Silent Hill

Pod dohledem japonské herní firmy Konami a zaštítěn americkými penězi se francouzský režisér Christophe Gans vyhnul zásadní chybě filmových adaptací videoher a oproti předchozí praxi film podřizuje herním postupům. Příběh zachovává prvky adventur a vrstvení událostí podle levelové struktury. Hlavní devizou zůstává udržování pocitu permanentního strachu, k čemuž naopak slouží čistě filmové prostředky, a tělesný horor děsící deformovanými humanoidními těly. (19.08.2008)

Silent Hill, coby počítačovou hru, jsem nikdy nehrála, ale její filmový přepis považuji za jeden z nejlepších hororů, jaké jsem zhlédla. Zpracování a ponurá atmosféra vylidněného a podivného městečka, ve kterém číhá dávné zlo, je naprosto dokonalá a excelentně funguje po celý film. V tomto městě, zahaleném v mlze, zavátém popelem a v interiérech jeho děsivých budov na mě čekala spousta atmosférických i strašidelných scén, kdy jsem se opravdu bála. Závěr snímku je vizuální extáze. (24.04.2011)

Opět důkaz, že svět PC her a svět filmu zatím spolu moc nekamarádí. Gans náramně vykresluje tíživou atmosféru Silent Hillu, ale je z toho cítit příklon k mainstreamovému pojetí a z toho pramenící poněkud sterilní zobrazení hrůz TEMNA. Těch pár digitálních bubáků a velmi decentní gore to nezachránilo (ovšem Pyramidhead byl i přes malý prostor úchvatný). Chtělo to prostě více přitlačit na pilu, vyhodit nudnou dějovou linii se zcela zbytečným Seanem Beanem, která hutnou atmosféru filmu zbytečně ředila a nic neřešila a především rozplétání záhady učinit více přehlednější. Bylo to moc překombinované a v závěru ukecané! Radha Mitchell byla ale skvělá. (31.07.2006)

Dost slušná atmosféra a prostředí, spletitý příběh, kde se pořád naznačuje nějaké řešení, aby nakonec bylo dost krkolomně a zdlouhavě objasněno na konci, pro mě osobně zcela nepochopitelný příběh policisty a manžela hlavní hrdinky a dost nesympatická Radha Mitchell. Předloha podle počítačové hry je ve filmu hodně znát, ale vcelku to nevadí, jen ta závěrečná část byla taková jiná a příliš k celému filmu nesedla. (12.07.2006)

Já jako hrou naprosto nedotčen jsem nic nečekal. Od herních adaptací by to myslím měla být rutina, nic nečekat. Silent Hill vede mezi ostatními hlavně svou atmosférou a zpracováním. Výprava je opravdu nádherná, propracovaná, barevnými filtry naprosto změněná od skutečnosti. Nevěřili byste, co udělají filtry. Ve filmu o filmu bylo vidět, že většina záběrů je točená za normálního světla, kde jsou ty doby, kdy filmaři čekali na to pravé denní světlo. Teď si ho udělají. Taky jsem se tam dozvěděl, že většina masek a triků nebyla digitálních, ale latexových. Jak chlapík s nohama za zády (mimochodem to byl školník), plivající obyvatelé městečka, tak těch dvacet sestřiček ve finále v nemocnici, či ten Red Pyramid s dokonce i skutečnou kudlou, které opravdu museli uhýbat, jinak by je rozpárala! Mimochodem toho Pyramiďáka hrál stejnej chlapík, jako toho s nohama za zády. Všechno to byl prostě dokonale nabarvenej latex a pohyby byly puštěný rychleji. Jenže co se mě týká, tak kromě atmosféry a výpravy nedokázal tenhle film nabídnout už nic. Ve světě jsem se ztrácel, souvislosti mi nedocházely naprosto nikdy (při filmu o filmu jsem si jen říkal: Jó, tak takhle jste to mysleli? Fíha!) a to i s tím, že ten příběh nebyl vůbec složitej a vlastně se tam vůbec nic nedělo. Některý doslova herní situace (přijde tam, najde to, tady to použije a pak už to nepotřebuje, ale najde něco jinýho, co zase použije tady), mě hodně rušily. Takže pokud herní adaptace tímto stylem, tak říkám ano, všemi deseti, ale zkuste příště propracovat i ten scénář a to nejen ohledně detailů vizuálních, ale i příběhových. Finále mě už zanechalo úplně mimo, ale aspoň oceňuju, že happyend ani přípravná lekačka na druhej díl nenastaly. (12.01.2007)