Láska v bílém pekle

Velké překvapení. Očekávala jsem plytkou červenou knihovnu, dočkala jsem se znamenitého románového příspěvku k dokumentaci přechodu agrárního člověka v člověka industrializovaného. Snímek zachycuje vývoj ve fázi, kdy už existovala velmi početná skupina doslova "sebraných" nevzdělaných dělníků, nevládla však v Evropě dosud žádnou mocí. Dobové pozadí snímku je potom stejně jako novověk bojem mezi obchodníky, zbohatlými továrníky a touto skupinou. Defekt v oblasti citového prožívání predisponoval konkrétní jedince pro kariéru na obchodním poli, u jiných tomu bylo zas obráceně a defekt se dostavil až socializací v daném prostředí. Ve filmu prezentované absence sociálního cítění, narcismus, patologický egoismus a další prvky jsou společnými rysy takových dravců, a to je pochopitelně nedocenitelný psychologický vklad pro činnost, pro kterou se rozhodli (vposledku tento vývoj volně ústí ve vládu sociopatů). Centralizovanou moc, kterou po staletí budovali za účelem svých obchodních zájmů, uplatňují bezostyšně na úkor všeho, včetně přírodního prostředí (i to film dokumentuje ve formě potoka zbarveného syntetickými barvami z továrny). Oponentem je jim je nevzdělaný dav, který po tatáž staletí zůstával ve své chudobě prost důsledné výchovy. Koherentnější dvojici si lze jen stěží představit ;) Prostředí severoanglického industriálního Miltonu 19. století představuje snímek věrně, barvy i vybavení nejsou přikrášleny, aby je člověk počátku 21. století radostněji přijal. Špína jako obvykle explicitně chybí, přesto ji však ze záběrů cítíme. Chování příslušníků jednotlivých tříd se zdá být v souladu s dobovými materiály. Nepříliš originální propletenec milostných a rodinných vztahů se tu odehrává ve svěže realistickém prostředí, postavy nejsou černobíle schematizovány. Negativní i pozitivní postoje si tak získávají sympatie diváka a příběhy i přes absenci originality zaujmou. To platí snad více než pro jiné zejména pro postavu Tortonovy matky v přitažlivém podání Sinéad Cusack. (12.08.2014)

80% ... Především - neuvěřitelně příšerný český titul. Děsný přehmat, pokud adaptace klasického britského románu svým názvem evokuje lacinou, erotickou story někde v Tichomoří. Série je výborná - svým zasazením a celým "třídním bojem" a pochmurně průmyslovou atmosférou tolik odlišná od adaptací Austen. Právě to mě zaujalo snad nejvíc. BBC ví, do čeho investovat. Armitage byl navíc výbornou volbou, dobře se na něj dívá :) a svým výkonem přesně vystihl všechny polohy Thorntonova charakteru. Hlavní hrdinka vedle něj ovšem byla neskutečně unylá a popravdě to, že o něj neměla zájem, mohl být tak jediný vysvětlitelný důvod, proč by ji vůbec zaregistroval. Přes herectví Daniely Denby-Ashe (v které navíc ani při nejlepší vůli nevidím tu největší místní krasavici) se jen tak nepřenesu. Emoce se dřív jistě tak veřejně neprojevovaly, ale snad alespoň v soukromí si směli poplakat nad ztrátou rodiču. Margaret má ovšem, ať jí zmítají pochyby, je rozčilená, kaje se nebo truchlí, konstantní výraz. Takže pro mě ne. Jinak skvělá kamera - poetické záběry v továrně stály za to. (28.02.2011)

Téměř dokonalé. Hlavní představitel s fyziognomií mezi černým lišákem a havranem bere za srdce, když se pousměje, nebo žádostivě zadívá. Ale vážně: je znát, že z románu scénář musel dost vynechat, mnohé motivy jsou jenom naznačené a nemají dost prostoru na plné vyznění. Vlastně i ústřední dvojice se spolu setkává jen sporadicky. Důvod změny hrdinčina smýšlení o jejím nápadníkovi si musí divák hodně domýšlet. ///////// Přesto, jsou tu skvěle vykreslné charaktery, výborné herecké výkony a jak už u těcho seriálů BBC bývá zvykem - výprava, která sedí, nepůsobí vyumělkovaně, ani jako v muzeu. Prostě, jako kdyby kameraman vyšel ven na ulici a tam natočil právě procházející lidi v cylindrech a krinolínách. /////// Příběh není nijak objevný. Je to Pýcha a předsudek mixnutá s probouzejícím se dělnickým hnutím. Na rozdíl od Austenové jsou ústřední postavy E. Gaskellové náchylnější k prohřeškům proti konvencím. ( Neumím si představit, že by hlavní kladný hrdina v románu od J. A. někoho zbil nebo řekl své vyvolené, že mu na její pověsti nezáleží). To je ale odlišným prostředním a možná i charakterem autorek. ////// Rozhodně stoj za shlédnutí všem, kteří se nebojí přívlastku "romantický". (22.03.2010)

Po skúsenostiach s Cranfordom som sa vrhla na ďalšiu minisériu z dielne BBC a Elizabeth Gaskell a zhliadla som ju za pár hodín. Spracovanie je veľmi dobré, prostredie priemyselného mesta nehostinné, herci dobre zvolení. Najväčšie sympatie má u mňa Brendan Coyle ako Nicholas Higgins a samozrejme Richard Armitage ako John Thornton. Takú charizmu, ktorá doslova na mňa skákala z televíznej obrazovky som už dávno nezažila.Tvrdý a drsný ako sever a pritom rozumný a dokonalý gentleman. Margaret zas mala v sebe slnko juhu a logicky sa v novom svete strácala. Protiklady sa priťahujú a bolo skvelé sledovať ako John /sever/ podmanený Margaret /juhom/ mení svoju tvár a ukazuje svoje city aj navonok. Jednoznačne musím priznať nebyť Richarda Armitagea tak zážitok je oveľa, oveľa menší. Škoda, že preklad názvu hádže toto dielo medzi telenovelské kusy. (11.11.2010)

V podstate ide o ďalšiu verziu ženských románov z viktoriánskeho Anglicka. Tragicko -melancholická romantika, ktorá je okorenená špinavými praktikami priemyselnej revolúcie. Človek sa po vzhliadnutí podmienok v továrňach ani nediví, že tí robotníci nakoniec šli v Rusku za Leninom. Ale to je iný príbeh. Tu je hlavný hrdina kópiou pána Darcyho, hoci nie je až taký suchár. Možno by film na mňa zapôsobil viac, ale tá hlavná herečka je ozaj fádna. Daniela Denby-Ashe má síce poľsko-francúzsky pôvod, ale po otcovi Poliakovi chytila len málo slovanských rysov. Alebo, že by nebol v skutočnosti jej otcom? Dúfam, že to nebude čítať. (09.07.2019)