Silent Hill

Laik žasne, odborník se díví. Já jsem kombinace, totiž divící se laik. Dostala jsem, co jsem chtěla: bála se (občas), lekla se (párkrát), ptala se (pořád). Odpovědi bych asi dostala u odborníků - fandů hry. Ale konec mi to položil do úplně jiné roviny, ten konec v "bílém obýváku". Máme své vlastní vnitřní démony, noční i denní můry, které si musíme přeprat sami, protože i ti nejblížší, byť stojí přímo vedle nás, jsou vlastně někde "jinde" ? Ale to zas bude asi úplně jiný "horor". (14.07.2006)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Nechci tvrdit, že by některé nápady a scény nebyly působivé. Problém je, že místo na atmosféru sází tento film na efekt, a záměrně vypichuje takové aspekty námětu, jaké nejsou pro působivost samotné hry příliš podstatné. Jednoznačně promarněná šance, která ignoruje mysteriózní podstatu a snovost světa Silent Hillu, a vše mění na hrubozrné a povrchní satanské fantasy. (21.08.2007)

Největším kladem tohoto hororu je rozhodně Alice Krige, která si krade film doslova sama pro sebe. Bohužel další klady se hledají jen těžko. Christophe Gans se opět ukazuje jako režisér, který ač má všechno dokonale promyšleno, nedokáže všechny prvky svázat dohromady. Dobrá, trochu přeháním, samozřejmě že je tu ještě plno povedených věcí, jako příklad uvedu hudbu (zakomponování do záběrů ale ne vždy funguje), monstra, výpravu... Jenže současně je tu plno prvků, které zasluhují kritiku. Podle toho, co uvádějí tvůrci hádám, že filmu hodně chybí vlastní invence. Tvůrci se báli přijít s něčím novým a tak raději dali na rady fanoušků, což se neukázalo jako dobrý nápad. Máme tu také plno rušivých elementů - manžela, tajný spolek a hlavně přihlouplý pohyb kamery, která se až moc soustředí na nohy postav. Nic ve zlém, ale co funguje ve videoherních sekvencích nemusí fungovat ve filmu a právě Silent Hill to dokazuje. Na druhou stranu jsem byl paradoxně spokojen se statickými záběry z dálky, které jsou jak vystřižené z herních survival hororů (i když ve filmu jsou většinou aplikovány pomocí podhledu nebo v rámci normální výšky dospělého člověka). Hodně jsem se těšil na vizuální stránku snímku, neboť obrázky (i trailer) slibují opravdu mnoho, úžasná výprava a filtry však právě díky zvýše zmíněnému moc nefungují. Jistě, najde se tu pár povedených záběrů (pozor, teď opravdu nemluvím o scénách), ale bohužel je jich naprosté minimum. Silent Hill je ukázkou špatně povedeného řemesla, kde jednotlivé segmenty /krom hrozného scénáře/ fungují, ale jejich spojení není na dobré úrovni. Shrnu to trapným slovem nuda, ale monstra potěšila. Videohře tenhle shit nesahá ani po hranu obalu. [TOP 19/11 60%] (09.02.2007)

Po audiovizuální stránce skvělé. Takřka vše se povedlo převést z předlohy, jenže to je paradoxně ten největší zápor, jelikož filmový Silent Hill tak vyznívá pouze jako další díl z herní série kde ovšem nemáme možnost interakce - postupujeme od levelu k levelu až do finále. Jako kdybyste sledovali někoho hrát některý z dílů Silent Hillu a to doslova. Scénář není nejsilnější, ale v rámci snímku funguje a závěr do celkové nálady zapadne nadmíru dobře. Herci jsou také dobře vybraní a i ta holčička se dá přežít. Celkově se ovšem jedná spíše o netradiční zážitek než o skutečně dobrý film. Ovšem když nic jiného, tak Christophe Gans dokázal, že snímky dle her nemusí být zákonitě céčkoidní záležitostí, ale i béčkoidní. (15.11.2007)