo vic, nez cely film. A ta kamera je proste o hovnu, velke nedotazeni, bez invence, zbytecne mnoho zaberu z ruky. Sice mam nemecke filmy rad, ale tohle je moc slabe. to uz radsi holky to chtej taky. (05.11.2007)

Dobře no, původně jsem k filmu nechtěl psát nic, ale nakonec to ze sebe vydám. Taky bych chtěl upozornit, že proti homoušům vůbec nic nemám, ale ať mě kurva nenechaj koukat na takový zběsilosti, co se v tomhle filmu dějou. Celkově si myslim, že tenhle film chtěl zapůsobit, tak tam fouknul nějakou citovější vložku, aby to mělo grády a film získal ceny na festivalu v Cannes, kde z toho budou unešení. Ono je přece pořád daleko umělečtější natočit perfektní rozjezd s jedním klukem, co ví co chce, a s druhým klukem, co neví co chce a experimentuje, než nechat před plátnem rozstřelit na maděru čtyřnohýho krasavečka se srstí jak nejlepší kabát u Louise Vuittona. Člověk si řekne. Jo, nechutný, ale má to něco do sebe. Ten herec totiž předvádí neskutečný věci. Kdo že to je? Robert Stadlober? Taková oběť pro film? To se skutečně nevidí každej den. To i zmagořit během filmu je málo, co tenhle kluk předvedl a minimálně za to si zaslouží obrovskou poklonu. Film sám o sobě je každopádně o životě a jelikož jsem na něj koukat nechtěl, tak ho výsledně i zkritizuju. Nemějte mi to za zlý, ale prostě tohle nedostane víc, jak dvě hvězdičky. (05.01.2011)